Proces s obžalovanými ze žhářského útoku ve Vítkově je v polovině

Prvních jedenáct dnů soudu s obžalovanými ze žhářského útoku ve Vítkově je u
konce. Hlavní přelíčení případu, jenž ve dvacetileté české historii nemá obdoby,
přilákalo množství médií – od regionálních zpravodajů přes televizní štáby až po
CNN. Soud den po dni očima Romano Voďi.

1. DEN. – úterý

Všichni obžalovaní už dávno nevyhlížejí jako na fotkách z akcí neonacistů,
právě naopak. V nažehlených košilích a tričkách s límečkem, s dorostlými vlasy
vypadají docela běžně – obyčejní maldíci. První den vypovídá před soudem
pětadvacetiletý Ivo Müller, jenž si nedávno dodělal maturitu, a zatím jej živila
jeho matka. Podle svých slov se s myšlenkami krajně pravicového hnutí seznámil
na střední škole stejně jako jeho kamarádi z dětství Cojocaru a Vaculík. Občas
se pak zúčastnil mítinků, demonstrací a pochodů neonacistů. Lukeše zná asi dva
roky. „Kdo přišel s Vítkovem a proč?“ ptá se předseda senátu Studnička.
„Vytipoval to Jaromír Lukeš, já tam nikdy do té doby nebyl. Chtěl udělat něco
většího, Romům nějaké zlo, postrašit je,“ odpovídá obžalovaný. Nechtěli údajně
nikomu vážně ublížit, jen vypálit sklad kradeného zboží patřící Romům, přichází
s překvapivým motivem Müller. Na otázky zmocněnců odpovídá vyhýbavě, dokonce prý
ani nevěděl, na jaké akce to vlastně jezdí, bral to spíše jako zajímavá setkání
s kamarády. Včetně pochodu na sídliště Janov 17. listopadu 2008, kde došlo k
největším pouličním střetům od vzniku České republiky.

Ve shodě s ním je i jeho kamarád s dětství Václav Cojocaru, nejmladší z
obviněných, jenž pro útok sehnal vše potřebně – lahve, benzin Natural a bavlněné
hadry. Cojocaru už z vazby napsal omluvný dopis poškozené rodině i před soudem
se znovu omlouvá. Nevěděl prý do poslední chvíle, kam vlastně jede, k čemu jeho
kamarádi potřebují hořlavinu a lahve. „Myslel jsem, že jdeme na sklad kradeného
zboží, kde se občas potloukají feťáci,“ brání se.

2. DEN

Dnes měl ve své výpovědi pokračovat Cojocaru následovaný dalšími dvěma
obžalovanými Davidem Vaculíkem a Jaromírem Lukešem. Cojocaru pokračovat ve
výpovědi odmítá. Další dva obžalovaní taktéž, Vaculík jen označuje výpovědi
Cojocara a Müllera za lživé. Jejich advokáti navíc napadají soudce Miloslava
Studničku za zvolený postup. Především jim vadí, že neměli možnost klást
Cojocarovi a Müllerovi otázky.

Soudce nakonec líčení odročuje a nechává advokátům prostor, aby se poradili se
svými klienty. „Vaši klienti měli možnost vypovídat a vyjádřit se ke všemu. Dnes
hlavní líčení odročíme a vy se poraďte se svými klienty. Zítra pak můžou
vypovídat,“ doporučuje předseda senátu Studnička. Ještě před faktickým skončením
dnešního líčení přečte přísedící Bezpalec výpověď Lukeše z přípravného řízení.
„Byl jsem jen řidič. Nevěděl jsem, co plánují. Řekli, že si chtějí hodit lahví,“
čte přísedící z protokolu.

3. DEN

Soudce Miloslav Studnička musí odložit hlavní líčení na příští týden. Je
nutné, aby okamžitě rozhodl v jiném případu, střelby mezi konkurenčními
pohřebními službami.

4. DEN – pondělí

Čtyři obžalovaní přicházejí chvíli po deváté hodině v doprovodu čtyř
maskovaných mužů se samopaly a brokovnicemi z vězeňské služby. „Sundat pouta,“
ozve se jako každý den od soudce a „porada s obhájci“. Advokát obžalovaného
Lukeše Pěnkava okamžitě vznáší svůj protest ohledně nejasností kolem přísedícího
a jeho náhradníka.

