Ondřej Liška: Špičkou pardubické kandidátky je Lucie Horváthová

Zelení jsou poslední ze čtyř stran, které před volbami odpověděly na
otázky RH ohledně témat týkajících se Romů. V minulých číslech RH seznámilo
čtenáře s názory Jiřího Dobeše (Věci veřejné), Kateřiny Konečné (KSČM) a
Jiřího Paroubka (ČSSD), za Stranu zelených (SZ) v tomto čísle odpovídal
Ondřej Liška. Představitelé TOP 09, KDU-ČSL a ODS na dotazy neodpověděli.

Máte Romy či zástupce jiných národností na kandidátce? Kde a kolik?

Lídryní naší kandidátky v Pardubickém kraji je Romka Lucie Horváthová. Je
dlouhodobě aktivní v oblasti ochrany lidských práv, má na tomto poli četné
mezinárodní zkušenosti. Věříme, že její odborná erudice i osobní zkušenost mohou
významně přispět k dalšímu prosazování správné politiky v oblasti podpory romské
integrace. Na kandidátkách je několik dalších lidí jiných národností, nikoliv
však na předních místech.

Kdo z vaší strany, případně jaké odborné komise se věnují tématům spojeným s
Romy? S jakými výsledky?

Před více než rokem jsme v SZ založili odbornou sekci pro sociální politiku,
kterou vede Klára Laurenčíková, donedávna náměstkyně skupiny pro sociální
programy ve školství, dnes vrchní ředitelka sekce pro speciální vzdělávání na
ministerstvu školství.

Výsledkem práce sekce je velmi kvalitní program SZ v oblastech sociálního
začleňování, rodinné politiky, rozvoje sociálních služeb, inkluzivního
vzdělávání, sociálního bydlení, ale i podpory neziskových organizací, rozvoje
občanské společnosti a ochrany lidských práv.

Členové a členky Strany zelených pracují v sociálních, školských i
bezpečnostních komisích a výborech místních zastupitelstvech a prosazují podporu
integrační politiky, financování sociálních služeb, podporu školám pro
vzdělávání romských dětí v hlavním vzdělávacím proudu.

Za dva roky mého působení na ministerstvu školství se nám podařilo otočit
kormidlo o 180 stupňů – začali jsme pracovat na tom, aby se běžné základní školy
otevřely romským dětem. 27% romských žáků a žákyň se bohužel vzdělává na
bývalých zvláštních školách. Přitom většina z nich by mohla být při zajištění
adekvátní podpory mezi ostatními dětmi v běžných třídách a získat tak možnost
kvalitního vzdělání. Mezinárodně jsme zavázali Českou republiku odpovědí na
rozsudek Štrasburského soudu ve věci diskriminace romských dětí ve vzdělávání k
podpoře inkluzivního vzdělávání, k začleňování dětí z vyloučených lokalit do
běžných základních škol. Připravili jsme novely vyhlášek o poradenských
zařízeních a vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami, vytvořili
Národní akční plán inkluzivního vzdělávání, připravili nové metodiky pro práce
poradenských zařízení. V načaté práci chceme dále pokračovat.

Rádi bychom navázali i na práci resortu sociálních věcí, kde jsme se mimo jiné
významně podíleli na reformě systému péče o ohrožené děti, která představuje
velkou šancí – pokud se po volbách nezastaví – pro tisíce dětí z chudých
domácnostní, které více než represivní dohled nad rodiči často vrcholící
odebráním dětí z rodiny, potřebují podporu a včasnou preventivní pomoc. A to
reforma přináší.

Připomínám, že vládní Agentura pro sociální začleňování je projekt zelených
a mám radost, že starostové a starostky si její podporu začínají velmi
chválit.

A nakonec – byli to zelení, kdo prosadil v minulé vládě vznik postu ministra
pro lidská práva a menšiny jako jednu z podmínek účasti v této vládě.
Problematice menšin nebyla nikdy předtím věnovaná taková pozornost. Zelení
budou trvat na tom, aby tento post byl zachován i do budoucna.

Znáte ve vašem okolí některou čtvrť či lokalitu blízkou ghettu? Můžete
stručně popsat tamní dění a způsob řešení?

