Ochránci svobody extremistů pomáhají likvidovat svobodu všech

Přístup údajně demokratických politiků na různých úrovních k rasistům se
pozvolna mění. Nejenže se od nich nedistancují, ve větší míře než dříve s nimi
spolupracují či dokonce s nimi sympatizují a nebojí se to dát najevo. Politici
jsou přitom v tomto ohledu nejviditelnější veřejné osoby, jejich chování má
mnohdy normotvorný účinek.

Neúčast na demonstraci DSSS je nezodpovědná

Daniel Volák z ODS se po volbách přesunul z místa litvínovského starosty do
opozice. Jeho prvním počinem byla návštěva mítinku Dělnické strany sociální
spravedlnosti (DSSS). Vůdce Vandas tu se svými soukmenovci vzpomínal na zlaté
časy, kdy se zde k útoku na Romy sešlo několik stovek rasistů. Jako své první
opoziční gesto si Volák zvolil kritiku staronového starosty Milana Šťovíčka, že
se na pochod DSSS nepřišel ani podívat. „Je to nezodpovědný přístup,“ horlil ten
samý Volák, který si ještě jako starosta pochvaloval spolupráci s tzv. osadním
výborem v litvínovském Janově, v němž byli i sympatizanti neonacistické Dělnické
strany, kteří zmíněné rasisty v roce 2008 do Janova pozvali, aby svým romským
sousedům ukázali zač je toho loket.

Bílá liga, Bílá síla

Lidovci si pro změnu do svého čela zvolili Pavla Bělobrádka, klon Jiřího
Čunka, jemuž dělá problémy rozlišovat, co je rasistické a co nikoli.

Na svém blogu se v roce 2007 vyznal z obdivu ke skinheadské skupině Orlík
(Daniel Landa, David Matásek). Bělobrádek nepovažuje Orlík za skupinu
nacistickou a rasistickou. Zatímco v prvním případě má pravdu (Orlík nebyl
neonacistický, ale nacionalistický), ve druhém nikoli. Orlík byl zjevně
rasistickou kapelou, která krom jiného ve svých textech vyzývala k násilí. Viz
kultovní píseň českých rasistů Bílá liga:

„Kdo nám to sem z palmy spad? / černý voči, černý tělo to neni můj kamarád
/ Bílá liga Bílá síla / Morálku maj jinou vychování taky / jak my nikdy nebudou
nevěř na zázraky / a za křivý slovo to tě nožem pobodaj / tak proč nám sem
zabijáky posílaj? / Bílá liga Bílá síla…“

Bělobrádek pro

idnes.cz sdělil, že s tímto textem nesouhlasí: „Nejsem rasista ani nacista,
jsem křesťan. Ve třinácti šlo hlavně o hudbu a nerozlišovali jsme mezi punkem a
oi." Ovšem na svém blogu píše doslova toto: „… než se kromě Orlíku objevily
další kapely a skupinky, které byly opravdu rasistické a nacistické.“ S textem
písně Bílá liga tedy prý nesouhlasí, ale za rasistický jej podle citovaného
vyjádření z blogu nepovažuje. Naskýtá se logická otázka, proč s textem této
písně nesouhlasí, když jej za rasistický nepokládá. A navíc: i Čunek se
prezentoval jako křesťan.

Kterak Schwarzenberg ke komunistům přišel

Takovýto přístup politiků se množí geometrickou řadou. Jen namátkou pár
příkladů z poslední doby: Vedle již proslavených xenofobně-populistických
předvolebních výpadů některých místních buněk ČSSD můžeme zmínit například
starostu Krupky Milana Puchara (ODS), který již před volbami oznámil, že nemá
problém po volbách spolupracovat s DSSS.

Karel Schwarzenberg se zastal Jiřího Jezerského, který proslul tímto výrokem
na adresu Romů: „Vystavte mi potvrzení, že mohu mít střelnou zbraň a že mi
dáváte svolení, abych to vystřílel, a já to půjdu udělat.“ Pro Schwarzenberga
bylo důležité, že soud Jezerského osvobodil (sic!), etický rozměr věci zcela
pominul.

