Pohár města Žižkov

Místo a čas je stejné! Borci byli pečlivě vybráni podle těch nejpřísnějších kriterií. V pátek 5. října 2007 se opět po roce proti sobě utkali jedni z neobávanějších bojovníků České republiky o pohár města Žižkova.
V tomto turnaji byli k vidění gladiátoři téměř z celé ČR, z Prahy, Českých Budějovic, z Plzně a Pardubic. Proti sobě nastoupilo jedenáct dvojic. Cíl sdíleli všichni stejný – vyhrát tento boxerský turnaj. Jako motivaci si organizátoři turnaje připravili pro bojovníka, který předvede mistrovský zápas, nejen pohár, ale i peněžitou částku v hodnotě pěti tisíc korun, tj. celkem slušnou motivaci.
Tuto dlouho očekávanou akci neorganizoval nikdo jiný než trenér klubu BC Žižkov Stanislav Tišer se svými spolupracovníky.

Celé páteční říjnové odpoledne se kolem hotelu Olšanka neslo v boxerském duchu. Všude okolo byla zaparkovaná auta z celé republiky ozdobená různými boxerskými symboly.

Při hledání hotelu nás číšník restaurace mile nasměroval správným směrem, neboť tam nebyla zrovna snadná orientace. Po dohledání onoho schodiště už byla ve vzduchu cítit pravá boxerská atmosféra, křik fandů, údery směřující do lap, gong a také fanouškům známý hlas skvělého moderátora boxu Marka Šimáka, který turnaj komentoval. Když jsem vešel do sálu, byl jsem ohromen, organizace na profesionální úrovni. Ring s modrým, červeným a s dvěma neutrálními rohy byl postaven přímo ve středu sálu, tak aby na něj bylo vidět ze všech stran. Světla reflektoru směřovala na borce, kteří stáli uvnitř ringu a zrovna se představovali divákům. Dokola ringu seděli fanoušci v lóžích a na židlích. Dole u ringu pobíhali fotografové, novináři a trenéři. Na borcích byla vidět naprostá soustředěnost. Borci se představili divákům a turnaj mohl začít.
Při nástupu první dvojce do ringu celý sál utichl. Oči všech diváků směřovaly na nastoupení gladiátorů do ringu. Borci byli oblečeni, tak aby je bylo snadné rozeznat. Borec v červeném rohu měl červený dres a borec v rohu modrém měl dres modré barvy.

Gong oznámil začátek zápasu, který byl počítám na čtyři kola po dvou minutách. Borci předváděli opravdu velmi technicky zajímavý zápas. Poté už zápasy jely jako po drátku. Dvojice se střídaly dle váhových kategorií. Poražení odcházeli zklamáni a vítězové se těšili z právem zaslouženého vítězství.

Jedním z hlavních organizátorů žižkovského turnaje byl již zmíněný Stanislav Tišer, který nám ochotně vyšel vstříc a poskytl rozhovor:

* Toto je již druhý turnaj O pohár města Žižkov, pokračují v turnaji stejní borci?

Ne, je to pro náš tým veliká smůla, protože minulý ročník od nás nastupovalo sedm borců a letos nenastoupil ani jeden z nich, většinou z důvodu nemoci. Můj svěřenec Marián Kováč, na kterého jsem sázel, protože tvrdě dva měsíce trénoval, si těsně před turnajem zlomil kotník a teď tu sedí se sádrou. Další z mých borců, minulý vítěz poháru, omarodil a má chřipku. Závodník ze supertěžké váhy je po operaci ramene, takže letos od nás nastoupili pouze dva borci, z nichž jeden bude obhajovat tento pohár města Žižkova. Je to Emil Kocvelda – borec, kterému věřím.

* Vy sám jste organizátorem?

Ano, já to organizuji. Jsem i pořadatelem tohoto turnaje. Dokonce jsem i dovezl ring a postavil ho.

* Jak probíhá taková organizace?

Musel jsem obvolat závodníky, doktory, rozhodčí apod. Na turnaji nepracuji den nebo týden, ale jsou to měsíce. Poslední týden byl pro nás opravdu hektický, skoro jsem nespal. Doufám, že se to povede.

* Co od tohoto turnaje očekáváte? Je to reklama pro váš boxerský klub?

Jsme jediný boxerský klub na Žižkově. Máme dobré borce a v naší lize se umisťujeme na předních příčkách. Očekávám od toho, že si lidi všimnou, že dělám správnou věc. Není o deseti lidech, ale je to o stovce lidech, kteří ke mně chodí do klubu trénovat a dřít. Není to pro desítku, ale je to pro všechny mladé chlapce, kteří chtějí trénovat.

* Jsou zde k vidění i mimopražští borci, nejde tedy jen o městský turnaj.

Nikdy jsem nechtěl, aby to byla pouze pražská záležitost, proto sem zvu i zástupce jiných krajů. Kromě z Prahy jsou tu závodníci z Plzně, Příbrami, Budějovic, Rakovníka a Pardubic.

* Jsou zde především těžší váhové kategorie, proč?

Lidé jsou spíše zvědaví na těžší váhy. Je tam znát úder. Knockout padne těžko v nízkých váhách, a to je pro lidské oko nezajímavé.

* Vkládáte dnes do svých borců naděje?

Já si myslím, že mají velikou šanci.

* Myslíte, že alespoň jeden vyhraje?

Já si to nemyslím, já to vím. Mám dobré borce, kteří hostují v nejvyšší boxerské extralize. Nebude zde problém.