„Není jasné, který je který. Můžete nám to prosím sdělit,“ žádá a jeho úvodní
věta hned potvrzuje rozhovory z kuloárů soudu. Vzhledem k tomu, že tři ze čtyř
obžalovaných se přiznali, důkazů je mnoho a bylo těžce zraněno malé dítě,
jedinou cestou obhájců je nejspíš prokázání vadného procesního řízení, a o to se
teď budou snažit. Předseda senátu Studnička vypadá otráveně, ale žádosti obhájce
pro jistotu vyhoví.

Pak už dá pokyn přísedícímu Bezpalci, a ten začíná číst výpověď obžalovaného
Cojocara.

„V ten den mi přišla esemeska, ať přijedu za Vaculíkem a Mullerem do Horního
Benešova.

Taky chtěli, abych s sebou vzal nějaké flašky, hadry a hořlavinu. V autě mám
pořad náhradní kanystr s benzinem, takže to bylo hotové,“ čte přísedící výpověď
Cojocara, který se prý svých kamarádů z dětství neptal, na co ty věci potřebují.
„Proč jsem tam jel? No, bo jsem chtěl vypadnout z domu,“ čte dál přísedící, a
Cojocaru raději klopí hlavu. Když přísedící dojde až ke schůzce v Horním
Benešově, Müller sklopí hlavu taktéž. To další dva obžalovaní, Lukeš s
Vaculíkem, jako by v síni přítomni nebyli.

Vaculík, jenž se jako jediný nepřiznal a odmítl všechny výslechy, se sveřepě
mračí, což mu vydrží dalších devět dní. Dnes navíc provokativně navlékl červené
triko s vikinským Bohem hromu třímajícím válečné kladivo Mjölnir. Tričko je od
značky Thor Steinar, kterou založili neonacisté a v Německu je zakázána.

Podle Cojocarovy výpovědi byl Lukeš (jehož znával pouze pod přezdívkou Jerry)
organizátorem žhářského útoku ve Vítkově, i když aktivního házení lahví se
nezúčastnil – zůstal sedět v nastartovaném voze. Cojocarova výpověď je zakončena
otázkami vyšetřovatelů. Na dotaz, jestli se podobné akce už v minulosti
zúčastnil, odpovídá: „Myslím, že ne. Asi ne.“ Obžalovaní se jeden po druhém
střídají před mikrofonem, aby se k Cojocarově výpovědi vyjádřili. Sám Cojocaru
dodává, že byl u první výpovědi rozrušen a pod nátlakem. Müller se vyjadřovat
nechce. Lukeš striktně odmítá, že by byl organizátorem celého útoku a dodává, že
kdyby měl jen tušení, že v domě žijí lidé, nikdy by to neudělal. Vaculík
označuje Cojocarovu i den před tím čtenou Müllerovu výpověď za „lživou“.
Vaculíkova provokace tričkem zůstává bez zjevné odezvy. Soud jednání odročuje na
následující den.

5. DEN – úterý

Tento den procesu je věnován výslechu svědků, především přátel a známých
obžalovaných. Jako první přichází Tomáš Vassiov, známá firma mezi
moravskoslezskými neonacisty, za těžké ublížení na zdraví (společně s dalšími
kumpány brutálně pobodali na ulici v Ostravě náhodně vybraného Roma) si odseděl
tři a půl roku vězení, a až do začátku příštího roku je v podmínce. Vassiov je
přesným typem nového neonacisty – na ulici byste jej nepoznali. Žádná holá
lebka, ale na černo obarvené vlasy, mikina a džíny. Využívá svého práva
nevypovídat, přesný důvod uvést nemusí. Soudce každého ze svědků poučí, že
výpověď mohou odmítnout, pokud by tím mohli způsobit trestní stíhání sobě nebo
osobám sobě blízkým.

