Odborně se tvářící komentář k volbám, analýzu či souhrn protentokrát
přenechám jiným a budu se věnovat politické kultuře, tedy tomu, co téměř nikoho
z glosátorů nezajímá, přestože jde o nejdůležitější moment voleb. A věnovat se
tomu budu nezasvěceně. Jinak ani v mediálním světě, kde jsou za zasvěcené zprávy
o výsledcích voleb vydávány neustále se opakující spekulace o personálním
složení budoucí vlády, ani nelze. Ministerstvo stíhá ministerstvo, některá z
nich již mají tři čtyři ministry najednou, protože je třeba denně vyjít na
světlo s nějakou tou uměle zpachtěnou „senzací“. Analýze dopadu voleb se však,
milí čtenáři, nevyhnete, protože ji chystám na někdy příště. Těšte se!?!
Petr Nečas – Bohuslav Sobotka 1 : 0
Nefandím té straně politického spektra, která se z neznámého důvodu označuje
jako pravicová, právě tak a priori nestraním údajně levicové odnoži českého
politického cirkusu, což mě dle mého skromného názoru opravňuje pasovat se do
role rozhodčího. A musím hned zkraje vynést soud, že Nečas prozatím vede nad
sociálně demokratickým Sobotkou s nadhledem. Pokud by šlo jen o význam jejich
příjmení, Nečas by to u mě na celé přímce prohrál, jde však o politickou
kulturu, styl a vystupování na veřejnosti.
Musím s lítostí konstatovat, že Bohuslav Sobotka není schopen vlastní souvislé
myšlenky, neustále dokola chrlí naučené fráze z mediálních tréninků a nazpaměť
naučené části psaného socdem programu. Co do normální lidské řeči, při jejímž
poslechu se ušní boltce nekroutí do vrtule, vede hravě před Bohuslavem Sobotkou
i koktavý Vašek z Prodané nevěsty. Když je moderátorem některého z
brainwashingových televizních či rozhlasových pořadů přerušen doplňující
otázkou, začne Sobotka tam, kde byl přerušen, aby neztratil nit. Tato prázdná
nádoba nyní vede stranu, která ve volbách obdržela nejvíc hlasů.
Zatímco forma není nejsilnější Sobotkovou zbraní, obsah jeho řeči je znalecky
rozpracován v přímé úměře k její formě. Faktický vítěz voleb Petr Nečas
několikrát za sebou veřejnosti pokorně sdělil, že velmi dobře chápe vzkaz
voličů, podle nějž ODS dostala poslední šanci k nápravě. Oproti tomu Sobotka
první dny po volbách stále opakoval cosi o nárocích ČSSD pokusit se jako první o
sestavení vlády, protože ve volbách zvítězila. Neuvěřitelné, ale je to tak –
Sobotka skutečně hovořil o těch upocených dvaceti dvou procentech nepodložených
koaličním potenciálem a koupených za 300 milionů korun jako o vítězství.
Vzkaz ČSSD voličům
Jaký vzkaz voliči sociální demokracii poslali, jsme se od jejího prvního
místopředsedy nedozvěděli. Teprve na otázku, zda má vedle Jiřího Paroubka
odpovědnost za volební výsledek ještě někdo jiný, odpovídá Sobotka, že ano, ale
že (míněno s nadsázkou) Paroubek jaksi odstoupil za celé vedení strany a že se
bohdá na sjezdu hukáže, kde vězí pravda. Až v úterý
v on line rozhovoru na idnes.cz,
tedy v psaném projevu, se Sobotka dopouští sice otřelé, leč první souvislejší
myšlenky: Funkcionáři podle něj musí složit účty a ČSSD musí víc zezelenat, což
v jeho podání znamená i podporu novým jaderným elektrárnám.
