Případ rasistické vraždy svitavského Roma nadále vzbuzuje velké emoce

Před devíti lety zemřel 30-letý otec dvou malých dětí Otto Absolon rukou
mladého neonacistického vraha Vlastimila Pechance. Ten vykonává v současné době
sedmnáctiletý trest odnětí svobody za mřížemi. Rozhodl o tom pražský Vrchní soud
začátkem března 2003. Délka takového pobytu ve vězení přesahuje představivost
člověka podobně jako úvahy nad tím, co bude dělat až jako čtyřicetiletý muž
opustí vězení. Podobně si lze těžko představit život dvou dětí, které se staly
sirotky kvůli boji jednoho mladíka o „bílé Čechy“.

Jak to vlastně všechno začalo? Problémový žák zvláštní školy ve Svitavách od
svého šestnáctého roku neustále páchal trestné činy. Výjimkou byly jen dva roky,
které trávil ve vězení. Tyto činy však Pechanec sám nepovažoval za trestuhodné.
Páchal je totiž v rámci svého boje za „bílou rasu“, který podle všeho považuje
za legitimní a ještě ani jednou neprojevil sebemenší lítost nad tím, čeho se
dopustil. Má víru.

Před soudem Pechanec v roce 2002 tvrdil, že se v roce 1996 rozešel s hnutím
skinheads. V dubnu tohoto roku ve Svitavách spoluorganizoval a zúčastnil se
pochodu neonacistické organizace Bohemia Hammer Skins. Mladí „vlastenci“
ukončili svůj marš útokem na dům, ve kterém bydlely romské rodiny. Pechanec
tehdy vyšel od soudu s podmíněným trestem za výtržnost.

O tom, že obžalovaný chce vyhubit celý romský národ, se mohli přesvědčit jeho
spoluobčané už v roce 1997, kdy ve Svitavách chladnokrevně pobodal
třiadvacetiletého L.P., člena slavné romské kapely Točkolotoč. Romský hudebník
jeho útok přežil jen díky rychlému a povedenému lékařskému zákroku. Mladistvému
Pechancovi soud udělil dvouletý trest za těžké ublížení na zdraví s rasovým
motivem. Další těžké ublížení na zdraví, kterého se dopustil v Blansku už v září
roku 1996, ocenil brněnský Krajský soud v roce 1999 jen dalším podmíněným
trestem. Údajně se Pechanec mezitím ve výkonu trestu osvědčil.

Ani po návratu z vězení v roce 2000 se Pechanec nepoučil. Na hlavním náměstí
ve Svitavách například společně s dalšími přepadl svitavského celníka pro jeho
údajný židovský původ. Jelikož se oběť útoku bála svědčit proti Pechancovi, byl
případ řešen v přestupkovém řízení. Fanatický stoupenec rasismu se zúčastnil
manifestace tvrdého jádra českých neonacistů 1. května 2001 na pražském Náměstí
míru. Veškerou tuto činnost „pro vlast“ policie pilně zaznamenala. Někdy ho
obvinila z trestných činů, nikdy však neshledala důvod pro návrh na uvalení
vazby.

Když večer 20. července 2001 přivolaná policejní hlídka našla před svitavskou
diskotékou Kongo pobodaného Roma Otta Absolona, očití svědci jí sdělili, že ho
napadl jistý Pechanec, který se stále nacházel na diskotéce. Příslušníci ho
legitimovali. Když jim ukázal čistý nůž, který vydával za svůj a slíbil, že ráno
bude doma, stačilo jim to a z místa činu odjeli. Až když se policie dalšího dne
dopoledne dozvěděla, že Otto Absolon zemřel v nemocnici, podala návrh na vazbu
pro Pechance, který se mezitím dostavil k výslechu. Soudce jí vyhověl.

Značné pochybení místní policie

Krajská kriminálka převzala případ a s údivem zjistila, že není seznam
přítomných případných svědků. Hlídka ani nezhotovila bezprostředně po činu
protokol o ohledání místa. Kriminálka nemohla podrobit expertíze oblečení, které
podezřelý nosil v době činu, protože je mezitím vypral. Případný rasový motiv
nemohla doložit ani nálezy domovní prohlídky. Žádná se totiž nekonala.
Vyšetřovatel i soud se tak museli spoléhat na výpovědi očitých svědků a na
jejich odvahu proti takovémuto člověku svědčit. Měli štěstí. Vypovídali.
Přesvědčivě. Pechanec nebyl žádným spícím teroristou. Naopak se už léta jevil i
policii jako velice aktivní. Spáchal nejen rasovou vraždu, ale i „hrdinný
nacistický čin“.

