Zavedením víz Kanada ukazuje České republice, že ani my tu Romy nechceme
Nepřizpůsobiví. Pro lidi, kteří nehovoří česky, je toto slovo jazykový
oříšek. Stalo se ale úspěšným politickým nástrojem pro Ivanu Řápkovou,
primátorku Chomutova, šedesátitisícového města v sudetské oblasti ČR.
Primátorka Řápková bojuje o veřejné mínění ve svém druhém funkčním období
prosazováním termínu „nepřizpůsobiví“. Je to zástupné pojmenování pro Romy, pro
romskou menšinu, která tvoří deset procent chomutovského obyvatelstva.
Primátorka tak objevila zázračnou cestu k získání přízně místních neromských
obyvatel. V ČR stejně jako v dalších východoevropských zemích se na Romy pohlíží
jako na problém už celá staletí. Ale v dnešních dobách politicky korektního
jazyka EU se už slova i politické postupy volí opatrněji. Přijímají se zákony
zabraňující diskriminaci menšin. Aspoň na papíře.
Takže když 1100 českých Romů odcestovalo v prvních měsících tohoto roku do
Kanady a požádalo tam o azyl, pokládal kanadský Úřad pro přistěhovalectví a
uprchlíky za nezbytné vyslat do ČR dvojici průzkumníků, aby vypátrala, jak se
tam s Romy zachází. Jejich nedávno vydaná zpráva ukázala na rozsáhlou
diskriminaci a pronásledování romského obyvatelstva.
Ministr pro přistěhovalectví a uprchlíky Jason Kenney ale pochopil tuto zprávu
jako důkaz toho, že tu neexistuje státní politika pronásledování Romů, a tak
není s žadateli o azyl třeba zacházet jako s těmi, kdo se v dobré víře cítí jako
uprchlíci.
Jakou má jazyk moc! Zamlžuje skutečnosti, které prožíváme. Naši státní úředníci
sice potvrzují, že Romové žijí v ČR v bídě a ve strachu a také v obavách z
fyzických útoků, ale protože česká vláda sama toto vše sama neprosazuje,
nebudeme se zabývat stížnostmi na tyto jevy. Je to ale přesně tentýž přístup,
jímž se vyznačuje předsudečné jednání a chování v ČR.
Dobře se tam ví, že Kanada zavedla v 90. letech vízovou povinnost pro české
občany, aby zabránila českým Romům tam žádat o azyl. Vízovou povinnost zrušila
až v roce 2007. Také nyní, po týdnech rad a hrozeb z Kanady, chce Kanada víza
zavést znovu kvůli rostoucímu počtu žadatelů o azyl, už se k tomu rozhodla.
Pro Čechy a lidi z dalších zemí je to ovšem sdělení, že ani my tu Romy nechceme.
Jeden neonacistický internetový časopis napsal, že doufá, že si Kanada vezme tu
„cikánskou pakáž“.
Je zvláštní a znepokojující, že kanadské úřady tak snadno vytvářejí
anticiganistický obraz Kanady. Omlouvali kdysi jsme internování kanadských
Japonců za druhé světové války a daň z hlavy pro Číňany v předcházejících
desetiletích. Vyrovnávali jsme se s případem zadržování lodi Kmagata Maru s
indickými přistěhovalci v roce 1914. I povrchní rozbor tohoto zločinného postupu
tehdy ve Vancouveru ukáže, že jde o stejný typ problému, jímž je stále zatížena
naše imigrační politika vůči různým zemím. Dnes se projevuje tak, že české Romy
vyhlašujeme za nežádoucí osoby.
V jiném severočeském městě, v Ústí nad Labem, se v roce 1998 rozhodli postavit
zeď oddělující objekty obývané Romy od jejich neromských sousedů. Články ve
světovém tisku k tomu měly tehdy palcové titulky. Zatímco městská rada byla
nakonec donucena souhlasit s odstraněním zdi, veřejné mínění ČR bylo pro zeď.
Je to pohodlné rychle vyhlásit, že za násilím proti Romům jsou „skinheadi“ a
neonacistické skupiny, ale ve skutečnosti diskriminaci plodí zakořeněné
předsudky celé společnosti. Romské děti jsou běžně předem považovány za děti s
nižší inteligencí a umísťovány do speciálního, zvláštního českého vzdělávacího
systému, kde tvoří vysoké procento žáků.
Popularita primátorky Řápkové vzrostla poté, když zahájila kampaň vedoucí k
přestěhování romských obyvatel do chudších částí města a pokoušela se odebírat
sociální dávky k vymožení finančních částek, které Romové městu dlužili, aniž
ovšem je Romy nazývala – používala důsledně výrazu „nepřizpůsobiví“.
Mirka Korandu z chomutovské pobočky organizace Člověk v tísni rozzuřilo toto
očividné porušování lidských práv a souhlas veřejnosti, který vyvolalo. V dubnu,
kdy chomutovští Romové uspořádali solidární demonstraci na podporu romského
děvčátka těžce popáleného při útoku zápalnými lahvemi, se pokoušela skinheadská
skupina narušit demonstraci vhazováním dělbuchů do shromážděného davu.
Koranda musel v přeplněném ghettu v Dukelské ulici přesvědčovat dvacet romských
rodin, žijících v ruině bývalé tovární ubytovny, že skinheadi tam nepřijdou a
nezabijou je. „Tito nebozí lidé byli vyděšeni a propadli kolektivní panice.
Všichni, od nejstarších žen až po nejmenší děti, zoufale sháněli cokoliv, co by
mohlo posloužit k obraně – nože, tyče, zahradní náčiní. Byli přesvědčeni, že
útok přijde,“ řekl Koranda.
Primátorka Řápková se uchýlila dokonce ke kritice Romů, že nedokázali zajistit
řádný průběh demonstrace. Korandův kolega z Člověka v tísni, Alexander Olah,
který je Rom, říká, že když mu bylo třináct let, několikrát na něj zaútočili a
zbili ho mladí Neromové. Jednou ho napadlo tyčemi a pepřovým sprejem patnáct
mladíků v nákupním středisku. Jako teenager zažil pak i další dva fyzické útoky,
i když nebyly tak hrozné jako ten první. Takové útoky jsou obvyklé v celé zemi.
Z různých důvodů oběti často nic nehlásí na policii. Ani policejní zprávy
nezmiňují rasovou (rasistickou) motivaci útoků.
Čeští Romové jsou rozhodnuti opustit svou zemi, své zázemí a vše, na co jsou
zvyklí, ze dvou důvodů. První je ten, že Kanada je bezpečné místo, kde mohou
chodit do školy, najít zaměstnání a dožít se stáří bez strachu, který jsem
popsal, bez diskriminace, bez fyzických útoků. Druhým důvodem je to, že v ČR
tomu tak nikdy nebylo a není. Paradoxně mnoho Romů říká, že komunismus byl
lepší.
Calvin White je učitel a psycholog žijící v Britské Kolumbii. Nedávno se
vrátil z Chomutova, kde se setkal s představiteli nestátních neziskových
organizací.
KAM DÁL?
