Březnový komentář jsem se rozhodla zasvětit typům pořadů, které, aniž by o to jejich tvůrci pravděpodobně nějak zvlášť usilovaly, svým charakterem naprosto přirozeně lákají Romy, k účasti v nich. Jak to, že lidé, kteří se jindy veřejné prezentace spíše bojí, o jejichž aktivitě se spíše pochybuje, najednou udělají vše potřebné, aby zkusili své štěstí v pořadech typu Super Star, Vyvolení, X-Factor? A čím je tak přitahuje pořad České televize Pošta pro tebe? Jistě nejsem sama, kdo si všiml, že od vzniku výše uvedených relací, jež lze s výjimkou posledního jmenovaného označit spíše zábavné, je možné vidět také řadu z nás. Je to fajn, i když někdy mě někteří dokáží pěkně namíchnout. Znáte to, příslušníci nejrůznějších menšin (a je jedno jestli etnických, sexuálních či náboženských) vnímají mnohem přecitlivěji každé veřejné vystoupení někoho z dané minority. Čím horší obraz o této skupině ve společnosti panuje, tím více roste zmíněná senzibilita. Uznávám, že v případě nás, Romů, jde ledaskdy možná už dokonce o hysterii. Mají v televizi vysílat reportáž o chudobě, vzdělanosti, sociálním vyloučení? „Ježiši, koho ti novináři zase natočí, ukáží a hlavně, jak budou ti dotyční mluvit?“, děsíme se už dopředu. Ano, možná skutečně přehnaná reakce, ale jste-li neustále konfrontován s realitou, která následuje po takových záběrech a diskusích, asi moc jinou možnost zase nemáte. V práci, ve škole, v tramvaji nebo třeba na autobusové zastávce slyšíte, jak si o tom všichni povídají a mají tendenci zobecňovat. A tak se stále dokola a dokola dostáváte do jednoho pytle se všemi těmi bezzubými, jejichž čeština a schopnost vyjádřit se má k dokonalosti daleko. Poslední dva díly zatím nejnovější pěvecké soutěže X-Factor (poslední v době, kdy píši tento komentář) ukázali několik romských zájemců, někteří byli super, zpívalo jim to tak, že porota žasla. No a jiní prostě zpívali hůř. Přirozené, navíc dokonale ukazující, jak nepotvrzující se může být každý stereotyp, byť pozitivní. Skutečně ne každý Romák zpívá a tančí jako Bůh. Je ale důležité to vzít jako fakt, stejně jako právo poroty vás prostě do dalšího kola pustí nebo ne. V okamžiku, kdy už druhá romská rodina naběhla před Gábinu Osvaldovou, Ondřeje Soukupa a Petra Jandu, a začala je obviňovat z rasismu, protože jejich dítku šanci jít dál nedali, se fakt stydím. A vzteky doma u té televize řvu! Tohle mě tedy vytáčí, ta debilita a schopnost jakýkoliv neúspěch připsat na vrub rasismu, ze kterého samozřejmě obviním jiné. Vraťme se ale k úvaze, proč tyhle televizní formáty vypadají tak úžasně multikulturně a připomínají vysílání zahraničí? Asiati vedle Romů, Čechů, Egypťanů nebo Afričanů. Super. Myslím, že je to tím, že prostě nabízejí uplatnění v něčem, co je i některým Romům bližší. Nemusíte umět tak super mluvit, vždyť se soutěží ve zpěvu. A navíc příklady táhnout, americký sen v českých podmínkách se splnil i skromnému skladníkovi Vlastíkovi Horváthovi, proč ne třeba vám? No a pošta pro tebe vysílaná veřejnoprávní televizí? Ta se trefila naprosto přesně do dalšího aspektu v romské komunitě se výrazněji objevujího. A tím jsou pevnější rodinné vazby nebo minimálně touha po nich. Potřeba vyjádřit rodinnému příslušníku, jak moc mu jsem vděčná, jak mi chybí nebo že se na mě může obrátit, i když nám třeba osud nedopřál vyrůstat spolu. Jen občas vážně mrazí z četnosti těch, kteří vyrůstali v dětském domově. Škoda, že tradice, jejichž vlivu a síly se tak obává Jiří Čunek, už dávno a dávno vzaly za své. Zbavovat se dětí opravdu kdysi nebylo naší doménou! Takže co? Jen víc takových pořadů a bylo by super, kdyby i ony dokázaly objevit někoho, kdo padne veřejnosti do oka. Výsledky výzkumů veřejného mínění jsou totiž povážlivě proti nám. Nezhoršujme je debilním oháněním se rasismem, tak kde opravdu není!