Výpověď odmítá i další svědek Marek K. Soudce Studnička tedy přikazuje čtení
zápisu výslechu svědků na policii. „Přišel za mnou, byl dost vyklepaný. Přiznal
se, že byl při tom Vítkovu,“ čte přísedící Bezpalec ze zápisu „kousal si nehty,
prý nepočítal s tím, že to bude tak velké.“ Vassiov ve své výpovědi uvedl, že
trestný čin Lukeše neoznámil na policii, protože se bál pomsty ze strany
kamarádů, a také se do ničeho nechtěl zaplést kvůli své stále trvající podmínce.
Tři z obžalovaných se k Vassiově výpovědi nechtějí vyjádřit, Vaculík jen rychle
poznamenává: „Vše, co o mně svědek Vassiov řekl, není pravda.“ O slovo se hlásí
Vaculíkův obhájce Petr Kausta. „Čtení výpovědi Vassiova považuji za procesně
nesprávné. Svědek vypovídal pod nátlakem, byl zatčen stejně jako dalších
jedenáct lidí včetně čtyř obžalovaných a hrozilo mu spolupachatelství,“ vznáší
protest Kausta. Soudce Studnička však advokátovu námitku přechází a přísedící
začíná číst výpověď Marka K., ten se s obžalovanými naposledy setkal den před
útokem. Myslel si sice, že „Vítkov“ udělali Vaculík s Lukešem, nechtěl se však
do ničeho zaplést. Měl strach o sebe a rodinu, navíc údajně nevěděl, že
neoznámení informace policii je trestné. Tři z obžalovaných se k jeho výpovědi
nechtějí vyjadřovat, Vaculík opět označuje svědectví za lživé.

Třetím v pořadí je drobný mladík Marek H., stejně jako předchozí dva svědci
odmítá vypovídat. V jeho zápisu z výslechu na policii je uvedeno, že se po
pochodu v Janově několikrát v hospodě bavili, že by bylo dobré udělat „něco
většího“. „Zrobit cikánům ňákou zlost. Třeba jednoho chytit a zbít,“ čte
přísedící Bezpalec. O možnosti žhářského útoku ale dle výpovědi Marka K.
nemluvili. David Vaculík se k jeho výpovědi vyjadřovat nechce. Soudce Studnička
jej však otázkou volá zpět k mikrofonu: „Co to máte na tričku?“ Vaculík
překvapeně koktá: „Nic. Nevim, je to normální tričko.“ Zmocněnec poškozeného
Pavla Kudrika, aktivista Markus Pape, ale neudrží emoce na uzdě. „Chci, aby soud
zaznamenal mé trestní oznámení za vyhrožování na obžalovaného Davida Vaculíka,“
říká překotně. Předseda senátu vypadá zmateně a žádá vysvětlení. Podle Papeho
nošení trička Vaculík používá jako prostředek k zastrašování svědků. Předseda
senátu Studnička posílá obžalovaného se převléknout a přerušuje líčení.

Po pár minutách se Vaculík vrací tentokrát v tričku Umbro, to by sice byla běžná
sportovní značka, kdyby si ji neoblíbili nejprve britští rowdies a následně i
neonacistická scéna.

Následně přichází družka Jaromíra Lukeše Nikola Š.. Kapuci černé XXXL mikiny
sundává až u lavice svědků. Její pohled na Lukeše, se kterým má dvouletou
holčičku, je víc než útrpný. „Nechtěla jsem, aby chodil na demonstrace a
nejrůznější pochody. Ale vždycky mi odpovídal jenom mlčením, a pak zmizel na pár
dní,“ říká se sklopenou hlavou. „Dost jsme se kvůli tomu hádali, ale nepomohlo
to.“ Dále svědkyně vyjmenovává všechny strasti soužití s obžalovaným: více než
půl roku nepracoval, na začátku roku jej vyřadili z evidence úřadu práce pro
nespolupráci, žili jen z její mateřské, občas nepřišel i týden domů… „Myslela
jsem si, že v tom Vítkově může mít prsty, ale vždycky mi to popřel,“ dodává
zoufale. K její výpovědi se nechce vyjadřovat ani nikdo z obžalovaných, ani její
bývalý partner Lukeš.

