V pondělí 26. března ráno zemřel úspěšný romský podnikatel, otec tří dcer a
čtyřnásobný dědeček, Josef Torák. Čtyřapadesátiletý Rom z Poděbrad založil
prosperující firmu zabývající se dlaždičskými pracemi. Začínal z ničeho, a
přesto dnes díky jeho poctivé snaze uspět mnoho lidí na Nymbursku chodí po
„jeho“ chodnících. Svoji šestatřicetiletou praxi v oboru prokládal nejen férovým
jednáním, ale hlavně krédem „s poctivostí nejdál dojdeš“. Na svou romskou duši
byl náležitě pyšný, a proto se snažil chovat tak, aby majoritě dokázal, že jsou
i slušní Romové a že se za svůj původ nemusí stydět.
Pocházel z deseti sourozenců a byl vždy poslušným a svědomitým synem.
Josef
Torák se narodil jednadvacátého listopadu roku 1952 v Liberci. Jeho rodičům,
kteří přišli do Čech ze Slovenska, se narodil jako čtvrté dítě. Pocházel z
deseti sourozenců a byl vždy poslušným a svědomitým synem.
Po základní škole v Liberci vychodil dlaždičské učiliště v Mělníku. Jako
vyučený dlaždič nastoupil v Pozemních stavbách Liberec. V roce 1971 se na
Liberecké radnici oženil se svou neslyšící manželkou Ludmilou. O rok později se
jim narodila první dcera Aranka. Po ní na svět přišla dcera Silvie a o čtyři
roky později i nejmladší dcera Lucie. Ještě před narozením nejmladší dcery se s
celou rodinou odstěhoval z Liberce do Poděbrad, kde nastoupil jako dlaždič v
Technických službách města. Zde pracoval celých devatenáct let a patřil mezi
nejlepší zaměstnance podniku. Po revoluci jezdil dláždit chodníky i do Německa.
V roce 1994 začal své zkušenosti v oboru zužitkovávat v podnikání.
Pod jeho zručnýma rukama kvetla nejen jeho práce, ale jako úspěšný podnikatel
dokázal se svým vřelým srdcem podat ruku v nouzi každému, kdo to potřeboval.
S velkou láskou, tolerancí a obrovskou životní silou obětoval veškerý svůj
život dětem, manželce a svým čtyřem vnoučatům Dominice, Terezce, Elišce a
Adámkovi, které tolik miloval. Na prvním místě pro něj byla vždy rodina, o
kterou se uměl dobře postarat a zabezpečit ji. Byl společenský, humorný a
pozorný, proto si za svých padesát čtyři let získal spoustu přátel, ke kterým
byl vždy otevřený a přistupoval k nim s úctou a vřelostí.
Byl také aktivním členem Komunistické strany Čech a Moravy a ani po revoluci se
nevzdal svého přesvědčení. Každé volební období tak za tuto stranu kandidoval do
zastupitelstva města Poděbrad.
Do všeho co dělal, dával své srdce
Rom, který si vždy našel čas pomoci komukoliv, se snažil zaměstnávat Romy v
nouzi a bourat tak předsudky vůči tomuto etniku. I když pocházel z kovářské
rodiny, oblíbil si především dřevo, ze kterého svojí šikovností dokázal vyřezat
umělecké předměty. Byl všestranný a práce se nikdy nebál, ba naopak. I přesto,
že už se v poslední dny jeho života cítil špatně a odmítl pobyt v nemocnici,
snažil se dodělat započatou zakázku a obhájit tak dobré jméno firmy.
Kombinace:
pracovitost, férovost a dobrotivost může i zabít
Jeho pracovitost a svědomitost se mu bohužel stala osudnou. Náročnost
povolání se podepsala na jeho zdravotním stavu. Před sedmi lety ho poprvé
zradilo srdce, a to na svatbě jeho druhé dcery. V podnikání ho nezastavil ani
jeho druhý infarkt. Třetí infarkt se mu však bohužel stal osudným.
Čest jeho památce
Josef Torák, štědrý muž, pro něhož byl člověk vždy na prvním místě, nikdy
lidi neposuzoval podle barvy kůže či náboženského přesvědčení. Vždy se svým
osobním příkladem snažil dokázat, že i když je Rom může svými poctivými činy
překonat bariéru předsudků mezi lidmi. Neustále dokazoval negativní věci, se
kterými se setkával, přeměňovat v pozitiva. Své životní zkušenosti předával dál,
neboť myslel především na dobro druhých. Bohužel narážel také na neserióznost a
nečestné jednání zákazníků, kteří mu nechtěli zaplatit za odvedené služby. Jeho
srdce nakonec tomuto neustálému boji s nespravedlností podlehlo. Památka Josefa
Toráka se navždy zaryla do srdcí těch, kteří ho pro jeho laskavou a upřímnou
povahu měli rádi.
