Romská otázka by se měla stát otázkou evropskou

Po říjnových volbách do Senátu usednou do jedné třetiny senátorských křesel
noví lidé. Jedním z těch, který se o šestiletý post ucházejí, je Bc. Zděněk Guži.
Kandidát za Stranu zelených za region Pelhřimovsko a absolvent oborů romistika a
sociální práce na univerzitě v Nitře se společensky angažuje již od sametové
revoluce. Stál při zrodu Romské občanské iniciativy, zasedal v České národní
radě, nyní pracuje jako učitel na Střední odborné škole managementu a práva.
Jako dlouholetý romský aktivista vstupuje do volebního boje s cílem věnovat se
zejména školství a sociálním problémům Romů.

Členem Strany zelených jste od roku 2006. Čím vás zaujala?

Strana mě oslovila především tím, že v posledních parlamentních volbách
přišla jako jediná s tématem Romů a řešením našich problémů.

Prioritou strany je v otázce národnostních menšin podpora vzdělání,
zaměstnanosti a bydlení. Na jaké klíčové problémy se chcete v jednotlivých
oblastech zaměřit?

Musíme být realisté. Je zřejmé, že prostor pro změny existuje v oblasti
vzdělávání, kde bych chtěl více podpořit romské pedagogické asistenty a nulté
ročníky. Tam si myslím, že s mým stranickým kolegou Ondřejem Liškou můžeme
nalézt shodu. Je třeba také více motivovat rodiče romských dětí k tomu, aby své
potomky posílali do škol. Nejde však zdaleka jen o vzdělávání dětí a mladých
lidí. Systém musí v budoucnu pamatovat více na celoživotní vzdělávání Romů. V
oblasti zaměstnanosti je třeba se více zaměřit na odborné vzdělávání. Věřím, že
pokud jde o diskriminaci, se kterou se bohužel stále setkáváme, bude účinným
nástrojem antidiskriminační zákon, který zelení ve vládě prosadili. Jistě by se
dalo také hovořit o lepším motivačním systému pro ty subjekty, které pomohou
zaměstnat dlouhodobě nezaměstnané. Námětů je mnoho, uvidíme, co se nám podaří
prosadit. V oblasti bydlení vznikla agentura, která má zlepšit situaci v
romských ghettech. Svou úlohu musí sehrát i ministerstvo pro místní rozvoj. To v
minulosti mělo řadu programů, v rámci kterých mohly obce revitalizovat svůj
bytový fond a stavět nové sociální byty. Bohužel jen malá část obcí tuto možnost
využila, a pokud ano, tak nikoliv ve prospěch Romů nebo dalších znevýhodněných
lidí. Je zřejmé, že bytová politika státu, krajů i obcí potřebuje změnu. Romům,
mladým rodinám, a častěji i seniorům nepomohou unimobuňky. Proto budu iniciovat
diskusi nad tématem bytové politiky.

Máte v plánu pokusit se o koncepci pro zlepšení života sociokulturně
znevýhodněných lidí. Rada vlády pro záležitosti romské komunity ale takovým
dokumentem disponuje, jde o Koncepci romské integrace. Jinou právě připravuje
ministerstvo pro místní rozvoj. Dále je tu Agentura pro sociální začleňování v
romských lokalitách. Proč tedy další koncepci?

V minulých rozhovorech jsem se k tomuto tématu vyjadřoval. Nechtěl jsem však,
aby mé vyjádření působilo tak, že vymyslím nějakou novou, převratnou koncepci.
Znám život Romů spíše z té praktické strany. Nechtěl jsem kritizovat koncepce
jako takové, spíše jsem se chtěl zamyslet nad tím, jak dosáhnout jejich
efektivního naplňování.

Změny sebou přinášejí i nepopulární řešení. Jak se stavíte k reformě
sociálního systému, přesněji k systému sociálních dávek? Stále častěji
diskutované jsou například poukázky namísto části sociálních dávek.

Pravdou je, že současná podoba sociálního systému je příliš složitá, a proto
si myslím, že stojí za to uvažovat o reformě sociálního systému. Poukázky
zneužívání dávek neřeší, a pokud ano, pak jen částečně. V principu je však třeba
učinit systémové změny, nikoliv dílčí.

Součástí volebního programu zelených je boj s rasismem. Někteří romští
aktivisté a členové Rady vlády pro záležitosti romské komunity žádají rozpuštění
Národní strany. Jaký je váš názor na její činnost, na polovojenskou Národní
gardu a jiné extremistické skupiny?

Národní strana, ale i Dělnická strana a jim podobná uskupení nemají v
demokratické společnosti místo. Stejně tak sleduji s obavami i „polovojenské“
organizace těchto pravicových extrémistů. Svou populistickou politikou, jakou
byla například jejich účast v Karlových Varech, si bohužel získávají pozornost
médií a tím i určitou popularitu především u mladých lidí. Věřím, že pan ministr
Langer pochopil, že rozumná míra trpělivosti už přetekla, a že jeho rezort
zasáhne.

Xenofobní atmosféra nyní panuje i v Itálii, kde místní úřady začaly
odebírat otisky prstů Romům žijícím v kočovných táborech. Opatření interpretují
jako nutný krok v boji s kriminalitou a ilegálními imigranty. Jak na vás takový
vývoj v evropské zemi působí?

Italský problém nelze chápat jen jako problém s protiromskými náladami, ale
především jako útok na občanské svobody italských občanů, popřípadě jako útok na
občany druhých států Evropské unie. Pokud vím, jde totiž o Rumuny. Celý problém
by měla řešit Evropská unie. Je třeba sjednotit politiku vůči romské komunitě v
evropském měřítku. Romská otázka by se měla stát otázkou evropskou.

Vraťme se zpět do České republiky. Jak do řešení problémů vtáhnout Romy a
jak motivovat romskou komunitu jako celek?

V mnoha městech působí řada zanícených Romů a Romek. Ti se již v problematice
angažují. Další by je měli následovat ve funkcích samosprávy i státních
organizací. Romové musí mít své nezastupitelné místo u policie i armády. Když
budou svou práci odvádět dobře ve prospěch své komunity, získají si důvěru i
sympatie Romů, kteří se začnou po jejich vzoru také více angažovat. Pokud jde o
podporu mých vizí, věřím, že pro ně mohu nalézt širší podporu.

Hodně Romů nechodí k volbám. Nedůvěřují politikům, chybí jim zástupci „z
vlastních řad“. Pro prosazování svých politických idejí ale potřebujete být
zvolen, tomu mohou Romové výrazně napomoci. Jak si jako kandidát získat důvěru u
Romů, u nichž hraje roli nedůvěra, odstup od veřejně činných Romů a vzájemné
osobní, rodinné a skupinové rozpory uvnitř komunity?

Bezesporu máte v něčem pravdu. V mém kraji mě Romové znají. Učím jejich děti
na škole pana JUDr. Ščuky. Věřím, že si důvěru lidí získávám svou upřímností.
Neslibuji lidem zázraky. Zaměřuji se na vize, které jsem schopen prosadit.
Samozřejmě se vždycky najde skupina lidí, kteří mě podporovat nebudou. Nezbývá
mi nic jiného, než se s tím smířit. Pravdou ale je, že v poslední době cítím
podporu Romů a velmi si jí vážím.