Obchodují s chudobou

Před lety se v souvislosti s romskou populací v Česku hodně hovořilo o
lichvě, čili o nelegálním půjčování peněz s přemrštěným úročením a násilným
vymáháním pohledávek.

Lichva byla tehdy chápána jako „romské specifikum“, tedy něco, co si Romové
dělají „mezi sebou“, uvnitř své „komunity“.

Jako by se jednalo o jev, který stojí stranou právního systému a principů
občanské společnosti.

Oběti lichvy byly vykreslovány především jako hlupáci, kteří si za své problémy
mohou sami. Nad tím, že na jedné straně stojí pachatelé trestné činnosti a na
druhé lidé, jejichž občanská i lidská práva nejsou dostatečně ochráněna, leckdo
mávl rukou.

Spoléhají na sociální dávky

Poslední dobou jsou divoké formy lichvy vytlačovány úvěrovými produkty a
leasingovými službami různých bankovních i nebankovních institucí. Obchodníci s
„rychlými půjčkami“ a „krátkodobými úvěry“ sází často překvapivě na
nízkopříjmové obyvatelstvo, včetně lidí pobírajících sociální dávky.

Stát totiž v současné době umožňuje jejich exekuci.

Podnikatelé tak mohou nabízet půjčky bez ručitele či prokázání výše příjmu.

Když dlužník řádně nesplácí, narůstají mu poplatky z prodlení a po určité době
lze navíc přistoupit k exekuci jeho sociálních dávek, eventuálně majetku.

V této chvíli na scénu přicházejí další soukromí obchodníci s chudobou:
exekutoři a v případě, že úvěrová smlouva obsahuje tzv. rozhodčí doložku, i
privátní rozhodci. Celý byznys s dluhy a vysáváním sociálních dávek z kapes
nejnižších vrstev obyvatelstva se tak ocitá v tenatech soukromého sektoru
orientovaného na zisk. Obchodníci s chudobou navíc často využívají neznalosti
právních předpisů svých klientů, uvádějí je v omyl a stanovují nezákonné penále.

Na ochranu práv dlužníků se zpravidla nehledí, těm je nakonec jen pravidelně
strháván exekuční výměr, poplatky z prodlení a vysoké náklady na řízení, o které
se rozdělí věřitel, exekutor a případně rozhodce.

Stačí změnit předpisy

Na rozdíl od lichvy v sociálních ghettech, která probíhá v rozporu se zákonem
a její vyšetřování je komplikované, je omezení legálního byznysu s chudobou
poměrně jednoduché. Stačí změnit právní předpisy, které jej umožňují.

V úvahu přichází hned několik možností. První z nich je podřízení této finanční
činnosti obdobné státní licenci, kterou mají banky, a zavedení státního
(respektive veřejného) dozoru nad jejich činností.

Další možností je omezit zákonem využívání rozhodčího řízení a zajistit, aby
některá rozhodnutí soudu (včetně platebních rozkazů) nepřekračovala pravidla
stanovená zákonem.

Dnes se tak podle zákona má dít, nicméně neděje se tak. Soud například vydá
příslušný platební rozkaz, aniž by zkoumal, zda úrok dohodnutý ve smlouvě není v
rozporu s dobrými mravy.

Základním a zcela klíčovým krokem by pak bylo vyloučení všech sociálních dávek z
možnosti exekuce (s výjimkou výživného). Smyslem těchto dávek je totiž udržení
těch nejchudších na minimální úrovni lidské důstojnosti.

Finanční pumpa exekucí v podstatě popírá tento základní princip solidarity, na
kterém se naše společnost před stoletím shodla, a státem poskytovanou pomoc
určenou nejchudším za účelem zachování minimální společenské soudržnosti
přerozděluje zpět bohatým.