Dnes jsem byla poprvé na "Bedřišce", domluvená se sociální pracovnicí Ivou
Pellarovou z DonBosca, po předchozí návštěvě ZŠ Karasova, kde jsem se chtěla
dostat blíž k nejmenším děckám, abych se snáze mohla s někým zdravit.
Měla jsem o Bedře přečteno vše, co se dalo – od Respektu a ostravských deníků
přes ROMANO VOĎI, KEREKA i www stránky česky i anglicky.
Čekala jsem velmi problematický terén a Iva Pellarová s terénními zkušenostmi z
Plzně mne měla jistit. Venca a Mága mi dali na čelo křížečky: "To dáš, mami."
Od Ferony jsme se vydali pěšinou za holkou s dlouhým černým copem. První dům
osady byl cihlový, součást šachty před sto lety, vybouraný zčásti, obydlený
zčásti. V zeleni se objevily finské domky, uprostřed kvetoucích růží, dvorky a
na nich hala bala dřevo, prádlo na šňúrách, kaštanová alej a ve stínu na cestě
děti s míčem – obraz, který pamatuju z dětství. Dnes už si na cestě hrát nejde.
Dochází mi, jak příjemná je absence aut podél cesty, ano, je fajn tam, kde
nejezdí ani neparkují! Hle! Nástěnka a na ní plakátky, které si opisuju:
občanské sdružení, adresa BÍLÝ NOSOROŽEC ale i příjmení ženy, o níž mi říkali na
ZŠ Karasova.Jeden ten plakátek je hrubka vedle hrubky: pravdivá autentická
komunitní výzva!
Na dvorcích sedí lidé – jak to "kdysi bývalo". Míříme k patrové cihlové
budově zarostlé v bezu: prázdnota "technické památky" zaniklé kolonie napovídá
divné věcí, které se tu dějí a o které tu jde. Mluvili jsme o možnosti centra s
"nízkým prahem"? – tady v bezu a divoké vegetaci? Asfaltka končí a najednou je
čára, jakýsi konec světa, který Bedřu vymezuje.
Další kvetoucí růže za plotem a u nich na stoličkách lidi. Prošli jsme,
pozdravili a vidím, že si nás fotí.
Čímž končí terénní turistika – začíná osobní velmi živý hovor, otevřený
intuitivní důvěrou. Paní s příjmením, ano, ta, která založila TO občanské
sdružení. Čtyři generace lidí na dvorku – od holčiček po starou paní, tři ženy,
dva muži, vůbec žádný problém, že jeden je Rom, jsou sousedi; on je v TOM
občanském sdružení. Líčí mi plány a vůbec postup, jak na TO jdou. Ptám se,
jestli znají metody komunitní práce – oni s jistotou proutkařů jdou "ad fontes":
musí zabavit v létě děti a mít pro ně program, musí ukázat, že to myslí vážně,
chtějí, ať Bedřiška žije, ať se tam lidé nebojí podívat a uvidí – ano, ať uvidí
to, co já. Musí mít webovky, protože do novin jim nic nevytisknou – jenom co
píše úřad. Iva nabízí dva dny v týdnu aktivity s dětmi venku na ulici, já
nabízím doučování a "prvouku" v okolní divoké přírodě.
Ale co vlastně je tím spouštěcím podnětem k nynější aktivitě obyvatel? TO
o.s. založili po aféře se zápalnou lahví. Funguje dva měsíce.
Proč jim z obecního úřadu hrozí x.y., že jim překazí ohlášený dětský karneval
a proč jim ze zastupitelstva y.z. vzkazuje, ať nechají na pokoji katastrální
mapy a nájemní smlouvy? Proč na úřadě vzniklo takové pozdvižení, když
autochtonní (tj. z místa vyrostlé) o.s. vzniklo? Proč na Bedru vozí náklaďáky
stavební suť a nejnověji i fůry hnoje (nebyl teď někdy v Ostravě cirkus?) Proč
se v mariánských Horách-Hulvákách tvrdí, že 80% rozpočtu úřadu jde "do Cigánů",
když tady se ani jeden dům neopravuje a obyvatelům se opravy nepovolují ani na
vlastní náklady? Proč o.s. v místě nemůže opravovat cihlový prázdný dům jako
komunitní centrum, ale musí se to dít přes o.s. jiné, přes úřadem ochočeného
NOSOROŽCE?
Iva Pellarová a Kuba ze SDB šli už dávno. Já jsem na dvorku zůstala dost
dlouho a vracím se sama; pod kaštanama zdravím děcka a jedna výrazná holčička z
Karasky se mě ptá: "Kde je pan učitel Pepa?"
Jsou dvě sestry a jsou úplně z Indie. "Já jsem ale zapomněla, jak se
jmenuješ," říkám a ona: "Džina" a ukazuje na menší sestru: "Ona je Janyfer a
eště mám dvě bráši." – "Pepa je doma, on čeká malé miminko! Teda ne on ale jeho
Verča." – "Mama tež čeká!" – Jdu kolem červené cihlové rozvaliny a stará Romka
míří stejnou cestou: "Co jste tu hledala, pani?" – už jsem našla, jdu domů, jak
dlouho tu už bydlíte, pamatujete tady ještě ten obchod? "Ten obchod je zbořený
od 94. Kradli, furt byl vykradený, tak ho zbořili." To tam nebyly mříže? Nebo
světlo a kamera? To se obchod zboural kvůli kradení? "To není dobré, jak je moc
Cigánů pohromadě."
Dělím se o fascinující zážitek a hlásím se do čtvrtého odboje jako
dobrovolník.
KAM DÁL?
Bilíková k útoku v Bedřišce: Rasový motiv se nepodařilo prokázat
Podraný o obviněné: Prohlašovala, že nemá ráda Cigány
Policie viní kvůli útoku v Bedřišce dva lidi z pokusu vraždy
V zápalné láhvi při útoku v Bedřišce bylo rozpouštědlo
