Reflex: Mercedes nad zlato

Všichni znají v Ústí nad Labem romskou rodinu Slepčíků, údajné vládce
severočeského heroinu. A zvlášť v Předlicích, romském ghettu zmítaném lichvou,
drogami a nově i šváby, kde se Slepčíkovi zajímají o domy, jež prodává firma
Spobyt. "Snažili jsme se to medializovat, aby se neopakovala situace s Moraváky,"
říká šéf ústecké pobočky nadace Člověk v tísni Jan Černý. Ti zde koupili od
města jiné domy, načež všem ukázali, že ve čtvrti strachu lze za 6000 korun
pronajmout i podlahu se záchodem u souseda.

Porozumět předlickému ghettu znamená projít ústeckou ulici Na nivách. Před
čtvrtstoletím výstavní třída s alejí, lemovaná z obou stran několikapatrovými
činžáky, leží na hranici kdysi žádaných horních Předlic a dodnes luxusnější
vilové čtvrti Klíše. Dnes ulice duchů. Všechny domy prázdné a vybydlené, nic tu
neukradnete ani s autogenem; tedy pokud nepočítáte zbytky feťáckého nádobíčka a
důsledky lidských tělesných potřeb. Okna zazděná, vchody zabedněné. Poslední
nájemníci za sebou zavřeli dveře, pokud ještě měli ten luxus, už počátkem
devadesátých let. "Většina šla do předlického ghetta," vysvětluje mi Miroslav
Brož z Člověka v tísni.

Jako doma

Dnes už sice historie, stotisícové Ústí jí ale nemůže utéct ani dnes. Za
komunistů mělo prostě smůlu: koncentrovalo se tady tolik špinavého průmyslu
hladového po nekvalifikované práci, že město stihla počátkem osmdesátých let
jako jediné jedna slovenská romská vlna navíc. I podle Brože, navyklého jemné
etnické lingvistice neziskovek, šlo o konfrontaci středověku s moderní dobou –
myšleno v kontextu komunistického pokroku.

Geniální plán, ryzí ukázka sociálního inženýrství od stolu v kanceláři. Lidi
přesouváte jako figurky při hře dáma: původní nájemníci z Niv se stěhovali na
sídliště, do jejich bytů šli Romové z osad bez vody a WC. V podstatě co romská
osada, to jeden činžák, snad aby se cítili jako doma. Netřeba dodávat, že plán
katastrofálně selhal. Za deset let se odsud stěhovali i Romové, tentokrát ovšem
nechtění a bez práce, jak se tlumila výroba. Šli do dolních Předlic, z kterých
se pomalu stávalo ghetto s vlastními zákony. Nikdo tomu tehdy nevěnoval zvláštní
pozornost. Bylo zhasnuto a všichni spoléhali na neviditelnou ruku trhu.

Je to ironie: zdevastované Nivy bez lidí, jež zachrání pouze soukromý
investor, se městu dodnes nepodařilo prodat – příliš špatná reputace. Zato
Předlice, jež mohlo ve spolupráci s neziskovkami zachránit pouze město, neměly o
investory nouzi.
Romové z Moravy, kteří nadělali peníze na prostituci a skoupili několik zdejších
domů, časem uvrhli romské nájemníky do absolutní bídy dluhů a drog, již udržují
permanentním strachem a násilím. Spobyt, jediný slušný subjekt hrající podle
pravidel i v území mimo zákon, odchází. A zdejší politici jako by se pořád
nechtěli poučit.

Jedna plus nula za šest tisíc

"Ví se o tom, že ta ghetta existují už sedmnáct let, ale bez nejmenšího
vhledu politiků," říká Černý o Předlicích. "My si myslíme, že to není etnický,
ale sociální problém. Když sto takových chudých lidí nastěhujete do jednoho
domu, vždycky to bude průšvih, i když to budou Švédové. Vzorce chování lidí
žijících v kultuře chudoby jsou stejné všude na světě."
Nechme Švédy stranou, v Předlicích zatím nebydlí. Stejně tak to, jestli jsou
někteří Romové přizpůsobiví, jak si myslí Brož, nebo nepřizpůsobiví, jak často
píší novináři. Mnozí jsou velmi přizpůsobiví, pokud jde o sociální dávky. Mnozí
jsou i velmi nepřizpůsobiví, pokud jde například o nakládání s odpadky. Když
umíte slova správně ohnout, může mít pravdu každý.
Problém Předlic stejně dávno není etnický, romský ani sociální. Je primárně
politický, jakákoli ruka trhu je na něj krátká. Dokud si město neuvědomí, že
ghetto nezmizí, ani když vedle něj postaví průmyslovou zónu, budou tu po zdech
domů lézt tisíce švábů. Mimochodem: ti se nevylíhli u někoho doma. Vylezli ze
sklepa jednoho z domů, kde popraskaly odpady, jejichž opravu Moraváci obvykle
nepovažují za nejlepší investici. Radši utrácejí za zlato nebo dětské modely
Harley-Davidson.

