Romové jsou často první, koho vyhodí z práce, tvrdí romská poslankyně

Odhaduje se, že více než 12 milionů evropských Romů čelí diskriminaci na trhu
práce nebo při vzdělávaní. Přitom sama Evropská unie přijala hned několik
zákonů, které by tomu měly předcházet. "Ty však v praxi nefungují," tvrdí
maďarská poslankyně Lívia Járóka. Ona sama coby Romka je příkladem toho, že
nahlížení na romské etnikum jsem mnohdy založeno jen na předsudcích. V
souvislosti s její zprávou, kterou má příští týden projednávat Výbor pro
občanské svobody, jsme ji požádali o rozhovor.

Vaším cílem je uvést do praxe Evropskou strategii pro Romy, co v tomhle
směru považujete za zásadní?

Klíčovým je nabídnout Romům možnost vzdělávání. V tomto směru máme nadále
značné rezervy. Existují sice evropské antidiskriminační zákony, ale ty v praxi
nefungují. Úspěch této strategie však závisí v první řadě na Romech samotných.
Je nutné, aby romská komunita měla schopné představitele, které jí dokážou
navenek reprezentovat.

V Evropě se udomácnila představa, že Romové vedou kočovní život, jaká je
skutečnost?

Zhruba 95 procent evropských Romů dnes žije usedlým způsobem, zatímco
kočujících je zhruba pět procent. Ti tento způsob upřednostňují z kulturních ale
i ekonomických důvodů. Týká se to zejména postkomunistických zemí, kde v
důsledku krize stoupla nezaměstnanost a Romové byly mnohdy prvními, kdo přišel o
práci. Ne kvůli tomu, že jsou Romové ale měli nízkou kvalifikaci.

Romové zkrátka netouží po kočovném životě – chtějí práci a důstojný život.
Problémem však je, že chudoba hrozí také nastupující generaci, protože jejich
rodiče jsou dnes nezaměstnaní. S tím musíme něco dělat.

Vy sama jste příkladem toho, že údělem Romů nemusí být pouze sociální
vyloučení a chudoba. Co by jste jako poslankyně poradila Romům, kteří by chtěli
následovat váš příklad?

Klíčem k mému úspěchu a štěstí bylo vzdělání. Moji rodiče se přestěhovali,
aby se vyhnuli tomu, že budu navštěvovat výlučně romskou třídu a dohlíželi na
to, abych se dobře učila a dostala se na dobré školy. Pocházím ze smíšeného
manželství a velkou výhodou pro mě byly silné rodinné vztahy a vzájemná
tolerance.

Cítila jste se v mládí sama nějak diskriminovaná?

Být Romkou je pro mě pozitivní aspekt, posiluje mě to a obohacuje. V naší
rodině bylo přirozené hlásit se k romské národnosti, ale především jsme se
cítili být Maďary a Evropany. Moji přátelé na univerzitě měli nezřídka mylné
představy o Romech, často ovlivněné předsudky. Tehdy jsem si uvědomila, jak
důležité je v této oblasti spolupracovat s médii.

Jakým způsobem lze podporovat vzájemnou důvěru, porozumění a spolupráci?

Důležitou roli sehrávají média – ukazují, že spolupráce mezi Romy a
většinovou společností může fungovat. Hospodářská krize ale boj s nedůvěrou
spíše stěžuje. Měli bychom vytvářet příležitosti pro integraci: sportovní kluby,
společné třídy nebo pracoviště. A samozřejmě potřebujeme silné romské vedení.