Olašská kapela Romano drom vydala nové album Po cheri

Letos si připomínáme pět let od předčasné smrti legendárního olašského
zpěváka Antala „Gojmy“ Kovácse, jehož jméno je spjato především s maďarskou
kapelou Ando Drom („Na cestě“).

Jeho hudební odkaz však žije dál v mladé nadějné kapele Romano Drom („Romská
cesta“), v níž působí i Gojmův syn Antal „Anti“ Kovács společně s jeho vnukem
Antalem „Maté“ Kovácsem.

Ando Drom i Romano Drom vznikly v reakci na světový úspěch folklórní maďarské
kapely Kalayi jag v 70. letech minulého století, podobně jako mnoho dalších
olašských hudebních skupin. Vydaly se však vlastní cestou, jak dokazuje i
poslední, páté album Romano Drom s názvem Po cheri („Na nebi“). Zde také ve dvou
skladbách ožívá i syrový hlas „Gojmy“ Kovácse. V bukletu, kde nalezneme texty
písní v angličtině, lovárské romštině a maďarštině, jsou pak tyto dva songy
věnovány jeho památce. Mladí členové Romano Dromu se s úctou loučí se
zakladatelem kapely a vstupují do nové samostatné éry bez svého učitele.

Právě tu na albu symbolizuje dalších dvanáct písní, jejichž autory jsou z velké
části kytarista a zpěvák „Anti“ Kovács a József „Jóco“ Balogh (druhá kytara).
Dvojice autorů se často nechala inspirovat ustálenými slovními spojeními
lovárské orální tradice, jako jsou přísloví či rčení, nová témata čteme pak
spíše mezi řádky.

To, co je pro album Po cheri ale příznačné, je fúze s arabskou muzikou
prostřednictvím dvou tuniských hudebníků – virtuosa na arabskou loutnu al ud
Moufadelemu Adhoumovi a zpěvačky Ghalii Benali. Spojení moderního folklórního
zvuku Romano Dromu, který je s místem původů svých písní spjat i fyzicky přes
předměty denní potřeby, jež užívá jako hudebních nástrojů (konve na mléko,
lžičky…), s jemnou táhlostí arabské muziky je víc než zajímavé. Romano Drom
melodicky vychází z hudby Lovárů (bývalí koňští handlíři), ale ráda se inspiruje
i muzikou dalších romských skupin z jihovýchodní Evropy, jako jsou Beášové,
Colárové či rumunští Romové. Na aranžích „Antiho“ Kovácse je pak slyšet, že je
mu blízké i fl amenco, rumba gitana, jazz i pop. Zvuk však stále zůstává
především lovárský – nezdolný temperament a optimismus prýštící z tanečních
čapášových písní, výrazná rytmická sekce a specifi cký způsob interpretace písní
zpívaných výhradně v mateřském jazyce – lovárštině. Rytmický základ pak tvoří
tradiční vokální bas, hra na tělo – luskání, tleskání, pleskání nebo dupání a
hra na lžíce či hliníkovou konev na mléko. Rytmickou sekci ještě ozvláštňuje hra
na arabský pohárový buben „darbuku“ a perkusní španělský hudební nástroj
„cajon“.

Melodické nástroje si pak dopřávají mnohem větší svobody, než jsme u olašských
kapel zvyklí. – Třeba v písni Numa tu („jenom ty“) se housle Roberta „Harcsy“
Farkase zasní a v půlce skladby se až odpoutají od země a vznáší se v nebeských
výšinách. Nebo v písni Na som me chor („Nejsem zloděj“) si „Anti“ Kovács
neuvěřitelně pohrává s fl amencovými intonacemi.

Jedna z opravdu originálně pojatých skladeb Sar o vushar ande balval („Jako
popel ve větru“) v sobě kombinuje arabský a romský styl, což se projevuje i v
jazyce textu – zpívá se lovársky i arabsky.

Moufadel Adhoum rozeznívá al ud a v úvodním proslovu říká ( v duchu lovárské
tradice: „Poslouchejte, Romové, tuhle písničku od nás, kterou vám tohle děvče
zazpívá…“ A Ghalia Benali zpívá táhle a zasněně ve volném tempu, které se v
jednu chvíli ostře zlomí a přechází do řízného lovárského čapášového popěvku
přerušovaného vždy znovu zpěvem Benali.

Dramaturgie alba „Po cheri“ je velice zdařilá. Veselé olašské písně vyzývající k
oslavám, radující se ze života(čapáše), střídají skladby promlouvající k našemu
srdci (louke ďila).

Stejně jako několikadenní oslavy u Romů končívají zpěvem tklivých písní, u nichž
se často pláče, tak i album Po cheri uzavírá dojímavá Joco hallgatója. „Jaj de
mishto hatyaravman, mashkar adal lashe shave, o ke mindig lashi vorba phenen
devla, o ke mindig shukar voja keren.“ („Ó, jak se cítím dobře mezi těmi
správnými kluky, kteří se umějí bavit a šířit dobrou náladu“). A tak má celé
album ještě jeden rozměr navíc. Je velkou romskou oslavou umění žít. Žít – ne,
užívat si. Umění, z celého srdce se radovat, prožít smutek, a přitom nezapomínat
na ty nejbližší, kteří už nejsou mezi námi.

http://www.romanodrom.com/en/

http://www.myspace.com/romanodrom 

ČlČlánek vyšel v Romano voďi č. 6/2010 –
http://www.romanovodi.cza>