Ještě nevíme, jak dopadne neonacistická akce nahlášená k 1. máji na pražský
Žižkov. Možná bude zasahovat policie jako tuto sobotu, když ve Velkém Beranově
na Jihlavsku ukončila neonacistický koncert. Možná policie bude jen dozírat jako
v březnové Plzni.
Tamní antisemitská provokace, pochod „za svobodu slova“ kolem Velké synagogy,
přišla stát na miliony korun, vyvolala diskusi o zneužívání shromažďovacího
zákona a snad – což ovšem není jisté – přiměje odpovědné činitele, aby si
napříště pozorněji všímali, kdo chce „demokraticky“ hanobit jiné.
Něco naproti tomu víme s jistotou. Neonacistický Národní odpor si na svém webu
libuje, jak pěkně plzeňský pochod vyzněl, a hrubě napadá projekt, který
připomíná brutalitu židovských transportů. Plzeňský úředník Radim Lisenko zase
pozoruhodně komentuje, co se vlastně v Plzni dělo.
ČTĚTE TAKÉ
Antifa.cz: Martin Matička a náckové táhnoucí Žižkovem
Neonacisté chtějí pochodovat pražským Žižkovem
Národní odpor na svém webu uděloval účastníkům březnového pochodu organizační
pokyny.
Po demonstraci pak potěšeně konstatoval, že „protest skončil v nejlepším světle
pro všechny aktivisty svobodného národního odporu“. Tentýž web pak před pár dny
zveřejnil příspěvek Projekt vagon aneb 6 000 000 lží. Referuje v něm o pražské
zastávce putovní výstavy instalované ve dvou vagonech, jimiž byli za války
slovenští Židé deportováni do vyhlazovacích táborů.
V textu se také praví: „Jakmile jsou všichni účastníci uvnitř, je vagon zvenčí
zavřen a je promítán dokument, který má zcela zatemnit mysl mladých lidí…
Přeživší holokaustu… zde vyprávějí srdceryvné příběhy toho, jak bylo za války
bestiálně zacházeno s jejich rodinami…. Dozvídáme se, že židé museli dokonce
manuelně pracovat, což byla pro ně asi největší potupa ze všech… Tato výstava
má jediný účel – vypláchnout dospívajícím co nejvíce mozky… Doufám, že lidé
brzy zcela procitnou a odhodí téma holocaustu tam, kam patří -na smetiště
dějin.“
NEPŘEHLÉDNĚTE
SPECIÁL: Extremismus a neonacismus
A své napsal i Radim Lisenko, vedoucí odboru veřejných služeb na úřadu městského
obvodu Plzeň 3. V dubnovém zpravodaji svého obvodu Trojka uvedl: „1. 3. 2008 se
uskutečnil pochod svolavatele Václava Bureše, jejž média označovala jako ,pochod
neonacistů‘. Ačkoli mnozí účastníci mohou patřit k radikálním skupinám, na
shromáždění nedošlo k žádnému nacistickému projevu či k jinému jednání, které by
kolidovalo se zákonem… Nedošlo ani k násilí, nebo škodám na majetku v přímé
souvislosti s tímto pochodem. Po skončení pochodu menší skupinka radikálních
antifašistů (viditelně pod vlivem omamných látek) blokovala vozovku v Pražské
ulici. Zásahem policie byl i tento problém rychle vyřešen.“
Neonacističtí popírači šoa mohou své nestoudnosti skrýt v anonymitě internetu,
Radim Lisenko svou nestydatost neskryje. Tři dny po plzeňském marši odvysílala
TV Nova reportáž, zachycující před synagogou výkřik z davu Burešových věrných
„Židi do plynu!“ Federace židovských obcí podala na tomto základě trestní
oznámení, ale Radim Lisenko o tom vědět nechce: Nic neviděl, nic neslyšel, vše
bylo v pořádku. Jen ti odpůrci pořádkumilovných rušili. Že veřejný nesouhlas s
akcí neonacistů přišli dát 1. března najevo například plzeňský biskup František
Radkovský, senátor Richard Sequens, představitelé židovské komunity, Ligy proti
antisemitismu, o množství občanů z celé republiky nemluvě, úředníkovi městského
obvodu Plzeň 3 za zmínku nestálo.
Nezakázal, když to šlo Nekorektní Lisenkova vyjádření mají ovšem širší
souvislosti, zesilující pochybnosti o jeho profesionalitě a nestrannosti. Právě
Lisenko totiž mohl z moci úřední zakázat pochod naplánovaný původně před
plzeňskou synagogu na 19. ledna, do doby výročí transportů plzeňských Židů z
roku 1942. Kdyby tak učinil, nebylo by soudních peripetií ani pochodu 1. března,
nákladných policejních manévrů a skvělé reklamy pro antisemitské extremisty.
Přitom tentýž Lisenko prakticky identický pochod co do trasy i účelu nahlášený
na 26. ledna – navíc stejným svolavatelem – zakázal! To už se ovšem o nechutném
antisemitském gestu veřejně a hodně nahlas mluvilo, provokativní záměr
svolavatele dost dobře ignorovat nešlo.
Nekompetentnost, z níž nakonec těžili ctitelé národního socialismu, ostatně
poznamenala i další Lisenkovo rozhodnutí: Když se odpůrci pochodu chtěli na
protest sejít před Velkou synagogou, Lisenko je „s ohledem na místní podmínky“
vyzval ke změně místa nebo doby shromáždění. Zákon takový postup umožňuje. Vůči
Václavu Burešovi však ten samý činitel stejně rozhodně nepostupoval, přestože
přinejmenším pro změnu trasy národněsocialistického pochodu existovaly od
počátku pádné bezpečnostní důvody; v době, kdy židovským objektům po celém světě
hrozí teroristické útoky, se radikálové s vědomím úřadů u synagog běžně
organizovaně nepromenují.
Co jsou neonacisté zač, víme. Co si však myslet o rozhodnutích a vyjádření
Radima Lisenka? Možná to aspoň teď vysvětlí některý z jeho nadřízených.
