Ohlédnutí za tvorbou Tery Fabiánové
„Stýskalo se mi po dětech. Hledal jsem je, když ještě svítilo slunce, hledal jsem je, když začalo opadávat listí, hledal jsem je, když už na zemi ležely sněhy, a pořád jsem je nemohl najít. Opustily mě síly, a tak jsem zůstal u popelnice unavený, hladový, smutný,“ zní slova postavy psa zvaného Tulák v jedné z pohádek Tery Fabiánové. Stejný smutek nad ztrátou cítí nyní řada lidí, kteří se byť jen lehkým dotykem seznámili s nezapomenutelnou tvorbou této jedinečné romské spisovatelky.
Dejme nyní místo zbytečných slov prostor samotné autorce a alespoň výběrem úryvků z díla se znovu nechme unést krásou jejího literárního světa.
E bacht ke mande avel – Štěstí přichází ke mně
E bacht ke mande avel – Štěstí přichází ke mně
ča perdal le čhavorengere vastora. – jen skrze ručičky mých dětí.
O čoripen ke mande khere – V domě je samá bída
so man užarel? – co víc mě čeká?
Diňom le Devleske, so leskero hin. – Dala jsem Bohu,
co mu patří.
Mek kamav le bengeske vareso? – Dlužím snad ještě něco ďáblovi?
Upral mro šero o chmari denašen, – Vysoko nad mou hlavou běží oblaka
me ke phuv kijaphandľi som – a já jsem připnutá k zemi
sar bango kašt… – jako křivý strom…
Tho bango kašt del učhaj. – I křivý strom dává stín.
Phosaďi luluďi – Bodlák / Romano džaniben, č. 3/2000
Korkori som – Jsem sama
sar phosaďi luluďi paš o drom – jak bodlák u cesty,
andro laľipen andrephandľi. – do němoty uzavřená.
Ča adaďives man hin, – Mám jenom dnešek,
tajsa man imar nane, – zítřek nemám.
sar korkoruno kašt, – Jsem osamělý strom,
so pal leste e balvaj
čhingerďa o prajta, – z něhož vítr serval listí
tradňa len, ko džanel kaj. – a rozehnal je, kdo ví ka m.
Imar čirla na dikhav
pro čercheňa, – Už dávno se nedívám na hvězdy,
dur ačhile mandar, – příliš se vz dá lily,
mire terňipnaskere pheňa, – sestřičky mého mládí –
o kham na dikhav, – a slunce nevidím
bo na mukel les perdal
mire apsengero brišind. – pro déšť slzí.
Šaj ačhiľal paš ma, – Mohl jsi u mě zůstat,
sem the o bango kašt del učhaj. – vždyť i křivý strom dává stín.
Te jekhvar aveha pal ma – Až jednou za mnou přijdeš
u phučeha, kaskero oda muj? – a zeptáš se, čí je ten obličej?
Mi tuke phenel tro jilo, – Ať ti řekne tvé srdce,
hoj oda o muj miro, – že je to obličej můj
mire dživipnaskere dromenca – překřižovaný cestami
čhinado. – mého života.
Můj život / Romano džaniben, č. 3/2000
(úryvky z životopisného vyprávění, pozn. red.)
Když jsem přišla poprvé do továrny, přidělili mi skříňku na šaty.
Uviděly mě ostatní ženské a začaly hledat klíče. „Nač si chceš zamykat tu skříňku?“ povídám (v naší řeči říkáme každému „ty“). „Heleďte, paní, vy jste…“ „Cikánka, chceš říct, viď? A myslíš si, že Cikáni kradou!“ „Heleďte, paní, já vás neznám. Ale víte, co se říká o Cikánech!“ „Tak si pamatuj! Já nikdy nikomu nic neukradla – ani moje máma, ani můj táta, ani můj dědeček, ani pradědeček, ani prapradědeček!“
Skočila jsem a vyházela jsem jim šaty ze všech skříněk, co tam byly, na stole ležela křída – popadla jsem tu křídu a kolem všech skříněk jsem udělala kruh. Povídám: „Tohle všechno bude moje a vy si ty svoje hadry dávejte, kam chcete!“ Taková jsem já byla dračice!
Pak mě jeden člověk přemluvil, abych si udělala kurs na jeřábnici. Volšík se jmenoval. Měl dobré srdce a byl rozumný. „Poslyšte,“ povídá, „do očí vám říkají paní Fabiánová a za zády neřeknou jinak než ta Cikánka. Dívají se na vás shora. Když budete řídit jeřáb, budete se shora dívat vy na ně.“ A tak jsem si udělala kurs – a na jeřábu jsem pracovala pětatřicet let. Pak už jsem se koukala shora a shora vypadali všichni jako malí človíčkové.
