Odchodem části pouličních násilníků se tvář Dělnické strany nemění

Odchod části Autonomních nacionalistů z Dělnické strany sociální
spravedlnosti žádnou významnou změnu v krajně pravicovém spektru nenaznačuje.
Spory mezi různými skupinkami i jednotlivci zde byly vždy, přestože postoje a
způsob uvažování měli vždy stejné. DSSS z tohoto sporu pravděpodobně neodejde do
voleb oslabena, nebo ne příliš, protože odklon pár pouličních násilníků může
voličsky vyvážit přízeň ultrakonzervativců.

Odklon neonacistů od neonacistů

Autonomní nacionalisté (AN) se na svém webu distancovali od Dělnické strany (DS),
respektive od její nástupkyně Dělnické strany sociální spravedlnosti. (Zkratka
tohoto nového názvu starého obsahu (DSSS) poskytla mně a kolegům inspiraci k
„soutěži“ o její nejvýstižnější interpretaci. Vítězkou se stala DS SS.)

Jako hlavní důvody tohoto kroku AN uvedli "naprostou ignoranci, naprosto
bezprecedentní zradu členů buněk AN a hlavně úplnou nesolidaritu a neschopnost
spolupráce". Dělnické straně vytkli "tristní program", který je podle nich
vystavěn na "populistických nesmyslech". Zkritizovali i velké množství
demonstrací s nízkou účastí, jichž se podle nich účastní „z části opilí a z
části naprosto nevhodně a agresivně chovající se individua“. Dělnická strana
podle AN nemá úroveň, nepodporuje a nepomáhá aktivistům zadrženým při
policejních raziích.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Radikálové se distancovali od DS, nacistická scéna je v krizi

Samotné distancování se Autonomních nacionalistů od své mateřské politické
základny není velkým překvapením, co budí dohady, je jeho načasování. Má si
volič myslet, že odpadnutím části neonacistických pouličních bojůvek od
„dělníků“ tato strana přestává být neonacistickou či snad dokonce pro voliče
přijatelnější než dosud? Některé zkreslené či nepřesné zprávy médií jako by něco
takového naznačovaly, zmýlit se tím však nechá jen prosťáček.

Autonomní nacionalisté se sice ohánějí nacionalismem, avšak Nejvyšší správní
soud označil tuto iniciativu jako neonacistickou. To bylo jedním z důvodů, proč
i Dělnická strana byla stejným soudem ohodnocena jako strana (neo)nacistická.
Nikoli však důvodem jediným. Soud vedle psaných a verbálních projevů, které
vedou k násilí, kladl důraz především na spolupráci DS s neonacistickým Národním
odporem, který s ní taktéž do velké míry srostl. Pakliže se od Dělnické strany
distancují Autonomní nacionalisté (podle všeho však spíše jen jejich část),
neznamená to, že se tato strana zbavila označení (neo)nacistická. To by se od ní
museli napřed odklonit všichni Autonomní nacionalisté i celý Národní odpor. A
ona sama by musela s těmito lidmi přerušit veškerou spolupráci, z vlastní
iniciativy se od nich distancovat, přestat používat jejich metody a dát
programově i verbálně najevo, že se s hitlerovským nacionálním socialismem
skutečně rozchází. Ani potom by ovšem DS SS nebyla stranou, kterou může slušný
člověk volit, protože rasismem, antisemitismem a xenofobií by se, jako každá
dosud existující krajně pravicové platforma, oháněla dál.

Odchod části pouličních násilníků (Autonomní nacionalisté organizovali pokusy o
pogrom Romů v litvínovském Janově) pár týdnů před volbami může mít dva
protichůdné účely. Pravděpodobnější je záměr DSSS co nejvíce poškodit, pokud
možno zničit, a na jejích troskách vystavět ten „správný a morálně čistý
nacionální socialismus“. Tedy jakýsi pokus o puč ve vlastních řadách. Tento
trend se na krajní pravici objevuje i v internetových hádkách těchto
prazvláštních tvorů. Zatím ovšem žádná ze skupin nebyla schopna získat v rámci
krajně pravicového hnutí významnou převahu.