Teď se ale třesou i oni. Slepčíkové jsou dávno nad zlatem; jezdí v
mercedesech a mají sofistikovanější zbraně než baseballky. Stačí se podívat na
jejich výstavní vilu na Masarykově ulici. "Je to paradox," usmívá se Brož. "V
Ústí je teď nejdražší byt jedna plus nula bez záchodu. Přitom volných bytů je ve
městě spousta. Jenže Romy tam nikdo neubytuje."
Paradox s vážnými socioekonomickými důsledky, za který může z velké části právě
postupný prodej městských domů do velmi nevhodných rukou. Kvůli němu je
předlické ghetto, nejhorší bydlení ve městě, současně i nejdražší; jednu
místnost bez záchodu Moraváci pronajímají i za 6000 měsíčně. A neplatit nejde.
Buď platíte, nebo nejste. Moravákům tak vydělává většina z nás, jejich nájemníci
totiž platí z různých sociálních dávek. A nejde jen o nájem. Celé ghetto obtéká
spirála nekonečných dluhů, podle Brože dluží osmdesát procent lidí víc než
půlmilión, na zdejší poměry nepředstavitelně nul. Většinou jde o penále z dluhů,
vysokoúrokové půjčky od úvěrových firem nebo lichvu. Právě pro úvěrové . rmy je
ghetto rájem: nikde jinde nemají tolik a tak spolehlivě zoufalých zákazníků,
kteří se radši ani nezajímají o podmínky smlouvy, protože venku už někdo čeká na
peníze. Na vysoký úrok si půjčí i kvůli běžným platbám, a když nesplácejí,
provede se exekuce sociálních dávek.

"Kvůli dluhům lidi ztrácejí motivaci legálně pracovat," říká Brož. "Vědí, že
většina platu padne na exekuci. Je lepší brát dávky a vedle dělat načerno. Když
město domy Moravákům začalo prodávat, teprve jsme tady začínali, takže jsme
proti tomu nemohli nic dělat. Oni si mysleli, že se o sebe Romové postarají v
rámci vlastní komunity. Výsledek bohužel známe. Proto teď usilujeme o to, aby
domy od Spobytu koupilo město."

Kvůli problému, který už přetekl hranice krajského města, do Ústí nyní
přijela i ministryně pro lidská práva a národnostní problémy Džamila Stehlíková.
V rámci chystané vládní Agentury pro odstraňování sociálního vyloučení v
romských lokalitách se chce město účastnit pilotního programu. Pro začátek
nabízí vybudovat v Předlicích dům, v němž by dohromady sídlili a své aktivity
koordinovali lidé z agentury, městská policie, sociálka, hygiena i Člověk v
tísni. Koupi a rekonstrukci domu by zaplatilo město a stát.

"Zatím je to spíš plán mít plán," hodnotí to Brož.

Strach z Mercedesu

"U nás byli taky, ale nepustili jsme je dovnitř," říká o Slepčíkových Anna
Husáková, osmapadesátiletá Romka. "Začali nám vyhrožovat, že až to tady koupí,
uvidíme."

Ve slušném dvoupokojovém bytě v předlické Marxově ulici Husáková bydlí teprve
několik týdnů. Přestěhovala se sem z˙jiného domu, prý kvůli feťákům;
rekonstrukce ji stála 40 000 korun. Oba domy vlastní Spobyt. I když stále čeká
na podpis nájemní smlouvy na dobu neurčitou, na Předlice velký luxus tzv.
dekretu, takže neví, kolik přesně bude platit, nemůže si na Spobyt stěžovat. Co
třináct (lepších) předlických domů od města koupila, jedná firma přesně v mezích
zákona. Na rozdíl od Moraváků neprodává drogy; nájemníkům neroztrhala smlouvy s
regulovaným nájemným ani ho každý druhý den nezvyšuje; sami nájemníci si podle
rozpisu služeb uklízejí společné prostory. Husáková bude platit kolem 1300 korun
měsíčně; zhruba sedmkrát méně, než by za stejný byt platila Moravákům.

Problém je, že ani Spobyt domy moc neudržuje, stále chátrají. Celkem logicky.
Z regulovaného nájemného vybere pár tisíc, rekonstrukce do průměrné
východoevropské podoby by ale stála milióny. Vlastně je otázka, proč firma domy
kupovala, pokud neměla gaunerský úmysl. V˙mezích zákona na domech v ghettu nikdy
nevyděláte. Snad na bytech s běžným komerčním nájemným, na to ale většina
sociálně slabých nájemníků nevydělá. Mnozí místní politici to obvykle nevidí –
nebo radši nechtějí vidět. Rádi se chlubí tím, že co město prodalo domy
soukromníkovi, všichni platí nájem. Obvykle neříkají, že všemi myslí opravdu nás
všechny. A že ti, které majitel vyhodil, odešli do jiného města, kde se stali
úplně stejným problémem.

"Všichni se Slepčíků bojí, pořád tady jezdí v těch svých drahých autech,"
říká Husáková, ukazujíc z okna na protější dům. "Třeba tamhleten už koupili." Je
pravda, že Slepčíků jsou najednou plné Předlice. Stejně plné jako sklep domu
Spobytu na Školním náměstí, do kterého vytekly fekálie z prasklé trubky. I
nájemník zdejšího suterénního bytu, jenž nechce říct jméno, se bojí, že dům
nekoupí město, ale Slepčíkovi. Jejich mercedes, symbol nejhorších zpráv, už
několikrát zaparkoval i před jeho domem. Když tam stojím já, parkuje dva bloky
odsud.

Snad příště

"Nevím, jestli se situace v Předlicích prodejem městských domů zhoršila, nebo
ne," říká mluvčí ústeckého primátora Milan Knotek. "Ale mohla by se zhoršit
teď."

Privatizace Předlic se nyní městu vrací jako bumerang, který hned tak
neodlétne. Podle Knotka se město dozvědělo, že by domy od Spobytu mohli koupit
"spekulanti", a začalo jednat. Když se ptám, jací spekulanti, odkazuje mě na
Člověka v tísni. Ještěže tak.

Člověk by si skoro myslel, že se i město jako Ústí poučilo, když si při
poslední privatizaci myslelo, že problém Předlic zmizí s Moraváky. Aspoň že
současný primátor Jan Kubata navrhl, že domy od Spobytu odkoupí město – za
stejnou cenu, jako je před lety prodávalo. Návrh však napoprvé odmítla městská
rada, prý z mnoha důvodů. I když jej nakonec schválí, bude to jen začátek.