Deník MF Dnes k trestnímu řízení psal: „Dokazování v celé kauze je od
samého počátku komplikováno tím, že proti Pechancovi neexistuje žádný přímý
důkaz, obžaloba se opírá jen o výpovědi svědků. Krajská státní zástupkyně Renata
Vesecká (…) upozornila na neprofesionální zásah svitavských policistů na místě
činu a připustila, že důkazů mohlo být více, kdyby policie odvedla kvalitní
práci. Podle ní totiž policejní hlídka, která bezprostředně po incidentu přijela
na místo činu, nezajistila potřebné informace. „Její postup zkomplikoval
pozdější vyšetřování případu,“ uvedla Vesecká. Později i kontrola policejního
prezídia potvrdila pochybení místní policie v prvních dnech po činu: „Kontrola
dospěla k závěru, že operační středisko okresního ředitelství ve Svitavách
nepostupovalo zcela s souladu s předpisy. Na místo činu neposlalo dostatečný
počet policistů, jak si to situace vyžadovala, a neinformovalo příslušné
nadřízené.“

Soudní líčení začalo 3. února 2002. Postupně se ho zúčastnili během dalších
měsíců pozorovatelé organizací lidských práv, příbuzní zavražděného, kamarádi
obžalovaného a zástupci médií, kteří pravidelně informovali o průběhu procesu.
Obžalovaný od začátku popíral svoji vinu a mluvil o komplotu svitavských Romů,
kteří ho údajně neměli v oblibě. I družka Otta Absolona svědčila před soudem,
přestože její těžká nemoc byla v pokročilém stadiu. Ani její příbuzní ji nemohli
odradit od toho postavit se tváří v tvář tomu, který byl podezřelý z vraždy
jejího druha. Vypovídala o tom, co v době činu viděla na vlastní oči a slyšela z
úst svého umírajícího druha.

Když soudce už neměl další otázky, předal slovo obžalovanému. Ten se pokusil
vyprovokovat svědkyni k emotivnímu vystoupení, aby její svědectví vyznělo
nevěrohodně. Před soudem ji položil otázku, zda věděla o milostném vztahu jejího
druha s další ženou, která měla trvalý poměr s mužem, jenž v době činu také
pobýval na diskotéce. Tvrdil, že právě tato skutečnost by mohla být motivem
údajného vraha a že on sám žádný motiv neměl. Soudce se proti chování
obžalovaného neohradil, tedy připustil tu otázku a vyzval svědkyni, aby
odpovídala. Svědkyně byla z toho sice zděšená, ale nezhroutila se. Řekla
obžalovanému do očí, že bezpečně ví, že otce jejích dětí zavraždil on.

Před koncem prvoinstančního soudního líčení proti Pechancovi u Krajského
soudu v Hradci Králové zmocněnec poškozené strany Jakub Polák dospěl k názoru,
že Pechanec nemusel být vrahem Absolona. Zjistil, že mnohé nasvědčuje tomu, že v
době činu se nacházel v blízkosti Absolona další muž, a mohl to být on, kdo
zasadil smrtelné bodné rány anebo mohl být alespoň vrahovi nápomocný jako
spolupachatel. Proto navrhl soudu, aby věc vrátil k doplnění dokazování, a
státní zástupkyni, aby v případě uznání jeho zjištění obvinila více osob ze
spolupachatelství. R.Ž., pozůstalá matka Absolonových dětí, s tím zásadně
nesouhlasila. Proto Polákovi vypověděla plnou moc. Sestra zavražděného Absolona
se obrátila na mne s prosbou, aby narychlo sehnal jiného právního zástupce,
který by trval na vině Pechance. Tím se stal pražský advokát David Strupek.
Bývalý zmocněnec poškozené však svoje snahy o úplné objasnění případu nevzdal a
v den vyhlášení rozsudku předal své závěry novinářům.