To samozřejmě neznamená, že Nečasovi hned musíme věřit jako písmu svatému
(rozuměj: programu ODS). To bych nedělal, počkal bych ještě, kterak se tento
politický dinosaurus domluví s dalším politickým dinosaurem Kalouskem a s
bojovníky proti politickým dinosaurům z Věcí veřejných, kteří tolik touží po
náruči politických dinosaurů z ODS a TOP 09, že náhle nechtějí mít nic
společného se sociální demokracií, která se po volbách jako jediná zbavila svého
dinosaura č.1. Má to hlavu a patu, nebo jsem se nakazil od Sobotky?
Kalousek to nedovolí
Co se týče obsahu Nečasových slov, je sice poněkud dovtipnější než socdem
Sobotkovy zrobotizované prafabrikáty, leč stejně nevěrohodný. Jelikož jsem včera
poseděl u kartářky, mohu vám odhalit několik základních jistot, které zcela
stabilizují vysokou i nízkou politiku, jakož i životní úroveň vyšších i nižších
politiků: Pokud vůbec vznikne „středopravá“ koalice, pravděpodobně se o nějaká
protikorupční opatření pokusí, ale nečekejme, že vytvoří novou protikorupční
legislativu zcela bez mezírek potřebných k vlastnímu uspokojení.
Co se týká jánabráchismu a rozdělování funkcí a prebend straníkům a známým,
připravme se na cunami, po níž se do klientelistického sytému s chutí svezou
všichni koaličníci, včetně Věcí veřejných. Ostatně: u populistů typu zdvojeného
VV je získávání vlastních výhod touto cestou po uchopení moci obvyklé. Věci
veřejné jsou natolik veřejné, že nechtějí voliče obtěžovat svými názory na
politická řešení (vyjma boje proti korupci a zadlužování) a s průběžnými výstupy
z koaličních jednání. Sdělí nám prý až výsledek – no, co jim nakonec zbude
jiného, než nám ten výsledek sdělit, že.
Ohledně solidarity a sociálního smíru: i kdyby jej Nečas zachovávat jakž takž
chtěl, Kalousek mu to nedovolí. Pod heslem „šetřit“ se skrývá i pokrývání
obrovských ztrát z předražených státních zakázek a zmršených projektů (viz
například státní maturity), které se ještě zmnoží – a to někdo nepochybně
zaplatit musí. Když k tomu připočteme skutečně nehorázné zadlužování státu,
kterého se v posledních přibližně osmnácti letech dopouštěly především ODS a
ČSSD, je jasné, že se sociální stát založený na solidaritě pozvolna začne
hroutit.
Nová levice
Naděje do budoucna spočívá v politické rovnováze (pluralitě), tedy i v silné a
především věrohodné „středově levicové“ straně, která bude pro voliče
přitažlivá. Tou stranou se může, ale nemusí stát ČSSD. Nezbývá než doufat, že v
tomto směru podnikne na svém sjezdu první nezbytný krok a zbaví se politiků
svázaných s dosavadními chybami a stylem. Jde především o Milana Urbana,
Bohuslava Sobotku, Davida Ratha, Lubomíra Zaorálka, Zdeňka Škromacha, Vítězslava
Jandáka ale i o další socdem tyranosaury.
Pro ČSSD teď bude nejdůležitější skutečná přeměna, nikoli jen kašírovaná jako
dříve, v moderní levicovou stranu, která se zbavila klientelismu, korupčnictví a
bezostyšného drancování země (mám na mysli hlavně prolomení limitů těžby hnědého
uhlí), která se začne doopravdy zajímat o život obyčejných lidí a nebude namísto
toho pouze populisticky pokřikovat před volbami, která doopravdy zezelená a
postaví si do čela politiky s přirozenou autoritou a zažitou politickou
kulturou.
Pokud to ČSSD v dohledné době nedokáže, bude třeba založit stranu novou, s
uznávanými osobnostmi v čele, která se zbaví technokratického pragmatismu a
vedle věcí sociálních bude brát velmi vážně i věci zelené a ochranu lidských
práv. Osobně mám za to, že ČSSD nebude skutečné přeměny schopna a bude zkoušet,
zda na veřejnost zabere staronová stínohra v nových kostýmech. Založení nové
levice by se proto mělo odehrát co nejdříve, nejlépe již během první poloviny
tohoto volebního období.
