Proč máme tak málo pohádek vycházejících z romského kulturního prostředí

O vánocích uvedla Česká televize celkem 48 pohádek, mezi nimi i několik
novinek. O půvabu i vzdělávací funkci pohádkových příběhů, vyprávění, vůbec
tvorby pro děti i o dvou romských titulech, jsme si povídali s Kateřinou Krejčí,
šéfdramaturgyní vývoje ČT. Ta se léta věnovala dramaturgii večerníčků. Spadá pod
ní tvorba pro děti a mládež, tedy Kouzelná školka, Tykadlo, pohádky, večerníčky
atd.

Blíží se Vánoce, čas, který děti budou trávit i u televizních obrazovek.
Co jste pro ně nachystali?

Pro děti, ale i pro dospělé jsou televizní Vánoce spojené především s
pohádkami. Letos Česká televize chystá opravdu bohatou televizní nadílku – o
vánočních svátcích se můžeme těšit na celkem čtyřicet osm pohádek, samozřejmě
převážně z archivu – uvidíme oblíbené tituly, jako je Anděl Páně, Peklo s
princeznou, Princezna ze mlejna, Láska rohatá a mnoho dalších, nebo i nákupu –
například velice úspěšný animovaný distribuční snímek Lví král – ale nebudou
chybět ani čerstvé novinky, jako je pohádka ostravského studia České televize
Tajemství staré bambitky a také výpravný pohádkový příběh Micimutr. Ten mohli
někteří již spatřit i v kinech, kde běží v premiéře od listopadu, neboť Česká
televize naznala, že jeho velkoryse pojaté výtvarné řešení si zaslouží uvést i
velkém plátně. Nicméně ti, kteří se do kina nedostali, se mohou těšit na tuto
krásnou pohádku právě na štědrovečerní obrazovce ČT 1. Myslím si, že Micimutr má
šanci stát jedním z oněch titulů, na jejichž uvedení se těšíme ve vánočním čas
znovu a znovu, po mnoho let. Nebude tam chybět z pohádkových atributů vůbec nic
– posuďte sami: Nad královským hradem krouží stín velikého draka, princezna
Karolína si s pláčem zkouší černé smuteční šaty a na nádvoří hoduje pár
pozvaných princů. Při dobrém jídle probírají, co by se mělo podniknout. První
princ navrhuje nabídnout drakovi místo princezny pár set poddaných, druhý zase
soudí, že v království zanedbali prevenci a že by se to drakovi mělo rozmluvit –
a ten třetí jenom neustále vyžaduje, aby všichni obdivovali píseň, kterou právě
složil. Ale nastavit svůj život a postavit se tříhlavému drakovi, to se žádnému
z nich nechce. Jediný člověk z celého království se odváží přijít k dračí sluji,
kde čeká připoutaná Karolína, a pustit se do předem ztraceného boje. Je to mladý
loutkář Vítek, který už dlouho, tajně – a naprosto beznadějně – princeznu
miluje. Když je nejhůř, dostane se mu nečekané pomoci od kouzelnice se záhadným
jménem Micimutr. Ta záchranu princezny ovšem podmíní velice přísným a
nepřekročitelným požadavkem. Pokud jej Vítek nesplní, pokud poruší svůj slib
mlčení, bude jeho milovaná princezna Karolína okamžitě vydána drakovi – protože,
jak říká Micimutr, dobré skutky se přece nedělají s vyhlídkou na odměnu. Hvězdně
obsazenou pohádku o naději, že zázraky skutečně existují, pokud sami dokážeme
udělat ten rozhodující první krok, napsala přední česká autorka Irena Dousková.

Kde se natáčelo, Kateřino? A čemu pomůže 3D podoba draka, bude
realističtější?

Natáčelo se na hradě Zvíkov, v Ledči nad Sázavou, v oblasti Velké Ameriky a v
Praze. A ano, myslím si, že tříhlavému draku realizace ve 3D skutečně dodala na
pravdivosti.. Vznikl v Grafickém studiu České televize. Je dílem grafic
designera Marka Pilipa a 3D animátora Břetislava Kašpara. Hudbu složil Ondřej
Brousek, kostýmy vytvořila Jarmila Konečná, architektem byl Martin Kurel, za
kamerou stál Pavel Berkovič, režii měl Vít Karas.

