Osvětimská tragédie

Srpen patří k měsícům rozhodně oblíbenějším, i protože školáci a studenti mají volno. A kdo by se rád neoddával volnému času a různým radovánkám? A neodpočinul si od školy, která ale ledaskdy sehrává významnou roli, například v tom, abychom měli na paměti různá výročí, historická vítězství, prohry i tragédie. Srpen patří k měsícům rozhodně oblíbenějším, i protože školáci a studenti mají volno. A kdo by se rád neoddával volnému času a různým radovánkám? A neodpočinul si od školy, která ale ledaskdy sehrává významnou roli, například v tom, abychom měli na paměti různá výročí, historická vítězství, prohry i tragédie.

Snad právě proto lidé – a k mé nelibosti i média – často zapomínají na tragickou historickou událost, která se před dvaašedesáti lety odehrála v noci z 2. na 3. srpna. V koncentračním vyhlazovacím táboře Osvětim té noci našly smrt poslední tři tisíce Romů, většinou žen a dětí.

Takzvaný cikánský tábor „B II e“ v Osvětimi II.-Březince tvořilo 32 dřevěných budov na ploše 150 krát 170 metrů. V budovách pro 300 až 400 lidí se jich tísnilo až čtyřikrát více. Na rozdíl od jiných koncentráků tam nebyli Romové zařazováni do pracovních komand mimo tábor a rodiny žily pohromadě – jako například v židovském rodinném táboře.

Jen v samotné Osvětimi nacisté usmrtili od března 1943, kdy tam dorazily první romské transporty, až do zmíněné noci z druhého na třetího srpna více než 20 tisíc Romů z Čech, Moravy, Německa, Polska, Rakouska, Francie, Holandska, Belgie a dalších zemí. Řada z nich se před svojí ubohou smrtí stala pokusnými králíky odporných „vědeckých“ pokusů Josefa Mengeleho.

Celkový počet romských obětí nacistických zvěrstev je ještě děsivější. Během druhé světové války zahynulo z drtivé většiny v koncetračních táborech na půl milionu Romů.

Nacistům se téměř dokonale podařilo vyhladit Romy z mapy Čech a Moravy. Jejich zvěrstva přežilo pouhých pět stovek českých a moravských Romů.

Pokud jste četli předchozí řádky pozorně, zcela určitě přehodnotíte vážnost svých životních trablů. Často si všichni rádi stěžujeme, jak špatně se máme, že máme málo peněz a času, neustále žehráme na svůj osud. Ve světle historických událostí druhé světové války je takový přístup více než komický. To, že máme občas hluboko do kapsy, neposlouchají nás naše děti nebo si nemůžeme koupit džíny, které má náš soused, opravdu nelze pokládat za nějaká životní utrpení. Ta se před šedesáti lety odehrávala i na našem území (Lety u Písku, Kunštát u Hodonína) a dnes se odehrávají v jiných koutech světa.

Prosím, nezapomínejte na děsivé události, které se staly během 2. světové války, neboť jejich oběťmi se velmi často stali vaši předkové, prarodiče či praprarodiče.

V koncentračních táborech za nelidských podmínek zahynuli skuteční lidé. To nejsou pouhé příběhy na papíře, to jsou reálné tragické osudy Romů.

A tak příště v čase výročí tragických událostí v Osvětimi nezapomeňte poděkovat Bohu, že žijete v dnešní, alespoň na území České republiky klidné, době.

Až vás bude babička či prababička peskovat kvůli nějaké nepodstatné záležitosti, polkněte svoji jedovatou odpověď, neboť mluvíte s pamětníkem oněch hrůzných událostí.