Milý čtenáři, Děkuji za trpělivost se čtením mého příběhu. Je to příběh
skutečný, se skutečnými lidmi, jen místa a jména jsem změnil. Nakonec takových
příběhů se odehrává všude okolo nás spousta, ale netýkají se nás. Většina lidí
není zlých. Neublížili by nikomu. A když, tak ne úmyslně. A jak všichni vědí,
cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Každý z nás si žije svůj život.
Většinou se snažíme žít svůj život tak dobře jak to jen umíme a jen málo si
uvědomujeme, jak moc jsme svázáni s jinými lidmi. Jak jediné slovíčko může
někomu změnit život k lepšímu, ale i k horšímu. Jedna vyřčená, nebo nevyřčená
věta a celý lidský život se může vydat jiným směrem.
Náš příběh začíná v jedné prodejně zeleniny v jednom okresním městě. Poměrně
malá, pěkná prodejnička, o kterou se pečlivě stará hodný majitel. Starší pán,
který v zelenině pracoval celý život. Měl svou práci rád i v době, kdy všechno
bylo státní a v rámci svých možností se z pozice vedoucího snažil, aby měl zboží
čerstvé (i když výběr byl chudší), a aby se jeho zákazníkům vždy dobře
nakupovalo a rádi se k němu vraceli. Věděl moc dobře, že nemají příliš na výběr,
že nabídka není široká, ale i tak.
Pak přišla revoluce a začátkem devadesátých let si majitel otevřel vlastní
prodejnu. Byla to JEHO prodejna. Měl jí upřímně rád a obchodu se dařilo. Nikdy
se z něj nestal multimilionář, ale špatně se mu také nedařilo. Byl šťastný.
Náš pan vedoucí (říkejme mu třeba Novotný) postupně rozšířil sortiment prodejny
i o další potraviny a někdy po roce 2000 rozšířil i otvírací dobu, takže se z
prodejny stala prodejna ovoce, zeleniny a základních potravin, která byla
schopna částečně fungovat i jako večerka. Ceny pochopitelně nemohly konkurovat
hypermarketům, ale i tak byl zákazníků dostatek – hlavně kvůli ochotnému
personálu a kvalitnímu zboží. A také dostupnosti pro lidi bydlící nedaleko.
Někdy v červenci odešla jedna z prodavaček na mateřskou dovolenou. Zbytek
personálu začal být brzy unavený z práce, která přibyla a tak se pan Novotný
rozhodl přijmout prodavačku. Pověsil tedy na obchod ceduli s nabídkou pracovního
místa.
Jarmila Demeterová byla cikánka. Sama o sobě to říkala. Nehrála si na označení
typu róm, nebo cikán. Obojí lze použít slušně i hanlivě. Byla z rodiny s pěti
dětmi, otec dost pil, matka rodinu upřímně milovala a starala se o ní. Jarmila
chodila do školy a patřila k průměrným žákům. Nebyla hloupá ani geniální. Prostě
normální holka. Jen trošku tmavší. Po škole se vyučila na prodavačku a do
zeleniny chodila celkem pravidelně nakupovat. Cítila se tam dobře, hlavně proto,
že neměla pocit, že tam není vítána. Nikdo jí podezíravě nesledoval, když si
vybírala z vystaveného zboží tak, jak se jí to běžně stávalo v jiných
prodejnách. Na jednu stranu to chápala. Věděla moc dobře, že spousta cikánů
krade, nepracuje a chápala nedůvěru a nevraživost, se kterou se setkávala. To
však neznamená, že jí to netrápilo. Je i pravda, že občas měla chuť v těch
hypermarketech něco ukrást (když už se na mě dívají jako na zlodějku, tak ať k
tomu mají alespoň důvod), ale neudělala to.
Cedule s nabídkou místa prodavačky visela na dveřích prodejny již několikátý den
a Jarmila kolem ní chodila. Přemýšlela, jestli se na místo má zeptat, ale bála
se dalšího ponížení. Nikdo jí nikdy neřekl přímo, že jí nepřijme, protože je
cikánka, když se snažila získat nějaké zaměstnání, ale oči mnohdy řeknou víc než
slova.
