V souvislosti se zřícením nosné konstrukce v bývalé Poldovce, způsobené
mravenčí činností zlodějů, se přirozeně vyrojily otázky, zda a jak změnit právní
normy upravující sběr odpadových surovin. O odpověď se pokusil i Petr Uhl (více
zde…). Z části s ním lze souhlasit, z části nikoli. Lze souhlasit,
že bez poptávky nebude nabídka. Jinými slovy, jestliže provozovatelé sběren
principiálně budou odmítat výkup surovin, u nichž je pochybnost o jejich původu,
ti z našich spoluobčanů – bezdomovci či členové romského etnika, kteří si jejich
prodejem získávali prostředky na živobytí, je nebudou moci komu nabídnout k
odkupu.
Provozovatelé sběren však nezačnou odmítat sběr pochybného původu dobrovolně.
Bez svých sociálně slabých prodávajících by totiž mnozí z nich utrpěli citelné
ekonomické ztráty. Trh tedy tuto záležitost nevyřeší.
Tomuto velice nebezpečnému jevu podle mého názoru nenapomůže ani úprava
platebních podmínek, stání před výkupnami apod., nově upravené v obecně
závazných vyhláškách obcí. V tomto s Uhlem souhlasím, že takové vyhlášky by byly
značně problematické i z ústavního hlediska. Ovšem nic nedělat také nelze.
Nemyslím si, že by právní úprava regulace byla dostačující. Neřeší to
základní: výkupčí nemá povinnost zajímat se o původ odpadu, jakkoli je namnoze
získán destrukcí fungujících zařízení, ohrožující životy a zdraví nás všech.
Petr Uhl má pravdu v tom, že trestní represe má být až tou poslední možností.
Přesto si ale myslím, že dosavadní, tak trochu laskavá právní úprava změnu
nepřinese. Klíčem k řešení je právě kupující.
Bylo by vhodné využít nyní předkládanou vládní novelu zákona o odpadech a
učinit v ní sice stručnou, ale razantní změnu: dosavadní povinnosti
provozovatelů zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů (upravené v § 18 zákona)
doplnit o povinnost odmítnout výkup odpadu, u něhož jsou (nic naplat) vzhledem k
osobě prodávajícího, množství a povaze odpadu pochybnosti, že prodávající osobě
skutečně náleží.
Porušení této povinnosti by se mělo promítnout do dalšího písmene skutkové
podstaty správního deliktu podle § 66, podle kterého je možné uložit pokutu až
do deseti miliónů Kč.
Je samozřejmě nesporné, že by zavedení této další skutkové podstaty kladlo
zvýšené nároky na pečlivost a obezřetnost provozovatelů při výkupu sběrného
odpadu. Je to však spravedlivý požadavek.
Podnikatelé pracující v této oblasti si jsou totiž dobře vědomi toho, že
značná část jimi vykoupených surovin nemůže být prodávajícími přirozeným a
normálním způsobem získána. Proto od nich tuto zvýšenou míru opatrnosti můžeme,
a řekl bych, i musíme, vyžadovat.
