Nebezpečné hlupství

Čunek používá slovník republikána Sládka. Je však o to nebezpečnější, že svá slova myslí vážně!

Když na iberoamerickém summitu v Buenos Aires venezuelský prezident Hugo Chávez přítomné obšťastňoval nejapnostmi, kterými obvykle krmí venezuelské voliče, španělský král Juan Carlos to nevydržel a okřikl ho, aby sklapl. Kdo něco podobného už konečně řekne stávajícímu předsedovi lidovců Jiřímu Čunkovi? Jak Chávez, tak i Čunek jdou na složité menšinové, sociální či ekonomické problémy s motykou a sklízí za to u méně důvtipné části společnosti úspěch.

Zatímco Václav Klaus se stal expertem na klimatické změny a uděluje lekce odborné veřejnosti, Čunek má jinou, poněkud nebezpečnější manýru – ve včerejším diskusním pořadu Nedělní partie v TV Prima se s konečnou platností pasoval do role odborníka na romskou otázku.
Podle Čunka je především chyba nazývat problémy jinými jmény. „Jsem proti rasistickým výrokům, ale je třeba věci pojmenovávat pravdivě,“ sdělil Čunek divákům. Přítomného předsedu sociální demokracie Jiřího Paroubka pak poučil, že při vší úctě k němu věci nerozumí, nevěnuje se jí a tento problém řešit neumí, zatímco Čunek se této problematice věnuje „mnoho měsíců“.

Předsedův geniální nápad Svůj pohled na věc představil na nedávné programové konferenci lidovců. Celý problém podle něj spočívá v tom, že romská „tradiční kultura není s kulturou moderní společnosti slučitelná“ a její hodnotový systém je „v řadě případů v rozporu s Listinou základních práv a svobod“. K romské kultuře totiž patří „přežívající kastovní rodový systém nadřazený individualitě jejich členů, odmítání podnětů zvenčí (včetně vzdělání), nerovnoprávné postavení členů rodiny, výchova dětí k celoživotní materiální i psychické závislosti na rodině“ a také „transfer prostředků od těch, kteří mají, k těm, kteří nemají nic“.

Podle šéfa KDU-ČSL tedy spočívá romská „nekulturnost“ v solidaritě romské rodiny. Řešením by podle něj bylo „oslabit rodinné vazby v romských rodinách a tak je rozbít“.
To je přímo geniální nápad! Monty Pythonův Létající cirkus by k řešení romské otázky jistě nepřistoupil odpovědněji, což je v případě Čunka umocněno tím, že nejde o parodii. Podle předsedy lidovců by tak v rozporu s Listinou základních práv a svobod musela být na prvním místě katolická církev – se svým hierarchickým uspořádáním a vyloučením žen z kněžství. Ta ovšem na rozdíl od Čunka považuje rodinu, včetně té romské, za základní pilíř společnosti. A co se týká tradiční romské rodiny, pokud přežila nacismus a komunismus, mohla by jít za příklad mnohdy asociálnímu chování bílých rodin: zatímco romští prarodiče dožívají v nejvyšší úctě uprostřed svých blízkých, bílé rodiny se dědů a babiček často snaží zbavit umístěním do domova důchodců.

To je zřejmě podle Čunka moderní. Bohužel má do značné míry pravdu. Létající cirkus v podání stávajícího předsedy lidovců je dovršen tím, že výše uvedené tvrdí šéf strany, která má ve svém názvu slovo křesťanská!

Čunkova slova: aby mohl mít člověk šanci na státní dávky, musí se napřed „opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně a potom teprve se vás někteří politici zastanou“, by svého času řekl doktor Sládek. Čunek je ale svým způsobem nebezpečnější, než byl Sládek, který s velkou dávkou cynismu romskou otázku bezostyšně zneužíval. Čunek totiž svá slova myslí upřímně, aniž by ovšem chápal, co říká. Používá citace z odborné studie, která na základě výzkumu předkládá určité teze, vytrhne je z kontextu, dá jim odlišný smysl a pak své představy uličního praktika vydává za pravdy.

Základní je totiž praxe. Ve včerejší televizní diskusi Čunek řekl, že všichni ti, kteří ho za jeho výroky kritizují, nikdy vedle Romů nežili a problém neznají. „Já mám zkušenost z třicetitisícového města a ve chvíli, kdy jsme udělali konkrétní opatření (tj. vystěhování Romů – pozn. aut.), napětí kleslo,“ poučoval Čunek na Primě. To je skutečně zázrak. Asi tak, jako kdyby lékař přišel k pacientovi, vrazil mu skalpel do srdce a zvolal: A je po nemoci!

Neví, že romská otázka nemá jednoduché řešení Všechny neřádné režimy minulého století se opíraly o armádu nejrůznějších okresních rozumbradů a praktiků, kteří věděli, jak to v životě chodí a přitom nebyli schopni si dohlédnout na špičku vlastního nosu.

Čunkovi evidentně nedochází, že romská otázka nemá jednoduché řešení – neuvědomuje si, jak lehce může „praktický“ přístup k složitým sociálním atd. otázkám rozrušit celý stávající systém, jak nám to názorně předvedly dějiny 20. století. To ho ale vůbec neomlouvá, naopak.

Na případu Jiřího Čunka je daleko nejvíce znepokojivé, že se na nejvyšším stranickém sjezdu proti pomateným čunkovinám nikdo neozval. Naopak se zdá, že většina lidovců Čunka podporuje nejen v čele strany, ale že ho chce zpět i do vlády. Máme se začít lidovců bát?

Skutečnost, že se tento omezený okresní politik vyšplhal až na vládní úroveň, je ostuda nejen lidovců, ale celé české politiky.

***

Na případu šéfa KDU-ČSL Jiřího Čunka je daleko nejvíce znepokojivé, že se na nejvyšším stranickém sjezdu proti pomateným čunkovinám nikdo neozval