V Brně je obecně známou čtvrtí, ve které žijí stovky chudých Romů, Cejl.
Veliký problém tkví v tom, že Cejl leží na území dvou městských částí, které
se mezi sebou nedomlouvají na společných řešeních. Třetím hráčem je brněnský
magistrát, ale komunikace mezi ním a vedením městských částí vázne. Brno má
pro Cejl zpracovaný Integrovaný plán rozvoje, který má pomoci s kultivací
veřejných prostranství a obnovou bytového fondu. Ten ale zatím neběží, jak
by měl.

Přestože tu působí profesionální neziskové organizace, například IQ Roma
servis, který dokonce zkouší provozovat první byt v režimu sociálního
bydlení, pro tak velký počet lidí na Cejlu to nestačí. Řešení situace se
musí stát prioritou pro místní zastupitelstva a stát musí účinně pomoci – z
resortů sociálních věcí, školství a prostřednictvím Agentury pro sociální
začleňování, která se v řešení místní situace angažuje.

Jak hodnotíte zvláštní školy? Jak postupovat aby většina Romů skončila ve
školách základních a přitom tento model fungoval a rodiče Neromů
neodhlašovali svoje potomky?

Naším cílem je pokračovat ve zvyšování připravenosti běžných škol na
integraci a inkluzi dětí se zvýšenou potřebou podpory. Prioritou musí být
kvalitní vzdělávání všech dětí – tam kde je to jen trochu možné v hlavním
vzdělávacím proudu a u dětí s těžkými formami zdravotního postižení v
některém z typů speciálního vzdělávání. Současná praxe, kdy je neúměrně
vysoké procento žáků a žákyň romského etnika mylně považováno za děti s
lehkým mentálním postižením a vzděláváno v základních školách praktických –
dříve zvláštních školách je v moderní evropské zemi dlouhodobě nepřijatelná.
Jen kvalitní vzdělání je zárukou přetnutí začarovaného kruhu sociální
vyloučení.

Klíčová je včasná a všem dostupná předškolní příprava, dále kvalitní
diagnostika skutečných vzdělávacích potřeb každého dítěte a zajištění
potřebných podpůrných opatření těm dětem, které přichází do školy s určitým
typem znevýhodnění – ať už sociálním či zdravotním. Je třeba metodicky
podpořit učitele a pomoci školám úpravou legislativy a způsobu normativního
financování vytvořit adekvátní podmínky pro individuální přístup k žákům. Ve
všech těchto oblastech jsme se v rámci našeho působení v resortu školství
zasadili o naprosto zásadní obrat školské politiky. Právě agenda rozvoje
spravedlivosti a otevřenosti českého školského systému představovala jednu z
klíčových priorit mnou založené Skupiny pro sociální programy ve školství. V
posledních týdnech jsme však bohužel svědky oslabování námi vytyčeného směru
a upřednostňování prapodivných personálních hrátek současného vedení
ministerstva nad skutečnou prací na rozpracovaných úkolech.

Povzbudilo by podle vás používání romštiny ve školách a médiích
sebevědomí Romů? Prospěje to integraci nebo spíš vzdálí od vzdělávacího
procesu vedeného v češtině?

Vytvoření kvalitního rámce pro vyučování romského jazyka jako nepovinného
volitelného předmětu je naším dluhem vůči romské menšině. Česká republika se
již v roce 2005 zavázala k plnění strategických úkolů Evropské charty
regionálních či menšinových jazyků a Rámcovou úmluvou o ochraně
národnostních menšin. V ČR dlouhou dobu neexistovaly žádné standardizované
učební plány, osnovy ani učebnice či didaktické materiály pro výuku romštiny
a proto Rada Evropy v roce 2007 vyzvala české Ministerstvo školství k
zavedení Rámcové osnovy pro výuku romského jazyka. Za mého působení na
ministerstvu tak velmi intenzivně probíhaly práce na překladu evropského
kurikula pro výuku romské jazyka i vytváření nástrojů metodické podpory pro
budoucí učitele romštiny. Ministerstvo v této oblasti velmi intenzivně
spolupracovalo s akademickou sférou a s Muzeem romské kultury.