Soudy prozkoumali případ dopodrobna

Krajský soud v Hradce Králové rozhodl 29. března 2002, že Pechanec je vinen a
odsoudil ho k třináctiletému trestu odnětí svobody za rasisticky motivovanou
vraždu. Příslušný soudce v rozsudku píše, že Pechanec „dne 20.7.2001 okolo
23.30 hodin ve Svitavách v hotelu Národní dům v průběhu diskotéky v prostorách
baru v podnapilém stavu poté, co hrubými výrazy ,co tady chcete, vy černé
svině‘, vykazoval z diskotéky skupinu Romů, následně z důvodu rasové
nesnášenlivosti fyzicky napadl z uvedené skupiny Absolona (…), nejprve tak, že
jej strčil do ramene a vzápětí ho nožem dvakrát bodl do oblasti břicha a jednou
do předloktí pravé ruky, kterou si poškozený chránil břicho, čímž mu způsobil
perforaci tlustého střeva a bodné poranění dolní duté žíly a břišní aorty, tedy
zranění natolik závažné pro svoji všeobecnou povahu a mnohočetnost, že smrt
poškozeného nebyla odvratitelná ani přes okamžitou kvalifikovanou lékařskou
pomoc.“

Ohledně druhu a výměry trestu soudce dodal: „Stupeň nebezpečnosti činu
obžalovaného pro společnost je určován především nenapravitelným následkem –
usmrcením jiného, když pohnutkou k takovému jednání byla rasová nesnesitelnost
obžalovaného, který ke svému jednání nebyl poškozeným provokován. (…) Možnosti
resocializace byly hodnoceny nejednoznačně a sporné pro převahu negativních
prognostických faktorů pro obžalovaného.“

O dni rozsudku napsal server iDnes toto: "Líčení sledovalo zhruba dvacet
skinů a přes deset Romů. Na pořádek dohlíželo v jednací síni devět policistů.
Pořádek se jim však udržet nepodařilo. ‘Před budovou soudu napadli Pechancovi
příznivci zástupce Romů a občanského aktivistu, který sledoval jednání soudu,’
hlásil zpravodaj MF Dnes. Téměř hodinu byla situace v centru Hradce Králové
napjatá. Skini začali Romům nejdříve nadávat a vykřikovali, že Pechanec je
nevinný. Pak dokonce honili po městě zmocněnce Romů. K soudu musely přijet další
policejní posily. Teprve jejich přítomnost situaci uklidnila. ‘Nebyl nikdo
zatčen, ale je podezření, že čtyři nebo pět lidí se dopustilo přestupku proti
veřejnému pořádku. Zatím se nepodařilo zjistit, zda byl někdo zbit. Při
incidentu převažovaly verbální útoky,’ řekl po incidentu šéf královéhradecké
okresní policie. Konzultant Evropského střediska pro práva Romů tvrdil, že k
vraždě Otta Absolona nemuselo vůbec dojít. Podle něj zcela selhaly úřady, když
obžalovaného skina neposlaly do vazby. Pechanec byl totiž v době, kdy si
odpykával podmíněný trest za násilný čin, odsouzen za jiný rasový delikt. ‘Kdyby
byl ve vazbě, tak nikoho nezabil. Podle obžaloby se jedná o rasovou vraždu a
ačkoli státní orgány a vláda delší dobu slibují přísné stíhání rasistů a
neonacistů, Pechancova minulost ukazuje závažné zanedbávání této povinnosti.’“

Proti verdiktu Krajského soudu se odvolali jak odsouzený, který žádal o
zprošťující rozsudek kvůli jeho údajné nevině, tak i krajská státní zástupkyně
Renata Vesecká, které se zdál udělený trest příliš mírný, neboť v daném případě
byly splněny podmínky pro uložení trestu výjimečného. Podle ni obžalovaný nedal
poškozenému žádnou šanci obrany, dosavadní tresty zjevně nevedly k nápravě.
Případ tedy musel projednat Vrchní soud v Praze.

