NS: Chudoba rodiny není sama o sobě důvodem pro odebrání dítěte

Chudoba rodiny a špatné bydlení nemohou být jediným důvodem pro odebrání
dítěte a nařízení ústavní výchovy. Rozhodl tak Nejvyšší soud (NS) v novém
sjednocujícím stanovisku. Dítě je možné odebrat a umístit do ústavu až v
případě, kdy jiná opatření, například pomoc samospráv a úřadů, nevedla ke
zlepšení podmínek pro dítě, případně když existují jiné vážné důvody. Je také
třeba vyslechnout dítě a zjistit jeho názor. ČTK to dnes řekl mluvčí soudu Petr
Knötig.

"Důvodem pro nařízení ústavní výchovy dítěte nemohou být samy o sobě materiální
nedostatky rodiny, zvláště pak její špatné bytové poměry," stojí ve stanovisku
vydaném občanskoprávním a obchodním kolegiem.

Podle údajů z loňského května žije v Česku asi 21.000 dětí v ústavech. Odborníci
na práva dětí tvrdí, že zhruba třetina se jich tam ocitá zbytečně a další
třetina v nich stráví příliš dlouhou dobu. V Evropské unii se ČR řadí mezi země
s nejvyšším počtem dětí v ústavní péči. Proti zbytečnému rozdělování rodin v
případech, kdy to není bezpodmínečně nutné, se loni vyslovil také Ústavní soud.
Odebrání dítěte je podle ústavních soudců možné jen v závažných případech úplné
absence péče nebo bezprostředního ohrožení dítěte.

Cílem stanoviska Nejvyššího soudu je sjednotit rozkolísané rozhodování českých
soudů v případech, kdy dítě žije v chudobné rodině a ve špatných hygienických či
bytových podmínkách.

"Pokud budou soudy rozhodovat o umístění dítěte do ústavní péče, pak je třeba,
aby byly doloženy všechny závažné skutečnosti, které rozdělení rodiny
odůvodňují. Takovou skutečností nikdy nemůže být sama o sobě jen majetková
nedostatečnost rodiny (zejména rodičů), projevující se především nevhodnými nebo
nedostatečnými podmínkami k bydlení," uvedl Knötig.

Soudy musí nejprve zjistit, zda státní orgány a místní samosprávy nabídly rodině
dostatečnou pomoc a jaký to mělo výsledek. Samospráva někdy dokáže zajistit
náhradní bydlení, případně dočasné azylové ubytování. Stát může poskytnout
materiální pomoc nebo alespoň radu, jak mohou rodiny zlepšit svou situaci a
nalézt řešení problémů. "Nabídku adekvátního řešení bytové situace může učinit i
jiný subjekt než orgán státu či územní samosprávy, například orgány církve,
nevládní organizace a podobně, stojí ve stanovisku.

Ještě před nařízením ústavní péče může soud například ustanovit dohled nad
výchovou, případně rodiče napomenout. Navíc Nejvyšší soud stanovil, že je třeba
při rozhodování o ústavní péči vyslechnout i dítě. Týká se to dětí ve věku, ve
kterém již dokážou vyjádřit vlastní názor. Soud zdůraznil také nutnost pečlivého
odůvodnění soudních rozhodnutí.

Nejvyšší soud ve stanovisku zmiňuje řadu verdiktů z různých částí Česka.
Kritizuje například postup Okresního soudu v Klatovech. Tamější soudci se
spokojili se zprávou opatrovníka a nevyslechli děti ve věku osm, deset a 15 let.
Naopak správně postupoval Okresní soud v Ústí nad Labem, který vyslechl
nezletilou čtrnáctiletou dívku. Vypověděla, že se jí v rodinném prostředí v péči
matky stýská po ústavním zařízení, kde žila předtím.