Nakonec se Jarmila odhodlala se na místo zeptat. Srdce jí bušilo, asi jako každé
devatenáctileté holce, která se uchází o zaměstnání, když vstoupila do prodejny,
ve které mnohokrát nakupovala s úmyslem zeptat se na volné místo.
„Pane vedoucí, máte tu slečnu, která by měla zájem o místo prodavačky. Počkejte
prosím chvilku, pan vedoucí hned přijde.“
Slušné a milé jednání jí překvapilo a trošku se uklidnila. Než přišel pan
Novotný z kanceláře, uběhlo sotva pár vteřin, ale Jarmile to připadalo jako
hodina.
„Dobrý den slečno, pojďte se mnou do kanceláře prosím.“
Pan Novotný Jarmilu od pohledu znal. Věděl, že k nim chodí nakupovat, je slušná,
tichá, čistě oblečená. Zamlouvala se mu. Nikdy nebyl rasista. Byl obchodník a
zákazník je zákazník. Ať má třeba fialovou barvu. Po krátkém pohovoru se rozhodl
to s Jarmilou zkusit. Domluvili se na standardní tříměsíční výpovědní lhůtě,
nástupním platu a dalších podmínkách. Jarmila to ani moc nevnímala. Měla radost,
že má práci, v hlavě se jí rodily sny o vlastním bydlení (i když svou rodinu
měla ráda, přece jen chtěla trošku soukromí), byla panu Novotnému vděčná.
Tři měsíce zkušební lhůty uběhly a Jarmila nabývala pracovní zkušenosti. Nebyla
dokonalá, jako nikdo, kdo se učí novou práci. Co si budeme povídat – škola a
praxe je trošku něco jiného, ale byla šikovná a učila se rychle. Práce jí bavila
(tak jak práce může bavit – málokdo z nás se vysloveně raduje, že jde do práce,
ale však vy víte jak to myslím).
Asi po roce co Jarmila v zelenině pracovala, z ní byla již zkušená prodavačka.
Byla rychlá, ochotná a většina lidí si na ní zvykla.
Jednoho dne obsluhovala jako obyčejně zákazníka, v krámě bylo zrovna celkem dost
lidí a parta mladíků.
„Vidíte tu cikorku?“
„Hm, ta by měla stát na E55 a ne tady otravovat v krámě, jdem pryč, ještě
chytíme žloutenku.“
Mladíci vysloveně nekřičeli, ale i tak bylo jejich slova slyšet. Zbytek
zákazníků si hleděl svého. Nikdo nechce zbytečné problémy. Jarmila je také
ignorovala, i když se cítila příšerně. Dlouho neslyšela podobné narážky a
odvykla si. Někdy pár slovíček člověku velmi rychle připomene věci minulé.
Tím to ale neskončilo. Mladíci začali do krámku chodit častěji a jejich útoky se
stupňovaly. Jednou byl svědkem i pan Novotný a do sporu se vložil.
„Máte, snad nějaký problém, pánové?“
„ Ani ne, to spíš ty máš problém, dědulo.“
„Koukejte vypadnout, nebo zavolám policii.“
Podobní lidé většinou nemají příliš mnoho odvahy, takže mladíci zabrblali něco
ve smyslu, že se ještě uvidí a opustili obchod.
Druhý den ráno, když přišel pan Novotný do obchodu, byly na výloze, nápisy „Smrt
cikánům“ a podobné.
A to se začalo opakovat. To by nebylo to nejhorší, horší bylo, že začali ubývat
zákazníci. Mladíci už do krámu nepřišli, ale u vchodu do krámu se občas objevila
stará vejce, shnilá zelenina a podobně. Zákazníci se přestali v obchodě cítit
příjemně.
Vlak se rozjel a nešel zastavit.
O pár měsíců se na výloze krámku objevila cedule „Na prodej“.
