Rasově motivované násilí v ČR po roce 1989

Rasově motivované násilí představuje nejhrubší formu diskriminace páchanou na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu. Vznik, vývoj a perspektivy tohoto fenoménu shrnuje následující článek.

Krátce po listopadu 1989 začala média informovat o do té doby nevídaném jevu – rasovém násilí vůči romským a vietnamským obyvatelům České republiky. Pachateli těchto útoků byly převážně skupinky přívrženců hnutí rasistických skinheads a punk. Ozbrojeni mačetami, baseballovými pálkami, řetězy a noži terorizovali příslušníky menšin, naháněli je v ulicích, číhali na ně před ubytovnami.

Policie většinu útoků nechávala bez postihu a jen v minimální míře zasahovala. Rasově motivované násilí bylo na denním pořádku, média postupně začala informovat pouze o těch střetech, při kterých zasahovala policie a záchranná služba.

Veřejnost zůstávala lhostejná, v plné míře se tak projevil po léta skrývaný rasismus a xenofobie. Nově nabitou svobodu mnozí zaměnili za apatii a sledování vlastních zájmů.

Brzy se na ulicích začali objevovat mrtví. Jako první padl rasistickým skinheads a příznivcům punks za oběť občan Turecka, kterého si útočníci spletli s Romem. Dne 7. 7. 1990 jej napadla skupina 23 útočníků a řetězy a pálkami jej ubila k smrti. V řadě pak následovaly brutální útoky na příslušníky minorit a na představitele alternativní mládeže. Třídenní pogrom na rodinu romských usedlíků nepřežil Emil Bendík, šestiletého romského chlapce uškrtil a doslova mu střepem rozpáral břicho nazi skinhead Petr Krnáč, Tibor Danihel byl zahnán do řeky, kde se utopil, v Hrádku nad Nisou do jednadvacetiletého Roma vyprázdnil zásobník legálně držené pistole skinhead Robert Kvěch, sedmnáctiletý anarchista Zdeněk Čepela byl pobodán do krku a na následky zranění zemřel, Tibor Berki zemřel na krvácení do mozku na následky opakovaných úderů baseballovou pálkou, súdánský student podlehl dvěma bodným ranám … a tak je možné pokračovat až do roku 2001, kdy se stala zatím poslední rasově motivovaná vražda, jejíž obětí se stal Rom Ota Absolón.

Lhostejnost policie byla příčinou toho, že se napadení začali samostatně bránit. Oběťmi se stávali i sami útočníci. V sebeobraně byl zabit útočící sedmnáctiletý skin Aleš Martinů, Daniel Hejdánek podlehl střelnému zranění, když společně s 20ti dalšími skinheady útočil na dům, který obývali Romové, pravicový extremista Miloš Reho zemřel ve rvačce, kterou vyvolal s romskou minoritou…

Četné rasově motivované útoky, nedostatečná činnost policie při jejich vyšetřování, nízké tresty pro odsouzené vedly k mohutné migrační vlně romské populace do Kanady a Velké Británie. Mnozí Romové získali politický azyl právě z toho důvodu, že česká společnost nebyla schopna ochránit jejich bezpečnost před rasově motivovaným násilím.

K eskalaci rasově motivovaného násilí docházelo především v 90tých letech 20. století. Častými pachateli byli především rasističtí skinheads, jejichž trestná činnost je sledována v rámci skupiny případů, které jsou označeny jako případy s extremistickým podtextem. Z policejních statistik vyplývá, že v roce 1990 bylo zaznamenáno 17 případů s rasovým podtextem, v roce 1993 jich bylo již 51, pro rok 1997 bylo na území České republiky zaznamenáno 273 skutků, u kterých byl policií evidován extremistický podtext, v roce 2002 to bylo 544. Na první pohled by se mohlo zdát, že extremisticky motivovaná trestná činnost, vč. rasově motivovaného násilí, postupně stoupá. Skutečnost je však taková, že v devadesátých letech policie rasově motivované trestné činy zřídka kdy řešila jako rasově motivované, tedy se do statistik vůbec nedostaly. Poškození se z různých důvodů báli se svým napadením obrátit na policii a celková objasněnost trestných činů byla velmi nízká. Současné vysoké počty odhalených trestných činů s extremistickým podtextem souvisejí s tím, že policie začala rasově a extremisticky motivované trestné činy intenzivněji šetřit a vykazuje tak větší objasněnost.