Druhou možností je, že celý spor je kašírovaný. A to s tím, že DSSS sice opustí
pár křečovitějších voličů vyznávajících pouliční boj, ovšem strana tím zároveň
získá punc volitelnosti pro ultrakonzervativce a obyčejné lidi, kteří se k ní
osobně či myšlenkově přidali v tažení proti Romům, ale kteří přesto váhali, zda
volit stranu s přídomkem (neo)nacistická. Pro ně by odchod části AN mohl
znamenat dobrou výmluvu, proč volí DSSS, navenek i před vlastním svědomím.

Vnitřní boje nejsou ničím novým

Na krajní pravici začalo vzájemné osočování už v momentu, kdy k vzestupu hnutí
skinheads, založeného na pseudovlastenectví a rasismu, dali podnět zpěvák Daniel
Landa s hercem Davidem Matáskem (skupina Orlík). Část tohoto hnutí se posléze
posunula až k neonacismu. Lidé se postupem času mezi hlavními proudy
extremistické pravice přelévali, skupinky spojovaly a posléze rozpojovaly.

Paralelně s tím se na krajní pravici vyvíjely další dvě základní skupiny. Asi
nejhlasitější byli političtí následovníci předválečných českých fašistů,
respektive ultrakonzervativců. Ty (vedle zcela marginálních straniček a
iniciativ) ještě donedávna představovala hlavně Národní strana, která je ovšem
skutečně v krizi a v rozkladu, na rozdíl od Dělnické strany a její následovnice.
Národní strana si na svém webu ráda dělala legraci z neonacistů, například
citacemi z Ladova Kocoura Mikeše, který hovořil o „nácíčkách“. Nicméně je třeba
vidět, že předváleční čeští šovinisté sice neměli rádi hitlerovský nacionální
socialismus, ale někteří z nich se po okupaci Československa chtěli s německými
nacisty domluvit na spolupráci. Hitlerovci však o tuto spolupráci nestáli.
Dnešní čeští šovinisté mají, právě tak jako neonacisté, mezi pouličními
násilníky své příznivce.

Další významnou krajně pravicovou skupinu tvoří křesťanští ultrakonzervativci,
převážně intelektuálové a příznivci striktně konzervativního, „předkoncilového“
přístupu k praktikování víry a jejímu prosazování, a na to navazující hledání
nepřátel, v tomto případě Židů. Tato skupina má zázemí především mezi těmi
konzervativními křesťany, kteří tíhnou k tradičním podobám antisemitismu. Jejím
velkým triumfem je odhalení zaručeně pravého židovského (žido-zednářského,
žido-bolševického) celosvětového spiknutí. Produkty tohoto „myšlenkového“ zázemí
jsou notoricky známé: Židé zosnovali vlastní holokaust (Hitler je jejich dílem),
aby po válce mohli prosadit zřízení státu Izrael; byli to Židé, kdo 11. září
2001 zosnoval teroristický útok ve Spojených státech na „dvojčata“a Pentagon
apod.

Jak vidno, východiska všech skupin a podskupin (například popírači holokaustu)
krajně pravicového spektra se nijak neliší. Společný mají jak rasismus,
antisemitismus a xenofobii, tak způsob uvažování a uchopování témat. Hlavními
společnými body jsou hledání vnitřního i vnějšího nepřítele, navrhování a
prosazování jednoduchých řešení složitých problémů, snaha o manipulaci lidmi, a
– speciálně – zavilá nenávist vůči Romům. Volit kohokoli z této části
politického spektra může jen hlupák nebo extremista.

KAM DÁL?


Radikálové se distancovali od DS, nacistická scéna je v krizi