Jedním z posledních počinů Topolánkovy vlády bylo schválení Strategie boje
proti extremismu z pera ministerstva vnitra. Dlouho očekávaný a téměř stejně
dlouho propagovaný materiál, který však až na výjimky nepřináší žádné novinky,
jde opět z velké části, ač se snaží přesvědčit o opaku, cestou represe, postrádá
návrh řešení celých problematických kapitol vážících se k násilnému rasismu a
neonacismu a všeobecně vzbuzuje důvodnou pochybnost o tom, zda jeho realizace v
některém směru pozitivně překvapí.
Ministerstvo vnitra zaštiťuje svoji strategii spoluprací s nevládním sektorem.
Jakkoli komunikace ohledně Strategie s nevládním sektorem a akademickou sférou
proběhla, nutno poznamenat, že drtivá většina připomínek zaměřených na prosazení
občanského a prodemokratického pohledu na věc a zejména ochranu obětí nebyla do
finální podoby Strategie zapracována.
Strategie obsahuje tradiční Zprávu o problematice extremismu na území České
republiky a novou Koncepci boje proti extremismu.
Již Zpráva nepřichází s ničím převratným. Neobsahuje detailní analýzu subjektů
neonacistické a ultrapravicové scény, zcela pomíjí jakoukoli kvalitativní
analýzu změny obsahu neonacistických veřejných projevů. Konstatuje nárůst
extremistické trestné činnosti, ale současně kriticky nehodnotí skutečnost, že
řada trestných činů motivovaných nenávistí se do Zprávou sledovaných statistik
vůbec nedostane, protože je šetřena jako výtržnictví, není šetřena jako
extremistická nebo není šetřena vůbec. Na nebezpečí zneužívání internetu Zpráva
upozorňuje textem překopírovaným z loňského roku, nevěnuje se současným trendům
v oblasti internetové kriminality, ani neidentifikuje potenciálně riziková
webová prostředí a nové aplikace. Závěrem Zpráva shrnuje, že rok 2008 byl rokem
zlomu především v politizaci neonacistického hnutí a příklonu běžných občanů na
jeho stranu.
Navazující pětipilířová Koncepce usiluje o to, být přelomovým materiálem.
Hodnotit její reálný dopad je předčasné, je však možné upozornit na několik
poměrně podstatných nedostatků.
Koncepce v prvé řadě usiluje demaskovat extremisty, tedy zaměřit se na
vysvětlení toho, kdo jsou, čeho a jakým způsobem chtějí dosáhnout. První
dokument, který mohl takovým způsobem extremisty demaskovat, je právě Strategie,
resp. v ní zařazená Zpráva. Jak je uvedeno výše, nečiní tak. V prvé řadě by
stálo za úvahu přehodnotit užívání termínu extremismus, který je, obdobně jako
Strategií haněný „radikál“, poměrně vágní. Dále je nutné zaměřit se na pravý
obsah propagandy neonacistického hnutí.
Koncepce chce dále bojovat proti nenávisti na internetu, jde přitom dobrou
snahou ratifikace některých mezinárodních dohod, současně ale postrádá hlubší
zamyšlení nad současnými trendy v oblasti internetové kriminality. Zaměřuje se
fakticky pouze na viditelně problematické neonacistické stránky, pomíjí nové
webové platformy – Youtube, FaceBook, MySpace a jiné.
Pozitivně lze hodnotit druhý pilíř Koncepce, který je téměř výhradně svěřen do
gesce ministerstva školství a je zaměřen na vzdělávání jako účinný nástroj proti
extremismu. V praxi pak půjde především o to, najít odborníky pro tuto oblast
vzdělávání a nezaměřit se pouze na vzdělávání o neonacismu, ale naopak na
prohlubování výchozích prodemokratických postojů, které sekundárně zamezí šíření
neonacistické propagandy mezi mládeží.
Ministerstvo vnitra usiluje o vznik jednotné protiextremistické platformy, v
návrhu se však výhradně soustředí na spolupráci policie a měst. Koncepce
konkrétně nevymezuje, zda bude iniciován vznik mezirezortní skupiny řešící danou
problematiku, ani zda, či jakým způsobem bude zajištěna spolupráce s akademickou
sférou, přitom právě zde leží odborný potenciál, který by vnitro mělo využít v
působení proti neonacismu a ultrapravici.
V závěru nová Koncepce prosazuje represi vůči neonacistům, kladně lze hodnotit
úsilí o zlepšení odbornosti policejních a justičních specialistů. Vnitro však
opakovaně pomíjí přístup k neonacistickému hnutí jako skupině organizovaného
zločinu. V Koncepci zároveň chybí jakákoli zmínka o pomoci a podpoře obětem
nenávistí motivovaného násilí, která tak patrně nebude ani do budoucna patřit
mezi priority boje proti extremismu.
KAM DÁL?
