Už i ministryně pověřená záležitostmi menšin se vyjadřuje tak, že říci to
Jiří Čunek, tak ho média rozcupují… Pro zelenou Džamilu Stehlíkovou to však
zřejmě neplatí, když se o Romech vyjadřuje tak hrubě paušálně, až jsem při četbě
jejích výroků pobledl a pomyslel na všechny jinobarevné.
Na otázku novinářky Danuše Krčkové z Hranického deníku (Bývalý režim Romy
zkorumpoval, 12. 4.), jestli nemá někdy pocit, že si Romové za svou situaci
mohou sami a že v Kobylé nad Vidnavkou vybydleli dům a studnu si zasypali
odpadky, ministryně Stehlíková uvedla: „To je všude stejné. Romové nemají vztah
k nemovitosti, protože věci, které mají, dostali příliš snadno… Za bývalého
režimu museli pracovat všichni. Stát ale Romy zkorumpoval. Vychoval je k tomu,
že když nebudou chodit do práce, tak přijdou k penězům, skoro jako by
pracovali…“
ČTĚTE TAKÉ
Stehlíková: Bývalý režim Romy zkorumpoval
„Romské etnikum nemá potřebu pracovat,“ pokračovala Džamila Stehlíková, „protože
stát nabízí alternativu skoro stejných peněz, a bez práce… Když nebude školní
docházka, když rodič neplní své povinnosti, musí se sáhnout na dávky. Je
zvláštní, že u dětí není problém. Zapojují se do vzdělávacího procesu a my
zjišťujeme, že za jejich neúspěchy stojí rodiče, kteří jim dovolují nechodit do
školy, posílají je krást.“ S kým chce vlastně ministryně pracovat Tak milí
Romové, kteří máte domy, nalopotili jste se na ně a pečujete o ně, vězte, že k
nemovitostem nemáte žádný vztah, dostali jste je takříkajíc zadarmo, vždyť
koneckonců jako etnikum nemáte nutkání pracovat, děti neposíláte do školy, nýbrž
krást… vždyť je to všude stejné! Konečně v tom mám jasno, zvláště když to říká
ústavní činitelka, nota bene pověřená vaší integrací. Úplně takto ruší užívání
politickokorektního Romové, dělá z nich zase cikány s malým cé…
Nebuď tak zlostný, řekl jsem si, jistě jde o novinářské zkomolení, a četl jsem
dále. Na závěr článku byla totiž položena záludná otázka: „Řada lidí se ptá,
proč vlastně máme za velké peníze řešit romský problém, když na Jesenicku
prakticky žádní Romové nežijí? K romské národnosti se při posledním sčítání lidu
z necelých 43 tisíc obyvatel žijících v regionu hlásilo 248 lidí a v Jeseníku
jen 28.“
Ministryně s odpovědí nezaváhala: „To je velký problém i pro nás. Stávající
legislativa neumožňuje evidenci etnika. Chceme s těmito lidmi pracovat, podpořit
je, ale ani na úřadech práce nám neřeknou, kolik je tam Romů. Ani ředitelka ve
škole nám neřekne, kolik má romských dětí. Jak máme dělat projekty, když nevíme,
kolik Romů máme? To se musí změnit v legislativě i ve společnosti. Romové se
musejí hlásit ke svému etniku a být na to hrdí. Musí vyrůst mladá vzdělaná
generace Romů, která se ke své komunitě bude hlásit a bude příkladem. I tomu by
měla agentura pomoci.“
S kým chce ministryně pracovat? S těmi, kdo se hlásí v kolonkách sčítacích archů
k romské národnosti? A co když jsou to právě ti, kteří pracují a studují? Nebo
se považují za Cikány, třeba jen sezonně pracují, žijí si po svém a změna
legislativy, ve které by nemohli uvádět národnost českou či slovenskou (protože
doma mluví československy a mají český pas), je děsí? Nebo nechtějí mít s
ostatními „Romy“ nic společného. A taky zhusta nemají.
Sociální začleňování podle etnického původu? Ne, děkuji Jak se takovíto lidé
budou tvářit na ministerskou ordonanci, že se musí hlásit k svému etniku? A jak
se budou vztahovat k ministryní založené Agentuře pro sociální začleňování v
romských lokalitách? Do které lokality že mají být začleněni? Do té, ze které se
často snaží vymanit? Jako bychom žili v propadlišti času. Kam se poděla práce
desítek lidí, kteří již roky zdůrazňují, abychom nemísili etnicitu a sociální
problematiku, protože takovouto „etnizací asociálů“ dostaneme směs povýtce
třaskavou? Stovky hodin úmorné činnosti a vysvětlování nebezpečenství
skrývajících se za kolektivistickým nálepkováním… Nejsou pak paušalizace
ministryně vlády na téma „Romové jsou takoví a onací“ popřením toho, oč se léta
snažili?
Táže-li se ministryně po tom, jak má dělat projekty, když neví, kolik je Romů,
pak se pídí po něčem, co je pro účinnou pomoc lidem na sociálním dně zcela
lhostejné. Sociální začleňování přece nemůže být řízeno původem.