Tulák / Čavargoš – Tera Fabiánová – Milena Hübschmannová, 1991
Šli jsme dlouho. Štěstí, že bylo léto. Spali jsme v lese a já ji v noci hřál. Došli jsme k romské osadě. Stará gádži se polekala: „Kams mě to zaved? Vždyť jsou to Cikáni! Okradou mě! Zabijou mě!“ Neznala Romy, věřila tomu, co o nich povídají hloupí gádžové. „To není pravda!“ povídám a táhnu ji dál. Děti nám utíkají naproti: „Tuláku, ty už si s námi vůbec nehraješ, kde se pořád touláš?“ A už tu jsou ženské, zvědavé, koho to vedu. Stará gádži se mě křečovitě drží za chlupy. „Kdo to je?“ „Odkud jste, ženská?“ „Máte muže? Máte děti?“ „Nemáte hlad? Pojďte dál, pojďte se najíst!“ Zvou jí dovnitř, jedna jí nalévá polívku, druhá nese halušky a naše bába, co se mnou vytírala podlahu, nese bílou kávu.
Jen jedno mi dovolte říci na závěr. Každý odchod tak jedinečných osob druhu Tery Fabiánové ve mně vyvolá strach z toho, že už nikdy nic nebude takové jako předtím. U romské literatury se bojím o to víc. Je mladá a křehká, i když stojí na pevných pilířích ztělesňovaných
několika silnými autory. Každá ztráta pak zákonitě musí ohrozit rovnováhu romské literatury jako celku. Věřím ale, že už v tuto chvíli se rodí další talentovaní umělci, jež třebas i nepřehlédnutelná Tera Fabiánová inspiruje k neméně fascinující literární tvorbě.
Výtah z bibliografi e: Periodika:
Fabiánová, T.: Zadáno pro Teru. In: Románo ľil 1/2/3/1970.
Fabiánová, T.: Zadáno pro Teru. In: Románo ľil 2/1972.
Fabiánová, T.: Eržika. In: Loli phabaj 1, s. 20-31. Viz též: Lačho lav 10/90.
Fabiánová, T.: Ajsi som phuri / Jsem stará. In: Lačho lav 10/90.
Fabiánová, T.: Ko som? / Kdo jsem? In: Amaro lav 4/91, s.6. Viz též: Romano džaniben 1-2/1995.
Fabiánová, T.: Bodlák. In: Romano kurko 15-16/1992.
Fabiánová, T.: Av manca, čhajori / Pojď se mnou, má milá. In: Amaro lav 1/93, s. 7. Viz též: Kereka 5/2001.
Fabiánová, T.: Avka sar o ďivesa džan…/ Tak jak dny jdou. In: Romano gendalos 9/1993, nečísl.
Fabiánová, T.: E bacht / Štěstí. In: Romano gendalos 10/1993, nečísl.
Fabiánová, T.: Sar phiravas andre škola / Jak jsem chodila do školy. In: Romano kurko 16, 17, 19, 20, 21/93. Viz též: Kereka 1-4, 7-8, 11/1998 (český překlad), Romano hangos 19, 20, 22, 24/2003 (český překlad).
Fabiánová, T. – Milena Hübschmanová: Čavargoš / Tulák. In: Romano kurko 13/94, s. 6. Viz též: Gendalos 6-7/1995, Kereka 2-12/1999, Romano voďi 1-2/2007.
Fabiánová, T.: Raťate avľom / Navečer přišla jsem. In: Romano kurko 28/94, s. 6.
Fabiánová, T.: Štěstí přichází ke mně. In: Romano hangos 15/2000, s. 5.
Fabiánová, T.: Ačhiľom romňi. In: Romano džaniben 1-2/2000, s. 107-111.
Fabiánová, T.: Ukázky z básnické tvorby (Raťate avľom / Navečer jsem přišla; Av manca čhajori / Pojď se mnou, má milá; Kamás khere te džal /Těším se domů; Ajsi som phuri / Jsem stará; E bacht ke mande avel / Štěstí přichází ke mně). In: Romano džaniben 1-2/2000, s. 112.
Fabiánová, T.: So džalas o Miškas sune / Co se Miškovi zdálo. In: Romano džaniben 3/2000, str. 79-87.
Fabiánová, T.: Phosaďi luluďi / Bodlák. In: Romano džaniben 3/2000, str. 88.
Knižně:
Fabiánová T.. Raťate avľom / Navečer jsem přišla, Av manca / Pojď se mnou. In: Romane giľa / Romské písně. OKD
Praha 8: Praha, 1979.
Fabiánová, T., Hübschmannová, M. Tulák / Čavargoš. Apeiron: Praha, 1991.
Fabiánová, T.. Sar me phiravas andre škola (Jak jsem chodila do školy). České Budějovice, ÚDO, SRNM: Brno, 1992. Většina z titulů je dostupná v knihovně Muzea romské kultury v Brně.