A co herecké obsazení? Mucumtr slibuje spoustu slibných jmen, někteří se
možná představí dokonce v rolích, v nichž bychom právě je nečekali.

V pohádce se představí Libuše Šafránková jako Micimutr, Marika Šoposká jako
princezna Karolína, Jiří Bartoška jako její otec, král, Jaroslava Kretschmerová
je matka královna, Martin Dejdar sympatický hradní kuchař, Vojtěch Dyk se ukáže
v pro něj netypické roli prince slabocha a narcise, Ondřej Novák je naopak
statečný loutkář Vítek, malý Josef Weinzettel hraje kluka Jirku. No a já – za
Českou televizi i za všechny tvůrce – doufám, že se čtenářům Romano vodi bude
pohádka Micimutr líbit!

A další novinky?

Ráda bych ještě upozornila na novinku na webu České televize, kde na dětském
portále TýYó si mohou především děti zkrátit čekání na Štědrý den u adventního
kalendáře, ze kterého nikdy neubývá. na adrese www.tyyo.cz/advent je od začátku
prosince zpřístupněn každý den jeden dárek spojený s adventním časem, Ježíškem a
samozřejmě také se zmíněnou televizní nadílkou. Od 1. do 24. 12. návštěvníkům v
kalendáři postupně nadělujeme tematické hry, videa, screensavery a další bonusy,
které je pěkně naladí a zároveň připomenou, jak pestrý program Česká televize na
letošní Vánoce připravila. Autorkou grafického konceptu adventního kalendáře v
podobě půvabně zasněžené ulice s animovanými postavičkami je skvělá výtvarnice
Lucie Lomová.

Nějakou pohádku představující jinou kulturu, historii tentokrát neuvedete?
Připomeňme, že jste vysílali v čase vánočním před lety například pohádku O
Dylinovi. Jak se k vám takový námět dostane? Jak s ním pracujete a co myslíte,
že může přinést divákům? Objevovala se v něm dokonce romská slovíčka, nebylo to
pro většinové děti a jejich rodiče nestravitelné? Proč má vlastně televize šanci
točit tak málo pohádek obecně, tyto započítávaje?

Otázka, proč máme tak málo pohádek, které vycházejí z bohatství romského
pohádkového pokladu, je logická. Několik se jich sice natočilo, to je pravda,
například skvělý komediální pohádkový příběh Dilino a čert, romská vtipná
variace na české pohádky o hloupém Honzovi. Ale i já cítím, že tady má
veřejnoprávní televize stále ještě dluh a před sebou velký úkol. Je však také
pravdou, že romské pohádky, které neprošly onou „obrozeneckou“ úpravou našich
velkých sběratelů a vypravěčů pohádek, ze kterých se stále čerpá – ať už přímo,
nebo zprostředkovaně – jako byla Božena Němcová a K. J. Erben, mají v sobě
obsaženy velmi často prvky, které se v převyprávění těmito spisovateli již
obrousily. Najdeme zde velmi často sexuální motivy a násilí – spojené s
drásavými lidskými tragédiemi, ostatně jako u všech původních pohádek národů
celého světa. Ovšem pro dnešní rodiče a děti – včetně těch romských – by asi
jejich převedení do podoby televizní pohádky vyvolalo nejspíše u malých dětí
strach, no a u rodičů a prarodičů protesty. Nicméně – o bohatství romských
pohádek víme – a rozhodně mezi nimi budeme hledat dále.

Příkladem je i zpracování pohádek a pověstí evropských Romů ve večerníčkových
příbězích Mire Bala Kale hin , kde jejich autorka a režisérka Katarina Lillquist
musela též tyto skutečnosti řešit, ačkoliv měla situaci o to lehčí, že zde
pracovala s nadsázkou loutkového animovaného filmu. Nicméně – i tady smutek a
tragedie, které se nedaly z příběhů vypreparovat, způsobily, že diváci
večerníčku je nepřijali tak, jak jsme si s Katarinou představovaly, neboť je to
velmi krásný seriál, zejména výtvarná podoba je vynikající! Malé děti se totiž
opravdu bály a rodiče nás pak žádali, abychom tento druh příběhů jako pohádky na
dobrou noc již nezařazovali. Takže od té doby, od první premiéry v čase
večerníčku, se Mire Bala Kale Hin již vysílá jenom v rámci dětských pásem pro
starší děti, nikoliv pro ty nejmenší.

