Ekonomická lobby v českém základním školství troubí do útoku. Hlavně nic
neměnit !!!
Pedagog a bývalý vysoký úředník ministerstva školství
v úterním Úhlu pohledu kritizoval pokusy o změny v českém vzdělávání
směřující k integraci dětí do hlavního vzdělávacího proudu. Podstata jeho
obžaloby ministerstva, neziskových organizací a rodičů dětí má podobný základ
jako obžaloba Sókrata. Ten byl vinen tím, že kazí mládež a že nevěří v bohy, v
něž věří obec, nýbrž v jiné nové síly daimonské. Ještě je zde jedna podobnost, o
rozsudku nad Sokratem se také debatovalo veřejně, celkem se k hlasování o něm
sešlo 501 voličů. Stejně tak Pilař bubny svolává speciální pedagogy a jiné
zaměstnance zvláštního školství k obraně.
Co se děje tak dramatického?
Vášně vzbuzuje pouhý plán na vyhotovení plánu, Národní akční plán
inkluzivního vzdělávání. Situace v terénu je ovšem jiná, než ji autor
vykresluje. Podstata sporů je o efektivitě celého systému a ekonomických
motivech jeho aktérů, o speciální pedagogy a psychology v něm vůbec nejde, ti
budou v případě reformy potřeba v rámci běžných základních škol. Systém je
nemocný a neziskové organizace, které pracují v terénu, to vědí. Proto jsou také
přirozeně na straně změn. Občas o tom napíší nějakou zprávu nebo se sdruží do
koalice za změnu. Ale v terénu pracují a pedagogy i rodiny podporují. Volá-li
Pilař po sociální práci, je třeba naslouchat i těmto profesionálům a ne stavět
hráze na domněnce, že vzdělávání nikdo kromě speciálních pedagogů není schopen
porozumět. V reálu učí hloupější či méně připravené děti v menší skupině méně
látky. V případě rodin se sociálním problémem to mohou dělat i na základní
škole, kde pak děti díky jejich péči a umu dostanou šance, které školský zákon
předpokládá, stejně tak i někteří rodiče dětí se zdravotním postižením si přejí
integraci do běžné školy. Pakliže někdo tvrdí, že je za hodinové setkání s
dítětem ve školském poradenském zařízení schopen diagnostikovat mentální
retardaci a indikovat vzdělávací potřeby, tak lže. Nemusím být vzděláním
pedagog, abych posoudil naši sdílenou „neziskovou zkušenost“:
V Ústeckém kraji chodí plných pět procent všech dětí do školy, ve které se
vzdělávají podle plánu pro mentálně retardované. Statistický výskyt mentální
retardace v populaci je okolo dvou procent. Původní integrační program asistentů
učitele je zneužíván pro rekrutování dětí rovnou do prvních tříd těchto škol bez
toho, že by měli šanci neuspět na běžné základní škole. Platí jednoduchý
ekonomický vztah mezi počtem dětí a financemi, čím více dětí, tím více peněz, v
tomto se management škol chová nutně tržně. Pilař a ředitelé zvláštních škol
zkrátka zakládají asociaci na obranu svých obchodních zájmů a burcují učitele,
aby kritiky systému umlátili dojemnými příběhy dětí, kterým je ve zvláštní škole
„lépe“ a kterým se mohou „více“ věnovat. Denně si na internetovém fóru
sociálních pracovníků vyměňujeme zkušenosti ze všech částí republiky související
se školskými posudky, na základě kterých jsou rodiny našich klientů tlačeny k
"nákupu" vzdělávacích služeb ve zvláštní škole. Pilař se domnívá, že je
ministerstvo ve vleku daimonských neziskovek, které nevěří v psychologické a
speciálně pedogogické bohy.
Není to tak.
Nad plán je třeba co nejdříve diagnostiku mentální retardace přesunout tam,
kam patří, tedy do klinické psychologie, tím se zamezí obchodu s dětmi.
Zřizovatelé škol musí utlumit nadkapacity zvláštních škol.
Jde-li Pilařovi o děti jak říká, neměl by s tím mít problém.
Statiky "mentální retardace" podle školských poradenských zařízení –
ANALÝZA: Role diagnóz LMP a VPCh v systému speciálního školství na webu
www.demografie.info.
Psáno pro LN