Rok po smrti Absolona se konal pietní akt u hrobu zavražděného Roma, kterého
se zúčastnila i jeho těžce nemocná družka. V romských novinách Romano hangos se
o tom psalo následně: „Příbuzní a známí, ale také zcela neznámí lidé, přišli
v sobotu 20. července na svitavský hřbitov, aby uctili památku Otty Absolona,
který byl před rokem zavražděn. Celý den přinášeli občané desítky květin, které
zcela zaplnily hrob zavražděného. S věncem na hřbitov přišli i zástupci
Evropského střediska pro práva Romů a Výboru pro odškodnění obětí romského
holocaustu. ‘Cítil jsem vnitřní potřebu uctít památku člověka, který zemřel
zbytečně,’ poznamenal předseda VPORH Čeněk Růžička.“

Ve svém usnesení o zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Královém uvedl
příslušný soudce Vrchního soudu v Praze. „Krajský soud by se (…) podrobněji
měl věnovat důvodům, proč obžalovanému Pechancovi neuložil trest výjimečný (…).
Jako podstatné je především nutno zdůraznit, že vyjma posledního má obžalovaný
všechna předchozí odsouzení zahlazena a že rasistická motivace jeho jednání je
zákonným znakem trestného činu.“

Krátce před zahájením nového hlavního líčení zemřela R.Ž., družka Absolona a
matka jejich společných dětí. Nedožila se tedy odsouzení vraha jejího druha.
Utrpení, které jí způsobil, ještě umocnilo zdlouhavé trestní řízení, které
zdaleka ještě neskončilo. Příslušný soudce Krajského soudu, konstatoval dne 17.
října 2002, že další Vrchním soudem vyžadovaná svědectví nepřinesla nové důkazy
a znovu odsoudil obžalovaného ke třináctiletému trestu.

V rozsudku se píše: „V předchozím rozsudku soudu byla škoda přiznána
poškozené R.Ž. ve výši 18 215,- Kč, kdy šlo o náklady spojené s pohřbem a
náklady s pořízením pomníku. Tato svědkyně však zemřela, dědické řízení po ní
neproběhlo. Její děti nemají do současné doby zákonného zástupce, jak vyplývá ze
zprávy soudu ve Svitavách. Za této situace se se svým nárokem na náhradu škody
připojila ke shora původně přiznané částce poškozená I.V., zastupovaná Mgr.
Davidem Strupkem, která se dle původního vyjádření na úhradě nákladů podílela a
na jejíž jméno znějí i všechny shora uvedené doklady.“

Proti rozsudku se znovu odvolali obžalovaný i krajská státní zástupkyně,
kteří oba trvali na svém. Vrchní soud v Praze 4. března 2003 nakonec rozhodl, že
Pechanec si zaslouží výjimečný trest. Odsoudil ho k sedmnáctiletému trestu
odnětí svobody. Deník Právo k tomu mimo jiné napsal: „Soudci (…) zdůrazňovali
zavrženíhodnost vražedného motivu a rovněž fakt, že skin se podle znalců dá jen
těžko převychovat, jedná se totiž o recidivistu, který byl v minulosti opakovaně
odsouzen za násilné trestné činy. (…) Podle odborníků je rasový podtext pří
útocích častým jevem, nicméně se těžko dokazuje a pachatel bývá obvykle odsouzen
„pouze“ za uvedený trestný čin.“

Různá vzpomínání na otřesný čin

Dodnes Pechanec nadále tvrdí, že je obětí justičního omylu a že skutečný vrah
běhá na svobodě. Od roku 2006 se konají manifestace na jeho podporu ve
Svitavách, kde příznivci neonacismu žádají obnovení procesu i zproštění viny
Pechance. Mimo jiných se ho opakovaně zúčastnili mladíci, kteří dnes stojí před
ostravském soudem za vícenásobný pokus o vraždu, kterého se údajně dopustili
žhářským útokem na romskou rodinu ve Vítkově.

Svitavský městský úřad uvádí každý rok, že zákon mu neumožňuje zabránit
takovým akcím. Sestra Otty Absolona, v jejíž péči jsou sirotci zavražděného otce
a jejich zemřelé matky, pokaždé, když se koná takový pochod, z města odjíždí.
Podle ní by děti neměly být svědky toho, že neonacisté mohou na podporu vrah
jejich otce volně pochodovat po jejich městě.

Zřejmě tomu bude tak i 24. července 2010, kdy politická strana DSSS pořádá
protestní akci ve Svitavách. Hodinu před maršem Pechancových příznivců se bude
konat pochod proti rasismu, který už druhým rokem pořádají odpůrci neonacistů.
Doufá, že se ho letos zúčastní více místních občanů, aby se už další akce
neonacistů ve městě dětí Otta Absolona neuskutečnily.