Nešťastná Janáčková volila nešťastná slova. Zavřeme ji za to?

Senátoři by neměli vydat svou kolegyni Lianu Janáčkovou k trestnímu stíhání.
Nikoliv proto, že by její výroky nebyly hloupé nebo dokonce nestydaté. Možná
jsou i rasistické, ale to pochopitelně záleží na kontextu a okolnostech. Bez
ohledu na to jde ovšem o jeden zmála případů, kdy má široce koncipovaná a často
kritizovaná imunita českých zákonodárců nějaké opodstatnění.

Připomeňme, že Janáčková se v roce 2006 coby starostka zúčastnila emotivního
jednání s obyvateli chatové kolonie, kteří mají problémy s romskými sousedy. Na
tajně pořízeném záznamu Janáčková říká, že je rasistka a že s „integrací Cikánů“
nesouhlasí. Rozčíleným voličům pak svou bezmocnost demonstruje výrokem: „Já je
nemám kam dávat, já bych opravdu musela vzít ten dynamit a zastřelit je.“

POSLECHNĚTE SI
RASISTICKÉ VÝROKY


Podle policie senátorka Janáčková spáchala trestný čin

NEPŘEHLÉDNĚTE


SPECIÁL: Čtěte vše o rasistických výrocích Liany Janáčkové

To je vskutku výrok s razancí dynamitu, v době politické korektnosti možná ještě
větší. Na druhou stranu nelze pominout, že nahrávka byla vytažena v rámci
politického boje, a to téměř až rok poté, co byla pořízena. Mnoho z vyřčeného je
proneseno v nadsázce (tedy ve skutečnosti zní méně hrozivě, než když je stejný
výrok zaznamenán na papíře) a v rámci hloupé taktiky uklidnit rozčílené voliče
tím, že starostka bude mluvit jakoby rázně a otevřeně.

Těžko hledat lepší důkaz, že zmíněná dáma není dobrou senátorkou a ani
starostkou. Neměla by být příště zvolena. Ale dokazuje, že je rasistka? To není
jisté. Ovšem má cenu to zkoumat, a to navíc policejním vyšetřováním? Byla by to
jen ztráta času, který policie může využít lépe.

Imunita je nyní na místě Jestli institut poslanecké a senátorské imunity má
nějakou roli, pak právě tu, aby zákony a stát nemohly být využity či zneužity v
politickém boji. A to je přesně tenhle případ. Dokazuje to zejména načasování a
způsob zveřejnění dotyčné nahrávky. Navíc hloupé výroky Janáčkové můžeme brát
jako politický, nikoliv trestný akt. Je-li nějaký politik rasistou, neměli
bychom mu zakazovat tak mluvit. Voliči to mají právo vědět.

Berme jako paradox, že vmnoha zemích – například ve Spojených státech nebo v
Británii – není pronášení podobných výroků trestnými činy. Je nepředstavitelné,
že by kvůli tomu kohokoliv včetně politiků vyšetřovala policie. Ale zároveň je
nepředstavitelné, že by je seriózní politik pronesl a že by mu to u novinářů a
zejména u voličů prošlo. Neměl by už nikdy šanci být zvolen. V Česku naopak může
mít oplétačky se soudy, jeho znovuzvolení však není vyloučeno. Tak, která
společnost je zdravější?

Imunita tématem zůstává Nejde však jen o imunitu, která je nekonečným příběhem
české polistopadové politiky. Tisíckrát bylo napsáno, že je pojata příliš široce
a že je třeba ji omezit, a konkrétními politiky bylo zase nejmíň tisíckrát
deklarováno, že oni sami by byli samozřejmě pro. Ale nikdy se o této možnosti
ani vážně nediskutovalo. Vždycky tomu zabránili „ti druzí“, případně nepříznivé
okolnosti. Pro komentátora ztratilo proto toto téma už jakoukoliv zajímavost.

Ale možná by případ Liany Janáčkové měl být důvodem ke zvážení, jak se česká
společnost má obecně stavit ke „zločinům slova“. Tedy zvážit, zda by nebylo
praktické a žádoucí trestné činy typu hanobení rasy, propagování nebezpečných
ideologií či pomluvy prostě uložit k ledu.

Podíváme-li se do minulosti, najdeme několik případů, kdy byli například
extrémisté stíháni za schvalování teroristických útoků nebo mladí komunisté za
propagaci své ideologie.