Ale to samozřejmě neznamená, že máme vzdát hledání způsobů a forem, jak
přiblížit dětem – romským i neromským -poklady kultury českých, moravských i
evropských Romů, a to nejenom v žánru pohádkovém. V souvislosti s tím mne
napadá, že možná romským námětům bude přát i fakt, že nyní Česká televize již
nerealizuje, tak jako dříve, pohádky převážně ve studiové podobě, ale jako
výpravné exteriérové projekty, bude jich možná méně co do počtu, ale rozhodně ve
vyšší kvalitě – příkladem je například již zmiňovaná Micimutr. Neboť spoutat
Romy do kašírované studiové kulisy, to je samo o sobě již nonsens.

A herci, těch je mezi Romy stále málo, bohužel.

Bylo by samozřejmě správné a krásné, pokud by herecké role v pohádkách byly
obsazovány romskými herci a herečkami. Ovšem – pro role v pohádkových příbězích
se vždy hledají ti nejlepší z nejlepších, neboť zde se není možné spolehnout na
přirozené herectví takzvaných naturščiků, jako například u filmů ze současnosti.
Herci a herečky musí dokonale a profesionálně zvládat jazykový projev na jeho
nejvyšší úrovni a být schopni dle režisérových pokynů i nutné dávky stylizace.
Musím říci, že takových herců je i mezi absolventy hereckých škol pomálu a často
se velmi těžko do určitých charakterů hledají. O to složitější situace je
hledání mezi herci romskými, kterých je u nás minimum. I proto například v
pohádce Dilino a čert byla role hlavního hrdiny – sympatického prosťáčka –
nakonec svěřena Neromovi, mladému herci Filipu Cílovi, tak jako i další hlavní
role – a Romové zde sice vystupovali, ale de fakto jen jako komparz – sice velmi
důležitý a barevný, ale přece jenom pouze komparz. I když, jak vím, režisér
Jaroslav Hovorka se velmi snažil – nikoho vhodného do zásadních rolí však
opravdu nenašel. Ale patří mu velký dík i tak – neboť on to byl, který s
projektem romské pohádky o Dilinovi přišel. Ale jak jsem již podotkla, nejenom
pohádky nám mohou přiblížit svět Romů.

Ano, bavme se vůbec o tvorbě pro děti a mládež, měly by být více
multikulturní, započítávaje nejen náměty, ale i hosty z řad menšin například? Vy
se o to snažíte, proč vůbec a s jakým úspěchem? A televize obecně, zejména ta
veřejné služby, má mezery, podle vás? Jaké a v čem?

Důležité jsou všechny další možnosti televizních forem, například dokumenty
pro děti – připomínám díl z dokumentárního cyklu Tak to vidím já s podtitulem
Filip – o osmiletém chlapci z Brna, který má velký sen, chce se stát hercem a
snaží se proto uspět ve škole i v dětském hereckém souboru. Tento cyklus vůbec
mapoval životní příběhy dětí z nejrůznějších sociálních skupin i národnostních
menšin – a doufáme, že se k němu zase po čase vrátíme. Další, dle mého názoru
velmi důležitou, byť nenápadnou formou multikulturní výchovy k toleranci a
porozumění, je samozřejmé zapojování nejen romských, ale i vietnamských a
dalších dětí z národnostních menšin, které u nás žijí, do skupin dětských
televizních hostů – ať už ve studiu, či v dětských anketách, či dětském
diskusním pořadu Tykadlo.

Co byste přála dětem najít pod stromečkem?

Všem dětem bych přála najít o letošních Vánocích pod stromečkem nejen dárky,
ale hlavně radost a štěstí z toho, že jsou spolu se svými blízkými, že se mají
rádi a že se mohou spolehnout jeden na druhého. To jsou ty nejkrásnější dárky na
světě, které se v žádném supermarketu nekoupí. A tak – ať nám záře betlémské
hvězdy pomůže otevřít srdce sobě navzájem – a ať nám to vydrží po celý příští
rok!