Pohřeb romského básníka Vlada Oláha bude v pátek 3. února

Poslední rozloučení s jedním z nejuznávanějších romských básníků Vlado Oláhem proběhne v pátek 3. února 2012 ve 13 hodin v kostele Svaté Rodiny v Praze 6 – Řepích (K Šancím 50, Domov Svatého Karla Boromejského). V kostele proběhne zádušní mše a poté bude Vlado Oláh uložen do rodinného hrobu na místním hřbitově. Severu Romea.cz to sdělil jeho syn Vlado.

Rodina bude vděčna za jakoukoliv finanční pomoc pro zajištění důstojného pohřbu. Finanční příspěvky můžete zasílat na účet jeho syna Vlada – 158742186/0600.

V sobotu 28. ledna v 15:15 hodin po dlouhé nemoci zemřel ve věku čtyřiašedesáti let jeden z nejvýznamnějších romských spisovatelů na území bývalého Československa – básník, prozaik a překladatel Vlado Oláh.

Vlado Oláh byl jedním z nejuznávanějších romských básníků. Narodil se 22. května 1947 ve Stropkově u Svidníku na východním Slovensku.

Matka pracovala na stavbě, a tak ho vychovávali prarodiče. Na dětství prožité v romské osadě ve svém díle také rád vzpomínal. I když byli oba prarodiče negramotní, dokázali v něm vzbudit zájem o školu a zejména literaturu. Studoval střední hornickou školu v Banské Štiavnici, kterou z finančních důvodů nedokončil. Rok pracoval na šachtě, po nástupu na vojnu se rozhodl doplnit si vzdělání na střední vojenské škole.

Jako voják z povolání dálkově studoval Filozofickou fakultu Univerzity P. J. Šafaříka v Košicích obor výchova a vzdělávání dospělých, v roce 1984 získal doktorát. Ze zdravotních důvodů vojenskou službu opustil a od roku 1986 žije s rodinou v Praze, nyní je v invalidním důchodu a pečuje o těžce postiženou dceru.

Po roce 1990 se zapojil do romských etnoemancipačních snah. Vedle účasti na různých kulturně-společenských aktivitách (Helsinský výbor, Nadace Tolerance, Společnost odborníků a přátel Muzea romské kultury, komise Ekumenické rady církví pro evangelizaci a pastoraci Romů, pedagogické komise ministerstva školství) založil roku 1991 Matici romskou – romské křesťanské a vzdělávací sdružení, jehož byl předsedou.

Studoval dálkově teologii a věnoval se překladu Bible do romštiny (vydal překlady Janova evangelia, Apoštolských skutků a některých dalších částí Bible), byl spoluautorem překladů ve výběru textů z Bible určeném dětem O Del vakerel ke peskere čhave (Bůh mluví ke svým dětem).

Psal od konce 80. let, debutoval v r. 1990 třemi krátkými povídkami psanými v rytmizované próze, jež byly publikovány ve sborníku Kale ruži (Černé růže):

„Začal jsem psát v 80. letech, ještě na Slovensku, ale ty věci byly moc filozofické. Když jsem Mileně ukázal, co jsem napsal, řekla, že ze mě básník nikdy nebude. Chtěl jsem jí dokázat, že nemá pravdu, a tak jsem ty své zápisky vzal a očistil je až na jádro. A první básně byly na světě! Poprvé jsem publikoval v Milenině sborníku Kale ruži (Černé růže) v roce 1990.“ (viz rozhovor Aleny Scheinostové s Vlado Oláhem pro Katolický týdeník 18/ 2009.)

O svém vztahu k literatuře a básnických počátcích promluvil několikrát v rozhlasových pořadech Českého rozhlasu: „Hodně jsem četl historickou literaturu. Také jsem četl básně. Vyrůstal jsem, co se týká básníků, ovlivněn Hviezdoslavem, Martinem Kukučínem a těmito klasiky.“ (Vyšla nová sbírka poezie Vlado Oláha s názvem „Naše cesta za světlem“, O Roma Vakeren ze dne 25. 8. 2006).

„Než jsem začal psát, tak jsem začal malovat. Když jsem přestal malovat, tak jsem začal vyjadřovat pocity v básních. Mohlo mi být devatenáct, dvacet let. Psal jsem si pro sebe a pak jsem začal psát i pro veřejnost, že jsem se pokusil vydávat do různých romských časopisů.“ (Vlado Oláh připravuje vydání další sbírky svých básní, O Roma Vakeren ze dne 3. 6. 2005) O inspiraci, která určila jeho ranou tvorbu, řekl: „Jsou to melodie, možná dědictví po dědovi-kontrabasistovi nebo po mamince, která překrásně zpívala.

Pozdější básně s křesťanskou tematikou jsou prostší, zaměřené na sdělení. Když podáte základní pravdy víry formou básně, lidé si je snáze zapamatují.“ (rozhovor Aleny Scheinostové s Vlado Oláhem pro Katolický týdeník 18/ 2009.)

Kromě textů publikovaných v časopisech mu také pravidelně vycházely básnické sbírky:

Khamori luluďi (Slunečnice, 19996 a 2003), Le khamereske čhave (Děti slunce, 2003), Khamutno kamiben (Žár lásky, 2005) a zatím poslední Amaro drom pal o Udut (Naše cesta za světlem, 2006). V roce 2008 byly jeho básně zařazeny do knihy Devla, devla! básně a povídky o Romech, jež je výsledkem literární výzvy Obce spisovatelů na téma Romové-Cikáni u příležitosti 200 let od narození K. H. Máchy.

Vlado Oláh byl jako první romský autor přijat do české Obce spisovatelů. V roce 2006 mu byla udělena Literární cena Mileny Hübschmannové za přínos romské literatuře.