Objevte svět romské knihy
V tomto díle seriálu o romské literatuře vám představujeme romského spisovatele píšícího převážně slovensky, Dezidera Bangu. Možná si na něj vzpomínáte v souvislosti s loňským udílením Literární ceny Mileny Hübschmannové za celoživotní přínos romské literatuře, již obdržel.
Dezider Banga se narodil 24. srpna 1939 v Hradišti u Lučence, okres Poltár, v rodině kováře. Vystudoval Pedagogickou školu v Krupině a poté slovenštinu a dějepis na Filozofi cké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Šest let působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Trebišově, deset let pracoval jako dramaturg Literární redakce Slovenské televize v Košicích. Roku 1979 odešel do Bratislavy, kde působil jako redaktor a šéfredaktor v časopise Nová cesta. Po revoluci se stal předsedou občanského sdružení Romská kultura a šéfredaktorem kulturněspolečenského měsíčníku Roma a dětského časopisu Luludi. V současnosti žije v Bratislavě, kde spolu se synem podniká v oblasti knihtisku.
První básně uveřejnil v časopisech a sborníku Dúfám, že nevyrušujem, Eva (1963). Do slovenštiny přeložil a přebásnil výběr 42 romských lidových písní pod názvem Pieseň nad vetrom (1964). Následovalo vydání romských pohádek Čierný vlas (1970), básnických sbírek Záružie a lekno (1967), Rozhovory s nocou (1970), Modrá búrka (1970), Horiaca višna (1982), do výběru z poezie, který vyšel pod názvem Lyrika (1992), byla vřazena sbírka Lúčenie s ohňom. Autor rozšířil publikaci o vlastní překlady svých veršů do romštiny, které tvoří motta jednotlivých sbírek. Zatím poslední je sbírka Slnečný vánok (1999). Podílel se na antologii romské poezie, která vyšla pod názvem Verše z vrbiny (1993) a antologii romské pohádky Paramisa (1992). Nezastupitelné jsou jeho učebnice psané pro nejmenší školáky, například Romano hangoro/Romský slabikář (1993) a Farbindi romani čhib/ Maľovaná rómčina (1997), a televizní tvorba pro děti a mládež. Je autorem řady televizních večerníčkových seriálů, například Buroviarko (1971) a Rozprávky z dlane (1972), pohádkových her a seriálů (Čierny vlas, Tehliar a kráľ, Barborkin pavúk (vše 1972), Slimáčik Bubienok (1977), Rozprávky z lúky (1979).
Banga nezapře vliv romské lidové poezie, která se báječně snoubí s východisky poetismu – dráždivá smyslnost, obliba v neobvyklých slovech, hravost, radostná spontánnost, vnímání světa jako každodenního zázraku, snaha zachytit prchavé momenty smyslových představ pomocí hry barev a hudebních motivů znásobených refrény a opakováním. Básněmi se prolínají vzpomínky na skromné dětství, obětavé rodiče, lásku. Charakteristická je jeho konfrontace města a přírody. Upozorňuje na potřebu člověka, jakožto bytosti přírodní, žít a milovat v sepětí s přírodou. Dokáže stejně jímavě napsat báseň milostnou, ale i báseň sociální s baladickým laděním. Motivy štěstí, žalu, lásky, cesty, písně, melancholie z vydání se na cestu daleko od domova v nás navozují atmosféru podobnou té halagatové. Proto jsou jeho společníky v tuláctví často ti, které zná ze svého domova – měsíc, vítr, voda.
Soubor poezie Lyrika vydalo nakladatelství Mikromex, Bratislava, 1992. Ilustroval Josef Szabó.
***
Túžba
Vietor v tme
je roztiahnutá harmonika.
Luna
ako petrolejka bliká,
roztrhla si na konári sosny
ružovú blúzku na franforce.
Lúče sa do lesa rozbehli –
plaché jašterice.
Iboja,
v drieku sa jako vŕbový prút ohni,
lebo moja túžba je ružová podkova
v kováčském ohni.
Iboja, plač,
zelenými hráškami
na červenej hline zazvoň,
lebo moja túžba je akord dýky
do bieleho hodvábu.
Vietor na svitaní
hrá na strunách kríkov
tiché pizzicato.
Luna sa na ihličí popichala,
z prstov jej kvapká zlato.
Iboja,
ráno už vláčným pohybom
tmu zaklína,
nech sú tvoje ústa z jelše list
a moje rozčerená hladina.
Vietor za rána,
túžba schovaná.
