Objevte svět romské knihy
Posledním romským autorem, kterého vám v tomto roce představíme, bude romský básník a aktivista Jan Horváth a jeho sbírka Tumenge/Vám. O naléhavosti jeho výzev se nyní můžete přesvědčit sami.
Jan Horváth se narodil v roce 1959 v Bílovci v okresu Nový Jičín. Jeho rodiče vyrostli v romských osadách na Slovensku, odkud se po válce dostali na Moravu v rámci povinného rozptylu romských rodin. Rodiče pracovali v zemědělství, na stavbách. Otec také pracoval na stavbě pražského metra a v kladenských ocelárnách. Museli uživit šest dětí. Jan Horváth se vyučil strojním zámečníkem a začal pracovat ve Vítkovických železárnách. Po roce 1990 se aktivně zapojil do romského emancipačního hnutí. V letech 1990-1992 byl poslancem Městského úřadu v Bílovci, 1990-1991 vedoucím tajemníkem ÚV Romské občanské iniciativy v Praze. Působil jako šéfredaktor romských novin Romano kurko a Amaro lav. Vystudoval střední knihovnickou školu, od roku 1994 byl dokumentaristou Muzea romské kultury v Brně a v roce 1998 se stal romským poradcem Magistrátu města Brna. V současné době žije se svou rodinou v Brně.
Tvořit začal na konci 80. let 20. stol. Své básně píše v romštině, poté je volně překládá do češtiny. V roce 1990 byly dvě z jeho básní zařazeny do sbírky Kale ruži (Černé růže). V roce 1999 mu vyšla samostatná sbírka poezie Tumenge/Vám. „Píšu kvůli tomu, abychom my Romové měli ve světě uznání. Chci ukázat, že i my něco umíme a máme co říct. Píšu o tom, jak žijeme, o našich starostech i o tom, co nás těší. Hodně lidí si myslí, že žádnou kulturu nemáme. Takhle jim chci ukázat, že to není pravda.“ Svou tvorbou chce ukázat, že romský lid a jeho jazyk je svébytný a rovnocenný všem ostatním, že Romové něco umějí a mají co nabídnout světu. Že právě oni mohou ostatním dát to, co mnozí postrádají: velikou lásku k matce, otci, rodině a dětem. (Viz životopis autora ve sbírce Tumenge/Vám). Autor předává čtenáři své hodnoty, svou víru v romský jazyk, romské společenství. Apeluje (viz název sbírky) na romské čtenáře, aby chránili hodnoty klidu, bezpečí, lásky, porozumění a domova.
Zároveň upozorňuje na nespravedlnost ve vztahu Romů a „bílých“. „Proč Romové nemají štěstí?“ ptá se v jedné básni, která odráží historii a mnohdy bezvýchodnou situaci Romů. Jiná báseň však obsahuje naději, že se snad jednou Romové dočkají rovného zacházení.
Zdůrazňuje společný domov a vizionářsky doufá ve spravedlivé společenství lidí, které nebude poznamenáno dělítky na „černé a bílé“.
Sbírku Tumenge/Vám vydalo v roce 1999 nakladatelství Petrov v Brně. Ilustrovala Barbora Žoltáková
Soske?
Phučav soske? Telepheniben, abo Korkore Jekh pre te Den phuteren Manuš Na! Den Imar Ezer ezer arakľam Hi, Adaj, Akor tumen amen Na! Savore pre imar parni Phraloro! jekhetaniben? tumenge tumenge berš šoha berš soske phuv, adaj sam kaľi san manušeske jekhetane tumendar les – les tumaro sarna, či rodas rodas ruža buter khere amen? tumen jekh – arakľam! savore? imar? Sem o o nakamiben svicinel. vasta, vasta! kham amaro – amari sam. jilo! parno, – ča manušale phrala ruv? amen! phuv, kham, kalo! sam!
– –
Proč?
Ptám se vás, lidé drazí,
Ponížení, proč ne nenávist spolu, a radost? zášť proč? –
Proč Jedna člověk Dohromady, Ne! i a pro otevřete zem, Bratři, je Ruce černou člověku Podejte jedno pro si bratři svá či podejme! růži bílou zvlášť? vlkem? si slunce srdce. jsme! svítí. ruce laň
tisíc Již vy tisíc Našli! jste nikdy let a roků našli hledáme vy Proč Zde více: domov tady – a jsme domov tedy, my černý doma svou jsme ho hledáme, ptám máme, snad? a jsme! zem, my? bílý, se,
Všichni jsme na jen zemi my! Ne!