6. DEN – středa

Dnes vypovídá i Renáta M., za níž Lukeš dojížděl první dva měsíce loňského
roku do Vítkova. „Chodili jsme spolu asi měsíc a půl, pak jsem se s ním rozešla.
Nebyl schopný najít si práci a ani postarat se o svoje vlastní dítě,“ říká
pohrdavě do mikrofonu blonďatá kadeřnice Renata M.. Dále uvádí, že cesta k ní
domů vede kolem domku obětí. Ona sama věděla, že v něm bydlí rodina, protože
kolem vídala „neustále nějaké malé děti“. Nikdo z obžalovaných nemá k výpovědi
svědkyně žádné připomínky ani dotazy. Hned za ní přichází další svědkyně Zuzana
O., která věnuje široký úsměv Lukešovi a rychle poznamená, že vypovídat nebude.
Následuje její kamarádka Žaneta F., jež se sice rozhodne vypovídat, ale do
podrobností nezachází. Předseda senátu se raději rozhoduje číst výpovědi dívek.
Obě byli zatčeny při policejním zásahu 12. 8. 2009 společně se čtyřmi
obžalovanými a původně byly podezřelé ze spolupachatelství. Podle zápisu z
výslechu Zuzany O. do ní byl Lukeš zamilovaný, ona jej spíš považovala za
kamaráda s poněkud radikálními názory. „Říkal, že by se cikáni měli pozabíjet,
protože za ně pořád všechno platíme,“ čte přísedící Bezpalec ze spisu.
Vyšetřovatelům řekla, že Lukeše viděla i v den žhářského útoku, přesněji nejspíš
až po něm. „Přišel někdy po půlnoci na diskotéku Peklo, sedl si ke svým dvěma
kamarádům a pořád s nimi něco řešil. Mě si skoro vůbec nevšímal,“ popisovala
kriminalistům. Navíc jí Lukeš ještě před žhářským útokem zavolal a řekl jí, že
„jedou na cikány“, přesto si Zuzana O. podle svých slov nemyslela, že by
pachatelem byl její kamarád Jerry. Zvlášť potom, co ji několikrát ubezpečil, že
by nic takového udělat nemohl, protože má přece stejně starou dcerku, jako byla
popálená Natálka. Její rozhovor s Lukešem si však do souvislosti dal někdo jiný
– Marek H., který obě dívky v den útoku vezl na diskotéku Peklo a rozhovor
zaslechnul. Na druhý den měl totiž školení dobrovolných hasičů, na němž se
školitel omlouval za svou únavu – v noci nespal, musel hasit dům romské rodiny,
který někdo zapálil. Marek H. své podezření oznámil na tísňovou linku, dnes však
vypovídat nebude. Požádal soud o výpověď bez přítomnosti obžalovaných stejně
jako někteří poškození. Vaculík na konci dnešního programu hlavního líčení žádá
předsedu senátu, aby následující den nemusel být přítomen kvůli zánětu na palci,
který si musí nechat ošetřit. „Nejprve dodejte lékařskou zprávu od vězeňského
doktora, až pak se rozhodneme, jestli vyšetření povolíme,“ odpovídá příkře
soudce Studnička.

7. DEN – čtvrtek

Ráno chvíli po deváté nastupují všichni obžalovaní včetně
Vaculíka, soudce nutnost akutního ošetření zřejmě neshledal. Dnes mají vypovídat
poškození, tedy jen ti dospělí, a tak je předsálí plné novinářů, kamer a blesků.
Jako první přichází Vlasta Malá, babička Natálie, klopí oči před lavicí, na níž
sedí obžalovaní. Advokát Vaculíka Kausta hned zkraje žádá, aby svědkyně
nakreslila půdorys domu s rozvržením pokojů, jeho nábytkem a zařízením. Hned
vzápětí se svědkyni snaží znedůvěryhodnit a připomíná její ne zrovna čistý
trestní rejstřík.

