Rasistická vražda Tibora Danihela rozhoupala společnost
Je to už sedmnáct let, kdy se odehrála jedna z rasistických vražd, které
zahýbaly celou společností, především však přístupem médií k této problematice a
rozhodováním soudů o rasisticky motivovaných trestných činech. V pátek 24. září
1993 zahnala v Písku početná skupina skinheadů čtyři mladé Romy do řeky Otavy a
násilím jim bránila vylézt z vody. Jeden z Romů, osmnáctiletý Tibor Danihel,
kvůli tomu utonul. Tato událost byla mnohokrát projednávána před soudem,
několikrát se měnila právní kvalifikace činu i počet obžalovaných.
Na počátku bylo obžalováno osmnáct útočníků z trestných činů násilí proti
skupině obyvatel a jednotlivci a ublížení na zdraví. V prosinci roku 1994 padl
první rozsudek okresního soudu v Písku. Dva z osmnácti obžalovaných byli
odsouzeni k podmíněným trestům za výtržnictví, ostatní byli zproštěni viny. Až
téměř šest let po spáchání tohoto trestného činu, v červnu 1999, uznal Vrchní
soud tři obviněné vinnými z rasisticky motivované vraždy a pokusu vraždy.
Jaroslav Churáček dostal 8 let a 3 měsíce, Zdeněk Habich 7,5 roku a Martin
Pomije 6,5 roku. Čtvrtý obžalovaný Milan Brat byl v roce 2000 osvobozen.
Oba rozsudky více méně kopírovaly vývoj, který se v 90. letech v České
republice v přístupu k násilí z nenávist páchaném na Romech odehrál. V jedné z
prvních zpráv o jeho smrti napsal deník Lidová demokracie pod titulem Smrt při
pochodu skinů:
„Atmosféra ve městě není dobrá a nerad bych se podrobněji vyjadřoval k případu,
který šetří policie,‘ řekl včera zpravodaji LD starosta Písku Tom Zajíček… Zatím
není jasno, zda tato skupina přijela do Písku záměrně nebo zda šlo o nešťastnou
náhodu. U nás v Písku se k hnutí skinheads hlásí pouze několik jednotlivců.‘
Včera se setkali s několika romskými rodinami zástupci písecké radnice, aby
pomohli zachování klidu, který přispěje k rychlému vyšetření případu.“ – (tš, LD
28. 9. 93, s. 6.)
Zpravodajství o události zpočátku nepřekračovalo rámec běžného psaní o
trestných činech v černé kronice. Psalo se o „skinheadech“ na jedné straně a
„místních Romech“ na straně druhé. V tom duchu se neslo i zpravodajství o pohřbu
zemřelého Roma. Zemědělské noviny o tom v článku „Pohřeb bez provokací“ napsaly:
„Cimbálová kapela nechyběla včera v Písku při cestě k poslednímu rozloučení s
osmnáctiletým romským mladíkem Tiborem Danielem, který před týdnem tragicky
zahynul za nepříjemných okolností… Podle slov starosty Písku Toma Zajíčka se
rozhodně nejedná o projev nějaké vyhrocené rasové nenávisti. Potvrdil to i
včerejší klidný a důstojný průběh pohřbu.“ (bm, ZN 2. 10. 1993, s. 3.)
Anna Šabatová, Jiří Homoláč a Kamila Karhanová, autoři studie „Obraz Romů v
středoevropských masmédiích po roce 1989“, ve své analýze mimo jiné napsali:
„Utváření mediálního obrazu píseckého případu se vyznačuje několika rysy
typickými pro postoj českých médií k násilným trestným činům, jejichž oběťmi
jsou Romové a pachateli příslušníci majority. Vzhledem k tomu, že Romové a
skinheadi jsou nahlíženi jako dvě nepřátelské skupiny, které mají spolu neustále
konflikty, zajišťuje pouhý souvýskyt těchto dvou kategorií zprávám o událostech,
jako byla smrt Tibora Danihela, dostatečnou koherenci a činí je smysluplné.“
Přístup společnosti, na prvém místě místních i vládních politiků a médií
napomohli změnit lidé, kteří se rasisticky motivovanou trestnou činností a
pomocí jeho obětem zabývali, například aktivisti Jakub Polák a Markus Pape. V
médiích je podpořilo i několik publicistů a komentátorů.
Například sociolog Ivan Gabal v MF Dnes pod titulkem „Zkuste si zabít Cikána“
následujícím komentářem:
„V Písku u soudu vám poradí: musí vás být víc, vyholte si hlavy a zakryjte
obličej. Cikánů se nedotýkejte. Stačí je zahnat do hluboké vody. Ty, co vám
budou bránit, stačí odblokovat. U soudu zastrašujte svědky, lžete, odvolávejte
se na kolektivní odpovědnost, stavte se vlastencem. V nejhorším dostanete
podmínku. Bude-li vás dost, za rok vyčistíte i střední město. Dva roky pozoruji,
jak život tento scénář píše. Bylo jen otázkou, kdy jej někdo posvětí. … A co
stát? Neuzavřené případy zápalných lahví v romském domě i fašistického řádění v
Terezíně… skrytě rasistické a nejapně populistické výroky pražského primátora v
předvolební kampani… překvalifikování rasistických útoků na přestupky… Česká
politika prostě pocit etnické a kulturní sebestřednosti a uzavřenosti podporuje,
čímž rasismu a netoleranci uvolňuje cestu.“ (MFD 6. 12. 1994, s. 12.)
V současnosti můžeme sledovat oproti devadesátým rokům opačný trend, směrem
ke zlehčování rasisticky motivovaných trestných činů a k legitimizace názorů,
které byly ještě v první polovině tohoto desetiletí brány jako extremistické.
KAM DÁL?
Markus Pape: Vztah českých médií k extremismu a diskriminaci
Studie: Obraz Romů v středoevropských masmédiích po roce 1989
Smutná bilance
českého rasového násilí v 90. letech
Rasově
motivované násilí v ČR po roce 1989
