Nutnost celoživotního vzdělávání je tvrdou pravdou

Celoživotní vzdělávání, pracovní trh v jednadvacátém století a romská zaměstnanost
Termín celoživotní vzdělávání je v poslední době v médiích i v odborném textu skloňován poměrně často. Co se pod ním vlastně skrývá? V původním slova smyslu má jít o permanentní sebevzdělávání odborníků a to zejména v těch oborech, kde je vývoj natolik rychlý, že s vědomostmi získanými během studia není možné v dlouhodobém horizontu vystačit. Jmenujme například lékařství, informační technologie apod. V poslední době bývá za celoživotní vzdělávání často považována téměř každá, tedy i krátkodobá, nárazová vzdělávací aktivita dospělých. Dochází tedy k matení pojmů v oblasti vzdělávání, což by možná na první pohled nevadilo – co na to ale říká pracovní trh a jak tyto teorie vůbec souvisejí se vzděláváním Romů?
Odbočme na chvíli od úvodního tématu a vraťme se o deset dvanáct let zpět. Česká republika má za sebou první velké vlny romských uprchlíků do západní Evropy, vzniká Bratinkova zpráva, poprvé je vážně vysloven termín afi rmativní akce. Především ale politici „objevují problém“ vzdělávání Romů. Hovoří se o diskriminaci ve školách, o skandálním přemisťování romských dětí do zvláštních škol, o důsledcích těchto jevů – na druhé straně se poukazuje na několik málo dobrých příkladů, kde je romským dětem poskytována kvalitní péče, a na to, jaké ovoce tato péče nese a může nést v budoucnu. Je jasné, že situaci je nezbytné řešit, stát sice váhavě, ale přeci začíná spolupracovat s neziskovým sektorem. Situace má intenzivní vnitřní dynamiku a stát nutně potřebuje ukázat, že má nápady i nástroje, jak v nepříliš vzdálené budoucnosti stávající neveselou situaci významně zlepšit. Začíná být jasné, že o Romech, pro Romy, a přitom bez Romů to nikdy nepůjde. Kde ale vzít dostatečně kvalifikované odborníky na pozice okresních romských poradců, poradců v sociální oblasti, romských pedagogických asistentů, terénních pracovníků a na další kvalifikované pozice, je-li podmínkou, aby alespoň významná část z nich byli Romové? Řešení se nabízí. Ve společnosti je přítomna velká skupina Romů, kteří mají potenciál i chuť a energii daná místa obsadit i tvořivě rozvíjet, chybí ovšem vzdělání. Stát i neziskový sektor jsou vcelku benevolentní, mají ovšem podmínku – „chybějící vzdělání je nutno doplnit“. A dostáváme se k podstatě problému: „Jak doplnit?“ Nastává boom vzdělávacích aktivit. Rozpětí je velmi široké od krátkodobých kursů (víkendové, několikavíkendové, měsíční, půlroční….) až po dálkové úplné střední vzdělání, ojediněle pak dálkové vyšší, či vysokoškolské vzdělání. Kvalita je pochopitelně též velmi široká, není ale mým úkolem ji zde hodnotit. Neměli bychom ještě zapomenout na často velmi kvalitní a systematické vzdělávání, které poskytují někteří osvícení zaměstnavatelé. Jinak zpočátku jednoznačně vedou krátko- a střednědobé kursy. Neřeší příliš obecné, formální vzdělání, jsou šity na míru konkrétním obsazovaným funkcím a je-li posluchač podobných kursů hlava otevřená, má docela dobrou šanci získat pro výkon své nové profese v historicky krátkém čase velmi slušný teoretický základ i praktické dovednosti. Na vzdělávání se podílí zcela jistě i pár šarlatánů, ale jejich počet patrně nepřevyšuje průměr v jiných oborech. O absolventy kursů je značný zájem, nakonec, nové pozice je nutno obsadit a absolventi popsaných kursů jsou ti nejlepší na trhu práce.
Buďme k sobě upřímní – výše popsaný stav je uzavřenou kapitolou. Přinesl své ovoce, pak se logicky vyčerpal a není možné na něm dále stavět. Nevím, zda existuje nějaká studie, která by potvrdila má slova, ale jsem přesvědčena, že skupina dospělých Romů, která studium v dospělém věku chtěla, měla k tomu předpoklady a nevystudovala dřív z důvodů diskriminace minulého režimu, je téměř vyčerpána. Heslem 21. století je profesionalita, svůj vliv může mít i vstup do Evropské unie, a tedy i byrokratizace některých procesů. Platí nový zákon o sociálních službách, který zcela jasně definuje nezbytnou výši požadovaného vzdělání na daném postu v sociálních službách (SŠ, VOŠ, VŠ) i termíny, do kdy je případně nutno vzdělání dosáhnout. Obdobný tlak je vyvíjen na romské pedagogické asistenty, i když tam se tlak zatím neopírá o zákonnou normu. Pro Romy to znamená přijmout novou tvrdou pravdu – doba hájení ohledně „rychlého vzdělání“ pomalu, ale jistě končí. Nezbývá než uchopit termín celoživotní vzdělávání v jeho původním významu a smířit se tím, že pracovat na sobě – to je práce na celou dobu aktivního věku.
Je to výzva tvrdá, ale férová. Za sebe pevně věřím, že to Romové dokážou.