* Jak na vás reaguje majorita (např. z boxerského prostředí) při pohledu na tento turnaj?

Myslím, že zde hraje velikou roli závist. Problém je v tom, že oni nevidí, co bylo předtím. Věnuji se tomu spoustu let, celé dny jsem v tělocvičně. Myslím si však, že je moje práce vidět. Vychoval jsem několik skvělých borců. Konečně se nám však podařilo, že si nás lidi všimli a že máme ty sponzory, s kterými spolupracujeme. Výsledek je např. dnešní turnaj.

* Nahrál jste mi na další otázku, jak je turnaj financován?

Z větší části nám přispěla Městská část Praha 3, za což moc děkuji. Podílela se také na financování minulého ročníku. Tudíž veliké díky. Faktem je, že Pan Tišer boxu rozumí a dnes již v této branži jedná nekompromisně. Boxu se věnuje téměř svůj celý život, vychoval mnoho skvělých borců a právem může být na svou práci hrdý. Další velký muž tohoto večera, který turnaj sponzoroval a organizoval, je Pavel Hurda, člen rady MČ P-3 a zastupitel hl. města Prahy. Ochotně a mile nám poskytl rozhovor.

* Podílel jste se i na předchozím ročníku turnaje?

Ano, pomáhal jsem to zorganizovat. Sháněl jsem sponzory. Sám jsem sponzoroval.

* Co vás přimělo zorganizovat turnaj právě v boxu?

Jeden z důvodů je, že jako malý kluk jsem box zkoušel. Dalším důvodem je pomoc lidem, jako je pan Tišer, v jejich sociální práci. Kromě boxu jako sportu je to také sociální pomoc mladým lidem, kteří místo toulání po ulici mají možnost něco dokázat.

* Myslíte si, že takovýto turnaj, kterého se zúčastňují i Romové, může napomoci vztahům mezi majoritou a minoritou?

Určitě, když si kluci při boxu namlátí, tak teče krev stejně z Roma jako z „bílého“. Stačí se poohlédnout do světa profi boxu, kolik je tam skvělých sportovců z různých národnostních menšin.

* Líbí se vám box jako sport?

Ano, box se velmi líbí, nesleduji ho jako fanda, ale pokud mám možnost, rád se podívám.

* Plánujete další ročník turnaje města Žižkova?

Já doufám, že jsem pomohl založit tradici. Přál bych si, aby Pohár města Žižkova dále pokračoval, a budu se snažit, aby se založila tradice tohoto ročníku. Ihned po skončení rozhovoru s panem Hurdou nastoupil do ringu našim čtenářům jistě známý mladý romský boxer z BC klubu Palaestra Praha Tomáš Pollák. Utkání bylo vedeno na čtyři kola po dvou minutách ve váhové kategorii do 75 kg. Komentátor večera M. Šimák představil oba borce, sdělil publiku jejich dosažené úspěchy, z čehož jsme si mohli všimnout nového stříbrného titulu T. Polláka z mistrovství republiky. Na tento zápas se mnozí těšili. Tomáš zde měl mnoho fanoušků, kteří ho podporovali. První kolo Pollák jasně vyhrál, díky svému technickému stylu. V dalších kolech Tomášovi docházela fyzická kondice, a tak i jeho kvalita upadala. Přesto Tomáš předvedl velmi technický zápas, a proto vyhrál. Těsně po konci zápasu jsem vítěze Tomáše Polláka požádal o rozhovor, a i když se necítil zrovna nejlépe, souhlasil.

* Jak se cítíš po vyhraném zápase?

Zaboxoval jsem průměrně. Jsem po mistrovství republiky, kde jsem ze sebe vydal hodně sil, a cítím už na sobě únavu. Vím, že to nebyl dobrý výkon, budu na sobě muset zapracovat a hlavně si odpočinout. Za muže je to nyní o hodně těžší, hlavně když teď musím kloubit tréniky s prací.

* Máš nyní před sebou nějaké důležité zápasy?

Ano, teď v neděli mě zas čeká extraliga, kde boxuji za klub BC Děčín. Potom bych si dal pauzu, protože se necítím zcela dobře.

***

Sportovní utkání tohoto formátu si zaslouží opravdu pochvalu, neboť zde nebyl k vidění jen box. Krátký čas mezi jednotlivými zápasy totiž organizátoři vyplnili vystoupením mažoretek, které obecenstvo příjemně pobavilo. Dokonce přišlo i na zpěv, ale jak jsem zaregistroval, tento výkon nebyl ničím zajímavý, spíše ho diváci bohužel s posměšky považovali za bezcenný. Zpěv ovšem nebyl hlavním předmětem tohoto boxerského večera. Cílem bylo ukázat, že Romové stejně tak jako Neromové mají své záliby, koníčky a dovednosti. Věřím, že by se ten večer v sále hotelu Olšanka těžko našel někdo, kdo by na Romy pohlížel skrz prsty. Všichni zúčastnění zde většinou byli ze stejných důvodů. Z lásky ke sportu, ze snahy podpořit své známé, nebo jen chtěli prožít neobvyklý zážitek a setkat se s přáteli. Nikdo zde nekoukal na to, jestli je někdo tmavé pleti nebo světlé. Naopak si myslím, že pan Tišer je jako Rom ve společnosti velmi oblíbený. Takovýchto večerů a akcí by mělo být více, neboť člověku dávají jistou dávku lidskosti a tolerance.