Pavel Pečínka: Romské politické pokusy provází rychlost, zbrklost, heslovitost, silná slova a požadavky
Tři iniciativy se v poslední době snaží ovlivnit dění kolem Romů – založení
nové romské strany, setkání bývalých poslanců ROI a brněnský sjezd. V rozjitřené
atmosféře nepokojů a demonstrací na severu chtějí některé skupiny romských
aktivistů zasáhnout do diskuse, dát o sobě – s různými motivy a cíly – vědět.
Aktivity jedněch vzápětí vyvolávají aktivity dalších, rivalizujících aktivistů.
Těmto iniciativám nelze samozřejmě bránit, dopředu je shazovat nebo odsuzovat.
Určitě si tak mnozí, o politiku zájem jevící Romové vyzkouší v praxi co vlastně
politika obnáší, navážou další kontakty, dostanou prostor v médiích apod.
Jsem také rád, že jihomoravská ČSSD v atmosféře silně vyostřené proti Romům
riskla, jistě po těžkém vnitřním dilematu, že si proti sobě popudí část
gádžovských voličů, a zhostila se pořádání brněnského pátečního srazu, byť z
jeho výstupů nemusí být spokojená.
Výsledek dopředu nezatracuju, přesto mě dosavadní průběh všech tří iniciativ
připomíná předchozí pokusy – rychlost, zbrklost, heslovitost, silná slova a
požadavky, určitá pompéznost, v pozadí snaha rychle předehnat a trumfnout „ty
druhé“ aktivisty, v zákulisí čnící motiv „svěřte to už konečně do rukou nám“.
V době, kdy pravicová vláda shazuje a seškrtává všechno, co se jeví jako
nevýdělečné, zbytečné, problematické a nejisté, se mi tahle kritika formuluje
těžko – přesto si ale myslím, že organizátoři těch akcí se nepoučili z
předchozích let a nevnímají, že politická aktivita, hnutí, strana apod. se musí
opřít o nějaké dosažené výsledky, dlouhodobou podporu určitého okruhu lidí,
schopnost vyjednávat, shodnout se na kompromisu, ten dodržovat, umět jednat s
médii, mít organizační schopnosti.
Pokud toto vše nemají tyto politizující romské iniciativy odzkoušeno a
dlouhodobě podloženo prací v nějakém malém, lokálním měřítku, těžko to nahradí
několik silných prohlášení. Případný další krach zbrklých projektů tak spíš může
vést k další diskreditaci romských politických aktivit ve stylu – podívejte, do
čeho by chtěli mluvit, když se zas po stopadesáté rozhádali. V takovém případě
je myslím lepší se o „vysokou politiku“ nepokoušet a zůstat tam, na co
aktivistům síly stačí.
Patřím spíše k lidem, kteří se domnívají, že nejdříve je nutné dosáhnout, aby se
změnilo formou vládních kroků sociální a vzdělanostní postavení lidí z ghett, za
jejich částečné spolupráce, zainteresovanosti. A to formou jiných opatření než
byla direktivní, vzdorovitost Romů vyvolávající komunistická politika, stejně
jako dnešní kapitalistická logika „postarej se sám“ a přežij, jak umíš…
Teprve potom tyto vrstvy, vymaněné z každodenního boje o přežití, ze vzorců
parazitního životního stylu, i z některých těžko přijatelných tradic a z
klanového uspořádání, ze závislosti na drogách, gamblerství, odírané lichváři,
budou jevit větší zájem i o svůj jazyk, pozitivní a nosnou část své kultury a
svých tradic. Národnostní či národní uvědomění Romů pro mě tak stojí až na
druhém místě. Nepřeju si ale direktivní asimilaci Romů.
V prohlášení bývalých romských poslanců je tomu myslím naopak. Tedy nejdřív
národ, a my jako šéfové „romského národa“, a pak přijde sociální vzestup Romů.
To považuju za nereálné a manipulativní. Jejich požadavky na přeměnu současné
Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách na romskou samosprávu,
na zavedení romštiny do škol a sebevědomé operování s heslem „Romové jsou národ“
považuju spíš za nepraktické, neproveditelné, za heslo co má mobilizovat a
upozornit na některé romské představitele. Především věrohodně neříkají, jak
překonat silně zakořeněnou fixaci na velkorodinu u mnoha Romů a z toho plynoucí
komplikace při jakékoliv rozsáhlejší a dlouhodobější spolupráci na čemkoliv.
Sami ji přece velmi dobře znají a myslím, že někteří i uplatňují.
Všechny tyto aktivity jsou ale plně legitimní, romští představitelé můžou
zkoušet nejrůznější cesty a vyhodnocovat je, a dokazovat že vývoj lépe chápou
oni a že obavy skeptiků jsou nepodložené. To všechno patří k demokracii.
Osobně sázím však spíš na mladou vzdělanou romskou generaci, která se nebude
asimilovat, ponechá si částečně některé nosné prvky rozmanité kultury
rozmanitých podskupin romského / cikánského obyvatelstva, ale s některými
romskými tradicemi se nekompromisně rozejde (podřízenost starším, odpor ke
vzdělávání žen, diskriminace homosexuálů apod.). A zároveň vstřebá velkou část
kulturního kapitálu západního civilizačního okruhu. Byl bych samozřejmě rád,
kdyby to byla především ta část levicově-liberálních idejí a přístupů.
KAM DÁL?
Pozvánka: Celostátní romská konference v Brně
Bývalí poslanci ROI: Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách by se měla přeměnit v orgán romské reprezentace
Romové chtějí založit vlastní politickou stranu, která by ovlivňovala dění v regionech
