Polemika: Zásah v Novém Bydžově a legislativa

Byl zásah policie 12. 3. 2011 proti demonstrantům v Novém Bydžově v souladu s
českou legislativou? A byla použitá síla přiměřená?

Je mi jasné, že policie bude jako vždy tvrdit, že zákrok vůči demonstrantům
byl v souladu se zákonem a nikdo z policistů nepochybil. To ostatně tvrdila
mnohokrát v minulosti po bezdůvodných brutálních útocích policistů, tak proč to
nezopakovat i tentokrát? Aby policie svůj razantní zákrok v médiích ještě více
legitimizovala, neváhala dokonce nazvat aktivní občany, kteří se postavili na
odpor neonacistům, za levicové extremisty!
Pojďme však zjistit, co předcházelo zásahu policie proti těm, kteří zatarasili
cestu pochodu neonacistům. Nejdříve proběhlo shromáždění Dělnické strany
sociální spravedlnosti, na kterém zazněly projevy, které byly klasickým
příkladem „hate speech“. Příslušníci menšin byli nazýváni parazity a asociály,
imigranti divnými rákosníky či opičáky. Řečníci vyzývali k „ráznému, radikálnímu
a účinnému řešení“ za souhlasných výkřiků davu. Čím jiným takové řeči mohly být
než výzvou k popírání práv a rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z důvodu
národnosti? Určitě se ale minimálně jednalo o hrubou neslušnost. A to vše jsou
zákonné důvody pro okamžité rozpuštění shromáždění na místě. Jenže zástupci obce
sympatizující s neonacistickou akcí a policie byli nečinní, nenávistnému
shromáždění jen přihlíželi a nesplnili svoji povinnost jej rozpustit. To, že k
zásahu evidentně byl důvod, dokládá případ rozpuštěného shromáždění Národní
strany v Praze v roce 2008, které podle soudu bylo ukončeno po právu, přestože
intenzita nenávistného úvodního projevu ani v nejmenším nedosahovala projevů v
Novém Bydžově.
A teď se dostáváme k samotnému shromáždění osob, které se postavily pochodu
neonacistů na odpor. Podle policie byla tato blokáda nezákonná a bránila
oznámenému pochodu. Ale Listina základních práv a svobod zakotvuje občanům právo
na odpor v případě, že jsou ohrožena lidská práva a demokratický řád a kdy je
stát nečinný. Je tedy možné dovodit, že v případě nečinnosti policie proti
shromáždění, které šíří nenávist vůči menšinám a které chce svým pochodem
romskou lokalitou zjevně zastrašovat Romy, mohlo občanům vzniknout toto právo na
občanskou neposlušnost a pasivní odpor. Pak by logicky jakýkoliv zásah policie
vůči těmto lidem nemohl být legitimní a ani v souladu se zákonem.
Co se týče přiměřenosti zásahu policie proti těmto občanům, pak podle dikce
zákona musí policisté při použití donucovacích prostředků dbát na to, aby
nezpůsobili lidem nepřiměřenou újmu vzhledem k povaze a nebezpečnosti jejich
protiprávního jednání. „Nebezpečnost“ poklidného a nenásilného shromáždění asi
musela být enormní, když se policie rozhodla do něj prudce najet koňmi a obušky
mlátit lidi, kteří před ranami neměli kam uhnout. Policie ani nedodržela slib
antikonfliktního týmu, že lidem, kteří zůstanou na chodníku, se nic nestane.
Přístup policie nebyl nestranný – vůči příznivcům pravicových extrémistů byl
„extrémně“ benevolentní, a vůči občanské společnosti „extrémně“ razantní. Takže
kdo je tady extremista? Bohužel policie tímto již tak dost rasistické české
společnosti dala najevo, že její heslo „pomáhat a chránit“ platí jen pro
vyholené lebky.