Možnost na vzdělávání v menšinových jazycích je přirozeným právem každého
jedince – příslušníka určité menšiny a v moderních západoevropských zemích
jako je např. Finsko, Švédsko či další je ochrana tohoto práva zásadní
součástí vzdělávacích politik. ČR se tímto krokem přidává mezi vyspělé
moderní společnosti, které se obrací k menšinovým kulturám s respektem.
Věřím, že tato aktivita přispěje k posílení identity našich romských žáků a
žákyň a pozitivně posílí také zachování jedinečné romské kultury.

Nejen české školy, ale celá společnost se musí vážně zabývat otázkou
tolerance a nediskriminace jedněch vůči druhým.

Mají romské vzory, tj. zpěváci, novináři, úředníci, politici, hudebnici
atd. stimulační dopad na ostatní? Chtějí je podle vašich zjištění ostatní
napodobit? Nebo je spíš pomlouvají a závidí, pokud jde o lidi z odlišných
velkorodin?

Mají nenahraditelný význam. Jsou první, kdo veřejně obstáli jako součást
elit společnosti. A jsou velkým vzorem především pro děti a mladé lidi z
vyloučených lokalit. Napodobují je, vidí, že píle může vést k úspěchu.

Obrovskou roli hrají v tom, že nahrazují negativní vzory těmi pozitivními.
Mnohé děti z velmi chudých lokalit vidí, že bohatí a respektování jsou
lichváři a pasáci. A některé se do jejich rolí touží stylizovat. Najednou
lichváře na pozicích vzorů nahrazují úspěšní zpěváci, novináři a další. To
je velká šance.

I pro většinovou společnost jsou úspěšní Romové důležití. Pomohou Romy
etablovat na nejvyšších pozicích ve společnosti.

Které pasáže v programu vaší strany se týkají záležitostí spojených s
Romy?

Jsou to zejména pasáže týkající se vzdělávání a sociální politiky. Můžu s
jistotou říct, že Strana zelených věnuje v porovnání s ostatními stranami
otázce menšin největší prostor. Je to logické – ochrana menšin a lidská
práva jsou ostatně tradičně jedním z pilířu politiky zelených.

Jak dostát v dnešní krizi stále vyšším nárokům na kvalifikaci, na znalost
jazyků a na počítačovou gramotnost u velké části Romů, tj. nekvalifikovanych
lidi? Kde a jak jejich kvalifikaci v průběhu zaměstnání zvyšovat?

U dětí je samozřejmě potřeba začít už v předškolním věku. Co nejvíce
nahrazovat nevýhody, které si nesou z prostředí, ve kterém se narodily.
Vzdělání je dlouhodobě jediná cesta, aby děti přestaly opakovat neúspěšné a
nevýhodné strategie svých rodičů, kteří se stali dlouhodobě nezaměstnanými a
sociálně vyloučenými.

Velkou příležitostí je zavedení kariérového poradenství, které pomáhá dětem
ještě na základní škole získat kontakt s učebním oborem nebo střední školou.

Pro lidi v produktivním věku se osvědčila služba pracovního poradenství –
systematický doprovod klienta při hledání práce a zvyšování kvalifikace.
Tady je velmi důležitá součinnost s úřady práce, které by měly být
připraveny připravovat rekvalifikační kurzy podle potřeb klientů i
zaměstnavatelů.

Vynikajícím nástrojem, který SZ jako jediná podrobně rozpracovala ve svém
programu, jsou sociální firmy. K jejich rozvoji se nabízí využít evropské
strukturální fondy. Sociální podnikání není rozdáváním almužen, ale
podnikáním bez generování zisku pro vlastní potřebu, ale zisku k dalšímu
rozvoji pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané a na trhu práce obtížně
uplatnitelné lidi.

Strukturálně je třeba podpořit regiony, kde je vysoká nezaměstnanost – a to
nejen mezi Romy, ale obecně. Pobídky a investice musí směřovat tam, kde lidé
nemají jiné příležitosti pracovat. Práce je jediná šance, jak změnit životní
strategie a tím, i příležitosti obyvatel sociálně vyloučených lokalit.

Vychází v Romano hangos 5-2010 na
http://www.srnm.cz

KAM DÁL?

Jiří Paroubek: Udržet Romy v hlavním vzdělávacím proudu

Kateřina Konečná (KSČM): Základem je čeština, romština jen jako doplněk


Josef Dobeš (VV): Vzdělání představuje cestu ven z krize