Paní Malá už nepůsobí sklíčeně, spíše naštvaně, zvlášť když advokáti Kausta
(Vaculíkův) a Pěnkava (Lukešův) už po několikáté žádají, aby svědkyně o
inkriminované noci vyprávěla minutu po minutě. „Dívala jsem se na televizi,
najednou jsem slyšela ránu a manželova postel začala hořet, běžela jsem k
plotně, popadla hrnec s vodou a vychrstla ji na ty plamínky,“ pokouší se vyhovět
advokátům svědkyně. Dále křičela na manžela, ať rychle vstává, že hoří. Vyběhla
před dům a viděla odjíždět auto. „Někdo z něj křičel cikáni shořte nebo uhořte,
já už nevím,“ vzpomíná. „Paní svědkyně, ale na policii jste uvedla, že jste
viděla osobu v bílém tričku u auta, která toto měla křičet, ne někoho z auta,“
pídí se advokát Kausta. Paní Malá vypadá zmateně a říká, že to bude asi špatně
zapsáno v protokolu. Advokáti se naopak tváří vítězně, předseda senátu Studnička
nehne ani brvou. Vaculík ani Lukeš nemají k výpovědi svědkyně žádných dotazů.
Cojocaru společně s Müllerem popírají, že by někdo z nich cokoli křičel, a
dodávají, že kdyby si jen trochu všimli, že v domě někdo bydlí, zápalné lahve by
nevhodili. Snaží se tak podpořit svá tvrzení, že chtěli zapálit sklad kradeného
materiálu, patřící Romům. Dalším z poškozených je nevlastní dědeček Natálie
Václav Malý, jenž je na rozdíl od všech dalších obyvatel shořelého domu Nerom. I
u něj se opakuje stejné znedůvěryhodňovací divadlo s nečistým trestním
rejstříkem. Přesto je přístup advokátů ke svědkovi poněkud citlivější. Základem
dotazování je tentokrát množství elektrotechniky v domě. „Lidé mi nosili různé
věci a já je postupně opravoval nebo používal na součástky,“ vysvětluje pan
Malý, jenž se do poslední chvíle snažil požár uhasit a z domu vyběhl až ve
chvíli, kdy se v něm pro samý dým nedalo dýchat. Vyjádření obžalovaných k
svědectví pana Malého má stejný scénář – mlčení Vaculíka s Lukešem a omluvy
Cojocara s Müllerem. „Chápu, že mladí dělají blbosti, ale toto je moc,“ reaguje
na omluvy obžalovaných.

Obžalovaní odcházejí do vedlejší místnosti, jež je se soudní síní propojena
zvukově i obrazově. Přichází Marek H., známý Zuzany O., jenž ji s kamarádkou
Žanetou F. vezl na diskotéku Peklo. Jak se dalo čekat, oznamuje, že nebude
vypovídat. Ještě včera stihla média informovat o jeho odvážném skutku společně s
jeho jménem a bydlištěm. „Proč, vždyť soud vám umožnil vypovídat bez přítomnosti
obžalovaných,“ ptá se předseda senátu Studnička. „Nevěděl jsem, že tady bude
veřejnost a novináři, že toho bude plný internet. Ne, nebudu svědčit, bojím se o
sebe a svou rodinu,“ odmítá potichu Marek H. a se svolením soudu odchází.

Hned po něm je na řadě matka Natálie Anna Siváková, již doprovází i její
psychiatr. Paní Siváková chvílemi ztrácí hlas, tře si ruce a přidržuje se
svědeckého pultíku. Advokáti Kausta a Pěnkava se sice chovají s mnohem větší
ohleduplností než u předešlých svědků, přesto si pár rýpnutí neodpustí. „Jak
můžou vaše děti i vy v klidu spát, když vám celou noc hraje televize,“ dotazuje
se Pěnkava. Paní Siváková prostě odpovídá, že jim hraje pořád a děti by spíš
neusnuly bez ní. Často nezaznamená otázku, jak je nervózní. S viditelnou úlevou
svědecké místo opouští. A scénář s vyjádřeními se opakuje – dva mlčí, dva se
omlouvají.

Posledním z poškozených je otec Natálie Pavel Kudrik, rozvážně odpovídá na
všetečné dotazy a s klidem reaguje i na zmínku o svém nečistém rejstříku. Při
podivné otázce advokáta Pěnkavy, jak si vysvětluje, že popálená je nejvíce
Natálie, zatímco on s partnerkou vyvázli s lehkými zraněními, jen odpoví: „Tuto
otázku si kladu každý den a ještě jsem na nic nepřišel. Snad znalec se k tomu
vyjádří.“ Když se i jemu pokoušejí omluvit dva z obžalovaných, jen jim doporučí,
aby svá slova řekli sami Natálce, až vyroste.

