Problém Romů: nemají elity a stát, tudíž ani zastání

Romský problém v Evropě způsobuje i to, že Romové nemají své elity a vlastní
stát. Nikdo se za ně tudíž nebere, říká Markus Pape, jenž se romskou
problematikou po léta zabývá.

Které země v Evropě jsou, zjednodušeně řečeno, nejlepší pro Romy? A proč?

To se takhle říct nedá, protože je to velmi různorodé, v různých zemích jsou
různé problémy. Lepší situace se zdá tam, kde je Romů málo, ale zblízka to tam
může vypadat úplně jinak. Nejdále se dostali tam, kde mají ochranu menšin silně
v zákonech a kde existuje historická zkušenost s rizikem ohrožení jejich práv.

To vypadá, jako byste kroužil kolem Německa.

Ano, tam je dobrá situace. Ale vidíte, i tam dochází k útokům. Nebo ve
Skandinávii, kde existuje schopná romská reprezentace, která vzala osud své
menšiny do vlastních rukou a jedná se státem. Nebo v Británii a Nizozemsku, kde
Romové jednoduše nejsou v popředí zájmu, jelikož tam jsou Afrobritové a
muslimové.

Když čtete zprávy o situaci Romů v Evropě, získáte dojem, že ČR je téměř
nejvíc na tapetě. Proč to tak je?

Možná je to i dobrá zpráva v tom, že si mnoho lidí tady uvědomuje porušování
lidských práv a starají se, aby se mluvilo o věcech, které se jinde přecházejí.

Ale mnohé země mají horší bilanci…

Možná tu zvýšenou pozornost vyvolává i to, že Česko mělo nejlepší předpoklady
z tehdejší východní Evropy, aby vše dobře vypořádalo. V roce 1989 tady byla
nejvyšší romská vzdělanost v celé Evropě. Ale tehdejší násilná asimilace vedla
Romy k tomu, že se cítili jako Češi. Jenže ti je nebrali. Romové přesto chtěli
žít jako ostatní Češi, tak odcházeli do ciziny. Svět si podle toho exodu
uvědomil, že něco není v pořádku.

Když se rozhlédnete po Evropě, zjistíte, že v Evropě vlastně neexistuje
země, kde by byla romská otázka vyřešena. Čím to je?

Na rozdíl od ostatních menšin nemají Romové svůj stát, který by se za ně
bral. Nikdo jim nepomůže. Jsou nejzranitelnější, protože nevytvořili elity –
právníky, soudce, novináře. Lidi, kteří by se jich zastali. Nemají vyšší třídu,
která by dosáhla na vlivné posty.

Proč se má stále za to, že romský problém je hlavně záležitostí východní
Evropy? V čem je rozdíl mezi přístupem Východu a Západu?

Na Východě se daleko víc projevuje demokratický a vzdělávací deficit ve
vztahu k toleranci menšin. Je v tom čtyřicet let bez diskuse o vlastním přístupu
k menšinám. To vedlo k obnovení nacionalismu v 90. letech. Pro Západ je však
nacionalismus už staromódní myšlenka, na niž, jak ho bolestně naučila historie,
si musí dávat pozor. Navíc se jinak poučil i z nacismu.

Mimochodem, proč je romský problém všude v Evropě? Někdo z toho může
usoudit, na čí straně je potíž…

Ale ne, je to problém celé společnosti. Vypovídá to o solidaritě mezi
většinou a menšinou a to zase říká hodně o zdraví celé společnosti. Spíše se
opakují staré stereotypy. Většina si pak myslí, že podává Romům ruce, ale oni
toho nevyužívají, aby si svůj problém sami řešili.

Co by měly udělat většinové populace, aby se situace vylepšila?

Nejdřív by měla pracovat sama na sobě. Tam, kde funguje občanská společnost,
tam nejsou takové problémy se soužitím s Romy. Tam, kde nefunguje, je jejich
sociální vzestup omezen.

A co by měli udělat Romové?

Když dostanou šanci podílet se na řešení, měli by ji využívat. Ale je to
složité: většina by se měla otevřít a menšina by se měla včlenit do společnosti,
která ji v podstatě nechce.