Deportace Romů – teď opět z Francie – ukazují, jak jsou demokracie evropských
společenství křehké a jak se hroutí při prvních vážnějších problémech. Romové
jsou toho opět příčinou? Stávají se, nevědomky, prubířským kamenem fungování
demokracií, a to i těch tradičních. Nastavují tak zrcadlo společnostem, jaké ve
skutečnosti jsou. To je přístup, který by měl být spíše oceňován než haněn.
Historie to jistě ocení!
O deportacích Romů z Francie už bylo napsáno skoro všechno. Nemíním se opakovat.
Chci se na tuto potíž podívat z jiného zorného úhlu, který ještě zmiňován nebyl,
a ovšem i v naléhavých a neopominutelných souvislostech.
Zameťme si před svým prahem! Vůči postupu francouzských autorit, a mezi nimi
prezidenta Sarkozyho především, se kriticky vyslovil náš ministr zahraničí Karel
Schwarzenberg, a to neočekávaně tvrdě a přímočaře. Také náš premiér Nečas, ten
už střízlivěji. Vyseknu jim za to hlubokou poklonu, protože mají pravdu a netají
se svými názory. Budu však také sžíravě kritický, protože ani oni nemají tak
docela čisté svědomí.
Vynechám Schwarzenberga, ten se přece jen vymyká v rámci našich politiků, byl
vůči Romům vždy empaticky nakloněný a udělal pro ně i praktické dobré věci.
Trochu jiné je to s Nečasem. Omezování agendy lidských práv a výběr jeho
poradenského sboru (mám na mysli poradce všechny, nejen Romana Jocha) mluví
jasnou řečí. Co si budeme líčit? Právě účinné uplatňování agendy lidských práv
vytváří rámec a dobrou půdu pro úspěšnou integraci Romů ve společnosti. To se
zatím u nás příliš nedařilo a pan premiér v této věci hrál také dosti důležitou
roli již dříve a dnes opět.
Ne nadarmo se v zahraničních rozborech situace ve Francii objevují zmínky vedle
Rumunů a Bulharů též o Češích. Cituji: „Romové opouští Rumunsko, Bulharsko a
Českou republiku, jelikož v těchto zemích trpí diskriminací a mají potíže s
přístupem ke vzdělání, zdravotnické péči, bydlení a dalším službám“ (z reakce
kanadských médií na vyhošťování rumunských a bulharských Romů z Francie).
Takže co? Zameťme si před vlastním prahem! Teď k tomu máme právě dobrou
příležitost. Česko má v rámci evropského projektu Dekáda romské inkluze
(2005-2015) roli předsednické země. Nezaznamenal jsem z vlády žádné příznivé
reakce, pokud vůbec jaké, jak se hodlá s touto povinností vypořádat, když tento
závazek na sebe vzala. Pro neinformované jen řeknu, že principem Dekády je
vytvářet programy pro začleňování Romů do struktur společnosti, jinými slovy
naplňovat program integrace Romů do společnosti.
Francii nelze upřít věcnou námitku, že totiž země, odkud k nim Romové
přicházejí, mají právě tyto programy realizovat, a pak nemusí být ani žádné
problémy. Dekáda je v pátém roce svého účinkování -a výsledek? Raději nemluvit.
Nikoliv jen v Česku, ale ve všech zemích, které jsou do Dekády začleněny. Kdyby
se plnilo, k čemu směřovaly celkem rozumné návrhy, mohlo být vše aspoň trochu
jiné.
Jistě, problematika integrace Romů do společnosti je věc těžká a na dlouho.
Nemíním být nesmiřitelně kritický. Jen si buďme vědomi toho, že problém Francie
je i náš společný evropský problém a nestojíme si v něm o nic lépe než
Francouzi.
Zacílím i do vlastních řad, protože účast Romů v tom všem je podstatná – a po
pravdě není také zrovna povzbudivá. Fakta říkají, že francouzských Romů
nazývaných gens du voyage („cestující lidé“ – bez etnické konotace), tedy těch,
kteří jsou ve Francii již po několik generací je až na 600 tisíc. Romů
přicházejících z Rumunska a daleko méně z Bulharska je dvanáct až patnáct tisíc,
to je 2,5 procenta. Jaký tohle představuje pro celou velkou Francii problém?
Přitom už 8500 Romů bylo vyhoštěno, pravda, mnoho z nich se opět vrací. Tito
francouzští Romové nepodávají pomocnou ruku těm, kteří přicházejí odjinud, odkud
kdysi přišli i jejich předkové. Mají k tomu dobré předpoklady, vzájemně se stále
dobře domluví a mohli by tu dobrou roli sehrávat. Nedělají to, spíše naopak.
Stydím se, ale je to tak Ta situace je podobná jako u nás. Pocházím z těch
původních moravských a českých Romů, kteří tu žijí po staletí. Dnes tu žijí
Romové původem slovenští, protože ti skutečně čeští a moravští byli vybiti v
koncentrácích třetí říše. Vím, jak se členové mojí rodiny cítí být povýšenější
nad ty slovenské a považují se za lepší. Stydím se za to, ale tak to je. Stejná
situace je ve Francii. Je to problém konkurence a potíží, se kterými se svezou i
ti integrovaní. Kolikrát už bylo zmiňováno ono nepřípustné zevšeobecňování. To
se děje i ve Francii. Vyhošťováni jsou všichni přicházející Romové, nikoliv jen
ti, kteří se dopustili přečinu.
Nedostatek této solidarity vnímám s hořkostí. Můj odsudek patří i na adresu
Romů-úžerníků (lichvářů) a romských bossů, kteří z této situace těží a obohacují
se za nečinného přihlížení policie.
Dodám na konec: Evropská romská reprezentace se k této věci vyjadřuje na půdě
Evropy se všemi souvislostmi a poznáním vlastních handicapů. Ty hlasy u nás
slyšet nejsou, ale existují. Dekáda romské inkluze má nebývalou šanci se k této
věci postavit otevřeně a kriticky a konečně vybřednout i z jistého formalismu,
který tento program provází od počátku. Pozoruji, že právě takto se k této věci
staví úřad současného vládního zmocněnce Michaela Kocába včetně návrhů do vlády,
které nejsou příliš slyšeny. Bohužel.