Jezerský, který byl coby nestraník lídrem TOP 09 pro komunální volby v
ostravských Mariánských horách a Hulvákách, se Schwarzenbergovi po volbách za
jeho loajalitu odvděčil: spojil se s komunisty, aby se Liana Janáčková (taktéž
proslulá svými výroky na adresu Romů) mohla opět stát starostkou.

Jižanský vicekancléř na Hradčanech

Prezidentův vicekancléř Petr Hájek se postupně propracoval k
ultrakonzervatismu. Přenosy České televize z procesu se žháři z Vítkova mu
připomínají informování o politických procesech v 50. letech. Tresty pro
vražednické žháře mu připadají fantasmagorické. Sympatizuje s krajně
konzervativní akcí D.O.S.T., kterou vedle konzervativně laděných lidí, včetně
několika poslanců ODS, a ultrakonzervativců podepsalo i několik pravicových
extremistů. Ve své zdravici
(skutečně to takto nazval), kterou zaslal jedné z demonstrací akce D.O.S.T.,
krom jiného píše:

„S každým z vás by následně pokrokoví novináři, to jsou skoro všichni,
udělali nejméně tři rozhovory, interpelovali by nějaké poslance, zvláště ty
pokrokové. A brzy by se měnily také zákony. To byste však museli být
přinejmenším veselí homosexuálové nebo rozzlobené sufražetky, levicoví
radikálové, takřečení antifašisté, nebo alespoň kapličtí knihovníci, otvírači
hrobů německých obětí české zvůle či věrozvěstové eurounionistického ráje pod
berlínsko-bruselským protektorátem. Prostě pokroková elita národa!“

Vlastizrádce

Jak vidno, Hájek i ostatní ultrakonzervativci to nemají v životě lehké:
musejí žít s tolika nepřáteli v zádech, až se tají dech. Tím v řadě prozatím posledním se stal
politolog Jiří Pehe, jehož bojovníci proti veselým homosexuálům a takřečeným
antifašistům označili za zemského
škůdce,
protože si dovolil opravdu hodně: vyslovil svůj názor na prezidenta Václava Klause:

„Na pátek 22. října svolal Jiří Pehe tiskovou konferenci k příležitosti
vydání knihy Klaus, portrét politika ve dvaceti obrazech. Protože také Peheho
názory dlouhodobě formují a formulují generální linii tak zvané Pravdy a Lásky,
rozhodl se výbor Akce D.O.S.T., že před bar Krásný ztráty, kde se konference
konala, vyšle komorní delegaci, která nejen Jiřímu Pehemu připomene, že ne
všichni s jeho léta trvajícím protistátním a protinárodním mudrováním souhlasí.“

Chybí už jen před slovo „výbor“ dodat výraz „akční“ a iluze je připravena se
proměnit v realitu.

Rozpad Spojených států je již na obzoru

A aby toho nebylo dost, na stožár, který Hájek vztyčil u své chalupy, si
vedle české vlajky

vyvěsil i vlajku americké jižanské Konfederace, kterou čeští neonacisté a
další rasisté používají coby symbol, protože v jejich očích reprezentuje
americký rasismus, respektive zastánce otroctví. Hájek Konfederaci a její
myšlenky údajně neobdivuje a její vlajku si vyvěšuje pouze jako symbol rozpadu
USA, který je podle něj předobrazem rozpadu Evropské unie. Nebo je rozpad EU
naopak předobrazem rozpadu USA? Čert se v tom vyznej, ale rozpad je na každý pád
hotov, Hájek o tom musel konferoval s „tím nahoře“, jinak by o tom nemohl tak
přesvědčivě referovat.

Dá se předpokládat, že vicekancléřem není člověk, který je mentálně na úrovni
desetiletého chlapce, takže skutečné důvody, proč vyvěsil „jižanský kříž“ se asi
hned tak nedozvíme.

