Nezkrotné cvrlikání Fanfare Ciocarlia

Skupina Fanfare Ciocarlia, jejíž hudební kořeny sahají na Balkán, patří k vlně dechových romských kapel, které v posledních letech doslova okouzlily Evropu.
A možná také svět, vždyť jejich břeskná energie je stylem sama o sobě. Kapela, která pochází z Rumunska, už natočila vlastní verze modelových témat populární hudby včetně melodie provázející film o Jamesi Bondovi nebo klasický rockový song Born To Be Wild, jenž se v jejich podání objevil také na soundtracku k filmu Borat.

Fanfare Ciocarlia, kteří mají na kontě pět alb a jedno DVD, koncertovali několikrát v České republice. Domácí publikum, které se zajímá o rychlou dechovku, jež by ve svých tempech zahanbila nejednoho rockera, je s touto početnou kapelou poměrně dobře obeznámeno stejně jako s muzikou dalších kapel včetně Taraf de Haidouks.

Nedávno Fanfare Ciocarlia vydali desku Queens And Kings (Asphalt Tango Records), která obrovskou energii této sestavy spojuje s velkou hudební rozmanitostí. „Může“ za to do značné míry balkánský kotel národů, jež mezi sebou sice válčí, ale v muzice se jejich zvuky slučují. A Fanfare Ciocarlia odrážejí balkánskou tradici. Válečné výpravy osmanských Turků do Evropy i jejich dočasné panství na Balkáně zanechalo své stopy v podobě orientální hudby. Nejprve to byly vojenské kapely, „vyzbrojené“ mimo jiné ostře znějícími píšťalami zurnami, které v pozdějších letech nahradily evropské dechové nástroje, ovšem hudba se při té modernizaci nezměnila a splynula s muzikou balkánských národů. A tak vznikly srbské, makedonské nebo rumunské taneční kapely, v nichž hráli a hrají podstatnou roli Romové.

Právě v kontaktu s romskou muzikou vznikl zajímavý koktejl ohnivé energie, rytmu a melodičnosti. Srovnámeli Fanfare Ciocarlia s českými nebo německými dechovkami, pak společné mají snad dechové nástroje. Ostatně na albu Queens And Kings kapela Fanfare Ciocarlia hraje se třemi trumpetami, klarinetem, alt saxofonem či dvěma tubami, podporována řádnou rytmikou. Rychlé, chrlené tóny dechových nástrojů dokážou obsáhnout všechny emoce; to už mají Fanfare Ciocarlia ověřené ve skladbách, které jsou vlastně hořce radostnou oslavou života. A romské hudby, přetavené i do témat svatebních i pohřebních písní. Ostatně deska Queens And Kings je věnována Ioanu Ivanceanovi, klarinetistovi skupiny, který zemřel v říjnu 2006.

Kapela si pozvala hosty, jejichž počet převýšil jedenáctičlennou sestavu a kteří „přisolili“ hudbu kytarami. Na rozdíl od předchozích desek tak dostala muzika v určitých skladbách více fl amenkovou příchuť a přiblížila se k hájemství králů Gipsy Kings. Fanfare Ciocarlia, kteří pocházejí z rumunské vesnice Zece Prajini neboli Deset polí, se po vzoru této nejznámější romské kapely nechali ovlivnit dalšími hudebními styly včetně rocku, jak bylo uvedeno na příkladu písně Born To Be Wild, která se ve svérázném dechovkovém zpracování dostala i na tuto desku. Stojí za upozornění, že zájem Fanfare Ciocarlia se dotýká i jazzu nebo popu, což se projevilo na jejich předposlední desce Gili Garabdi (Asphalt Tango Records, 2005) .

Fanfare Ciocarlia si vlastně mohou vyzkoušet všechno, natolik je jejich břeskně neklidný, svižný styl zajímavý a všeobjímající. Stejně jako jejich fantazie.

Vždyť Fanfare je francouzské slovo, označující dechovku a Ciocarlia, to je prý v rumunštině skřivánek a zároveň výraz pro lidovou hudbu či charakteristickou melodii. Energické cvrlikání téhle kapely je velkým zážitkem na deskách i na koncertech.