Objevte svět romské knihy: O velké Ramě a jiné příběhy

Další autorkou, která vychází z tradic romské ústní lidové slovesnosti, je Agnesa Horvátová. Nechte se přenést do magických světů její knihy Pal e bari Rama the aver paramisa / O velké Ramě a jiné příběhy.

Agnesa Horvátová se narodila 4. dubna 1949 v Maťašovcích nad Topľou, u Vranova, na Slovensku. Pochází ze šesti sourozenců. Její babička chodila k sedlákům vymazávat pece, otec vyráběl a prodával koše a ošatky z proutí. Žili mezi Slováky, a tak rodina mluvila slovenským nářečím, tzv. hutoráčtinou. Po válce dojížděli na sezonní zemědělské práce do Čech. Agnesa mluvila slovensky i česky, ale ne natolik dobře, aby se jí podařilo absolvovat české základní vzdělávání, školu opustila po 6. třídě. Než začala psát, působila Agnesa Horvátová dlouhá léta v romském folklórním souboru Perumos (v něm působil například i její bratr Ladislav Rusenko či Margita Reiznerová). Dnes sama vede podobný soubor na pražském Smíchově, kde bydlí.
Romsky se naučila až po svatbě, v 16 letech, v rodině svého muže. Psát začala ve svých 52 letech: „Já měla pořád takové myšlenky, že bych chtěla něco napsat nebo složit do písničky. Já strašně ráda poslouchala, když babička vyprávěla, anebo když vyprávěli ti staří Romové. A tak potom, když jsme takhle sedávali, tak jsem vyprávěla i já. A Margita Reiznerová mi říkala: Proč to nehodíš na papír? Piš! Piš! Piš! … jak začala demokracie, přečetla jsem si, co napsal starý Giňa – taky takové starodávné záležitosti – a moc se mi to líbilo, i ten jeho krásný romský jazyk, a tak jsem si řekla, že taky napíšu ty dávné příběhy, které jsem slyšela. Ale něco jsem si přidala… Píšu romsky, aby ta romština, to romské slovo, aby zůstalo na světě“ (Z rozhovoru s M. Hübschmannovou v předmluvě k Pal e bari Rama the aver paramisa.) Kniha obsahuje čtyři příběhy. Úvodní Pal e Bari Rama / O velké Rámě a závěrečná Na som adarig / Nejsem odsud nezapřou inspiraci starobylými hrdinskými eposy, legendami i pohádkami (bájná společná země Romů, kde všichni mluví stejným jazykem, jsou dobří a pracovití, ale i magické trojnásobné opakování výzev a přání hrdiny a moudrosloví, např.
Kdo chce cizí, ztrácí své). Za své provinění (lásku si přisvojila násilím, čarami) je hlavní hrdinka odsouzena k věčnému životu a ztělesňuje prokletí, které Romy odnepaměti provází. Horvátová zde ukazuje tradiční hodnoty (úcta k rodičům, láska k dětem) a nejen v případě lásky jasné morální poselství – nebaž po cizím.
Sar o Jožkus ko gadže aviľa / Jak se Jožka dostal ke gádžům. a Pal jekh kori čhaj / Povídka o jedné slepé dívce ukazují život romského společenství, jeho zákonitosti a těžkosti. Za povšimnutí stojí právě jazyk Horvátové. Charakteristickou přímočarostí a pro Čechy neobvyklými přirovnáními (žena dobrá jako chleba) dokáže čtenáře přenést do bezčasí země mýtu, ale zároveň okamžitě vrátit do současnosti hovorovými výrazy, které o těch, již je pronášejí, prozrazují, že jsou z masa a kostí. Výrazy a spojení jako policie, tabák do fajfky, polepšovna, ústav, nemocnice, kde je ta holka, bude malér odkazují na svéráznou romskou vyprávěcí tradici, zároveň přinášejí humorný prvek do často smutného příběhu a tragický děj tak odlehčují.
Pal e bari Rama the aver paramisa / O velké Ramě a jiné příběhy vydalo v roce 2003 nakladatelství Signeta v Praze. Ilustroval Jan Oláh-Širo, do češtiny přeložila Milena Hübschmannová a Marie Bořkovcová.