Pavel Botoš: Pro koho tu vlastně je vládní zmocněnkyně Monika Šimůnková?

V sobotu (10.9.) jsem se jako mnoho jiných účastnil shromáždění v Novém Boru,
které organizovala iniciativa "Násilí není řešení“. Zde jsme chtěli dát najevo
nesouhlas nejen z násilím, ale i s rasismem a to z jakékoli strany.

Bylo nás tam asi 200, lidé z různých koutů republiky. Každý z nás mohl volně
vyjádřit svůj názor na situaci a soužití romských občanů s občany z majoritní
části společnosti. Nejvíce mě na tom shromáždění potěšilo jeho složení. Byli tu
lidé nejen odlišné barvy pleti, ale i různého sociálního a společenského
postavení, od právníků až po "obyčejné" lidi – všichni přišli se stejnou
myšlenkou a odhodlaností.

Po společně zazpívaném spirituálu ,,Jednou budem dál“ přišlo na řadu čtení z
bible a modlitba za město Nový Bor, jakož i požehnání tomuto městu a všem jeho
obyvatelům. Když přišly na řadu zdravice zde nepřítomných lidí z různých koutů
republiky, objevila se náhle paní zmocněnkyně Monika Šimůnková. Přešla kolem mě
se svou dvojčlennou ochrankou. Pohotově jsem ji pozdravil, sice
tiše, ale o to více gestem, úklonem hlavy, protože nad námi nepřetržitě
hlídkovala helikoptéra a já si proto pomyslel, že mě stejně asi neuslyší.
No….zřejmě jsem se uklonil málo, protože mi ani gestem neodpověděla.

Bylo mi jasné, že se konečně odhodlala vystoupit na veřejnosti a byl jsem proto
rád, že tu i paní zmocněnkyně, spolu s námi všemi, odsoudí násilí, které se tu v
posledních týdnech napáchalo, a že taktéž odsoudí rasismus, jenž se v naší zemi
tak rozmáhá. K mému nemilému překvapení však namísto toho přečetl farář Mikuláš
Vymětal zdravici vládní zmocněnkyně Moniky Šimůnkové Chtěl jsem okamžitě
zareagovat, že zřejmě došlo k omylu, neboť ta osoba je zde přítomná. Dostalo se
mi ale vysvětlení, že paní zmocněnkyně pouze odevzdala zdravici, kterou měl
někdo přečíst, a potom odešla. Najednou nebyla nikde vidět ani poblíž našeho
shromáždění.

Nevím, proč zvolila takovéto jednání, ale jedno mi jasné: nestáli jsme jí za to,
aby tam s námi ztrácela čas. A proč taky ? Vždyť podle ní si za to stejně můžeme
sami.

V Novém Boru jsme ukončili naše shromáždění podle plánu. A protože do
Varnsdorfu jsme se již nemohly dostat kvůli zátarasům, tak jsme se po dohodě
všichni přesunuli do Rumburku, kde naše protesty měly pokračovat. V Rumburku,
stejně jako i v Novém Boru, byli členové a příznivci DSSS – a pár našich lidí z
našeho shromáždění se chtělo podívat do města, kde právě probíhal projev jejich
vůdce Vandase. Mezi nimi byl i můj kolega Jan Čonka, který po cestě opět narazil
na paní zmocněnkyniŠimůnkovou.
Všichni jsme doufali, že to, co zameškala v Novém Boru, nám třeba vynahradí zde,
v Rumburku. Doufali jsme marně. Ani v Rumburku jsme jí za to nestáli.

Ptám se sám sebe, pro koho vlastně pracuje zmocněnkyně, když ne pro nás, pro
obyčejné lidi?