Nárůst rasově motivovaného násilí souvisel s rozvojem rasistické a neonacistické větve hnutí skinheads. U zrodu rasistické větve hnutí stála kapela Orlík, která počátkem devadesátých let vystupovala například s písněmi Bílá liga, Bílý jezdec a S. O. S. Přestože byla činnost kapely ukončena již v roce 1991, patrně z obav jejích přestavitelů z narůstajícího násilí, které vystupování kapely provázelo, lze texty Orlíku právem považovat za základní ideologická východiska rasistických skinheads. Postupně se na území České republiky etablovaly skupiny organizovaných neonacistických skinheads.První takovou skupinou byli Bohemia Hammerskins, kteří se soustředili především na organizování koncertů hudebních white-power kapel. V této činnosti je posléze vystřídala česká odnož mezi-národní organizace Blood and Honour a posléze uskupení Národní odpor. Koncerty neonacistic-kých kapel jsou typické tím, že na nich dochází k propagaci nacismu, šíření rasové nenávisti a diskriminace. Také pořádání koncertů prošlo během devadesátých let vývojem. Na počátku byla běžná setkání, kterých se účastnilo několik set neonacistů včetně návštěvníků ze zahraničí, otevřeně se skandovaly texty vyzývající k násilí („Ku-KluxKlan, Zabijem, Zabijem všechny“), byla na nich distribuována CD s rasistickými texty a policie jim nečinně přihlížela. Vlivem médií a nevládních organizací, které na nečinnost a pochybení policie vytrvale upozorňovaly, došlo ke snížení počtu neonacistických koncertů i ke snížení počtu jejich návštěvníků. Koncerty se konají stále více konspirativně, nedochází na nich k otevřené propagaci fašismu nebo nacismu, policie proti nim již několikrát zakročila. Přesto představují neonacistické koncerty místo, kde dochází k šíření myšlenek diskriminace, rekrutování nových příznivců a získávání peněz, které jsou dále používány k rozvoji rasistického hnutí.

Souvislost neonacistických koncertů s rasově motivovaným násilím je prokazatelná. Řada organizátorů a především osob starajících se o bezpečnost koncertů byla zadržena a odsouzena pro spáchání rasově motivovaného násilí. Organizátor neonacistických koncertů v západních Čechách J. B. je stíhán za napadení hostů romské zábavy, T. K., podílející se na pořádání koncertu ruské neonacistické kapely v srpnu 2003, byl stíhán v souvislosti s napadením skupiny Romů v Praze, J. T. participující na neonacistických koncertech v jižních Čechách napadl na Jesenicku romskou rodinu s malými dětmi.

Významnou roli v boji proti rasově motivovanému násilí hrály občanské iniciativy i jednotlivci (Jakub Polák, Markus Pape). Proti násilí a ideologii neonacistů začíná již v roce 1991 vystupovat především anarchistické hnutí a tzv. alternativní mládež, která se v důsledku toho sama stává terčem násilí ze strany pravicových extremistů.

V září roku 1993 byl kopnutím zezadu do hlavy zavražděn devatenáctiletý punker Filip Venclík. Zbytečná mladíkova smrt iniciovala vznik Hnutí občanské solidarity a tolerance (HOST), které se v následujících letech zaměřilo na sledování rasismu a xenofobie v České republice. Hnutí vytvořilo rozsáhlou databázi rasově motivovaných útoků, které nebyly poškozenými nahlášeny na policii a které tedy statisticky neexistovaly, takže se výsledná čísla od policejních statistik významně lišila. Díky této metodě byla policie nucena změnit svůj postoj vůči rasově motivovanému násilí a začít detailně šetřit motiv každého násilného trestného činu mezi příslušníky dvou etnik. Práce HOSTu a navazujícího sdružení Tolerance a občanská společnost se posléze projevila. Policie začala k šetření násilí motivovaného nenávistí k některé rase přistupovat aktivněji, skupiny nacistických skinheads byly do značné míry vytlačeny z ulice, společnost přestala tolerovat projevy rasově motivovaného násilí v jeho nejtvrdší podobě.

Změna atmosféry v celé společnosti je v současnosti zřejmá. Pravicoví extremisté jsou vytlačeni na její okraj, neonacistické koncerty jsou veřejně odsuzovány, rasově motivovaných útoků proti fyzické integritě osob bylo v loňském roce zaznamenáno pouze 15, tedy nejméně od roku 1990. Zájmy osob různého rasového, etnického, kulturního a sociálního původu hájí mnohá občanská sdružení. Stát vytváří integrační programy, policie disponuje styčnými důstojníky pro národnostní menšiny. Dochází k propojování různých kultur, žijeme na začátku multikulturní doby.

Přesto neustále dochází k projevům rasového násilí a diskriminace. Česká republika je na tom relativně dobře v porovnání s ostatními středoevropskými státy, které mají pravicové extremisty v parlamentu. Ono relativně však může být pro jednotlivé oběti rasově motivovaného násilí významně bolestivé příslovce.

***

Co dělat v případě rasově motivovaného útoku

Pokud jste byl napaden/a
– zjistěte dostupné svědky vašeho napadení a další důkazní materiály (např. záznam pouličních bezpečnostních kamer)
– neprodleně navštivte lékaře a nechte zdokumentovat vaše zranění
– kontaktujte policii, podejde trestní oznámení:
* pravdivě popište průběh útoku
* zmiňte skutečnosti, které nasvědčují tomu, že útok byl motivován rasovou záští
* uveďte všechny podstatné důkazní materiály
* trvejte na zaprotokolování všech důležitých informací
* pokud se obáváte o své zdraví a život nebo o zdraví a život svých blízkých, požádejte o možnost vypovídat jako utajený svědek
* pokud vám vznikla újma na zdraví nebo majetková újma, vzneste proti pachateli nárok na náhradu škody
– pokud policie odmítá zabývat se vaším případem, kontaktujte státní zastupitelství nebo podejte trestní oznámení poštou
– kontaktujte některou z pomáhajících organizací (Bílý kruh bezpečí, Ligu lidských práv) a požádejte jí o právní pomoc
– pokud je to potřeba, vyhledejte psychologickou pomoc, která vám pomůže překonat následky rasově motivovaného útoku
– uvědomte si, že to nejste vy, kdo nese vinu za vaše napadení, nikdo vám nesmí ubližovat