8. DEN – úterý

Hlavní líčení musí kvůli jinému procesu pokračovat v mnohem menší soudní
síni, od obžalovaných dělí veřejnost jen jedna lavice. Hned na začátku žádá
advokátka Zedniková zastupující dnes místo Kausty Vaculíka, aby médiím bylo
zakázáno on-line zpravodajství ze soudní síně, protože dochází k ovlivňování
svědků. Předseda senátu Studnička však její názor nesdílí a žádosti nevyhovuje.
Prvním znalcem procesu je psychiatr, jenž měl k dispozici i trestní rejstříky a
některé rozsudky obžalovaných. U všech se vyjádří velice podobně. „Netrpí žádným
duševním onemocněním ani poruchou osobnosti, byli schopni rozpoznat, co činí, a
odhadnout následky. Pokud budou sami chtít, resocializace je možná,“ opakuje u
všech čtyř psychiatr.

Doplnit osobnostní profily obžalovaných přichází následně psycholog, ten však
měl ve vazbě možnost vyšetřit jen tři z obžalovaných. David Vaculík odmítl
spolupracovat po dohodě se svým advokátem, podle jeho názoru se psychologické
vyšetření rovná výslechu. Psycholog všechny tři obžalované shledává, řečeno
slovy laika, „naprosto normální“. Podle něj jsou průměrně inteligentní, jejich
míra agresivity je taktéž v normě. Všichni tři rádi mluví o vlastenectví,
pořádku či spravedlnosti a jsou do jisté míry nevyzrálí, nehotoví lidé. I když
všichni tři projevili nad zraněním lidí lítost, otázkou stále zůstává její
autenticita.

9. DEN – středa

Jako první přichází kriminalista S. V., specializující se na požáry, a
postupně se vyjadřuje ke všem souvisejícím stopám, jako jsou střepy, zbytky
hořlavin a textilu. Následuje znalec z oboru sociálních věd Michal Mazel, k
jehož posudku provedl oponenturu politolog Zbořil. „Devadesát procent
posuzovaného materiálu je zcela charakteristických pro neonacistické hnutí,“
říká znalec Mazel hned na začátku. V zabavených věcech při domovních prohlídkách
bylo vše, od tiskovin přes CD a DVD nosiče, oblečení, vlajky, knihy či letáky.
Tak obsáhlou sbírku může mít podle Mazla jen opravdu zapálený příznivec hnutí.
Navíc spousta těch věcí není volně k sehnání a pro jejich získání je důležité
mít vazby přímo v rámci hnutí. Oponent Zbořil shledává posudek kolegy
důvěryhodným a platným.

10. DEN – čtvrtek

Další den procesu je zasvěcen především video záznamu pokusu
se dvěma zápalnými lahvemi vhozenými do opuštěného objektu s válendou. I když
všichni už po několik dní poslouchají, jaké je zažít požár, policejní pokus
přesto zaskočí. Obě lahve vlétají do objektu jako ohňové komety a ihned po
dopadu vytvoří hořící pás. „Benzin, jehož teplota plamene se pohybuje mezi 800
až 1200 stupni, byl iniciátorem zapálení dalších hořlavých materiálů, jako jsou
textilie a nábytek,“ dodává znalec požárů M. M.. Na Natálii se tedy podle slov
znalce muselo rozprsknout nejvíce benzinu. „K těžkému popálení v takovou chvíli
vzhledem k vysoké teplotě plamene benzinu dojde v několika málo vteřinách,“
dokládá znalec, proč byla dívenka tolik popálena, i když rodiče uváděli, že ji
okamžitě začali hasit. K zdravotní újmě Natálie a jejich rodičů, jež byli
popálení spíše lehce, poté vypovídá znalec z oboru lékařství. A potvrzuje české
veřejnosti již známou pravdu. Natálie byla popálena na osmdesáti procentech
těla, její útrapy označuje za mučivé, několikrát byla v ohrožení života.
Následky budou trvalé a to nejen v podobě jizev, ale ohlašují se i problémy s
chůzí a stáním, protože se jí během hojení popálených nohou vlivem zjizvení
zkracují Achillovy šlachy.

11. DEN – pátek

Soudce Studnička si nechává předložit několik málo listinných důkazů.
Odpoledne s vyloučením veřejnosti rozhoduje o prodloužení vazby obžalovaných.
Vaculík, Lukeš, Müller i Cojocaru ve vazbě nepřekvapivě zůstávají.

Pokračování
příště…

Článek vyšel v Romano voďi č. 6/2010 –
http://www.romanovodi.cz