Havel coby radikální neomarxista. A Hájek?

Václav Havel je

podle Hájka radikální noemarxista: „Havlismus dnes představuje jedno
křídlo snahy vytvořit světovou vládu – sen proletářů všech zemí. To je právě
jedno křídlo a jeden ideový zdroj snahy vytvořit a ospravedlnit Nový světový
řád. To je naprosto zřejmé. Havla nijak jinak než neomarxistu charakterizovat
nelze.“

Spiknutí, které má za účel vytvořit „Nový světový řád“ je lahůdkovým soustem
všech paranoiků napříč dějinami. Tak kupříkladu Hájkovi „chráněnci“ z Národního
odporu (militantní neonacistické hnutí), rozebírají tuto problematiku o odstín
otevřeněji než vicekancléř, v článku s názvem „Židovský holocaust a Nový světový
řád.“

Po Novém světovém řádu či něčem na ten způsob občas někdo volá, ve dvacátém
století to byli nacisti a komunisti – utopie je nejspíš nesmrtelná. Nezdá se
však, že by to nyní nutně museli být neomarxisté nebo Židé (myšleno ironicky). V
britských listech například

po Novém světovém řádu volá Mahathir bin Mohamad. Hájkův problém tedy –
kromě Hájka samého – je to, že pod úslovím „Nový světový řád“ si lze představit
cokoli. Pokud to tedy použije coby součást kritiky, jde mu jen o vyvolání emocí
a nepřátelství vůči kritizovanému (tím nechci říci, že Václav Havel je nekritizovatelný, hovořím o způsobu Hájkovy kritiky).
To obyčejně dělají lidé, kteří potřebují „vykřičet do celého světa“ svou
frustraci, nenávist, zášť.

Bylo by proto zajímavé zjistit, jak tento „jižan“ z tohoto úhlu pohledu
cejchuje vlastní osobu. Jestliže totiž někoho středového jako je Václav Havel
posune doleva, sám se náhle ocitá na přijatelné pravici a chraň Bůh, aby ho
někdo podezíral z nějakých krajních pravicových poloh.

Nacismus je názor

Jisté je jedno, Hájek je nekompromisním obhájcem svobody slova a
shromažďování: to, že soud soudí neonacisty za propagaci neonacismu, je podle
něj porušováním
svobody slova:

„…Sama podstata probíhajícího procesu s „samolepkovými zločinci", je absurdní
a tragikomická. Svoboda slova, názoru a politického přesvědčení platí jenom pro
ty, kteří mají ten správný názor, to správné politické přesvědčení.“

Hájek nám to konečně vysvětlil: nacismus není zločin, ale názor. Však jej také vzápětí führer DS SS Tomáš Vandas pochválil:
„Jsem rád, že takováto slova zazněla z Hradu a že si i čelní představitelé státu
uvědomují současný stav v zemi.“

To by mě zajímalo, co asi tento „jižan“ obhajující
neonacisty radí prezidentovi.

Sebezničující nepoučitelnost

Svoboda, za niž během minulého století, v boji proti nacismu a komunismu,
položily život miliony lidí, se – popsaným způsobem – pozvolna přetváří ve svou
vlastní karikaturu. Přestože boj za ni píše krvavé dějiny, je u nás svoboda v
současné době často chápána, vykládána a podávána jako nesmrtelná Bohyně, nad
níž ochrannou ruku drží Zeus a není proto třeba se o ni obávat, natož ji
ochraňovat.

Jedním z postulátů doby je, že svoboda zkrátka patří za jakýchkoli okolností
všem. A dál již netřeba o tom přemýšlet, přestože jedni majitelé svobody
prokazatelně usilují o to, zbavit svobody majitele druhé. A přestože tento
moment reflektuje naše trestní právo, které krom jiného zapovídá ideologické
nenávistné štvaní proti druhým, proti menšinám a rasismus.

Jsme zkrátka nepoučitelní. A kdo se neumí z vlastní historie poučit, je
odsouzen k jejímu opakování.