Násilný neonacismus: průtahy, ignorance a bezmoc obětí

Koncem dubna projednal soud v Benešově zběsilý útok neonacistů na náhodné terče
z října roku 2008. S vyloučením veřejnosti vypovídali hlavní svědci a znalci.
Soud byl odročen na začátek června. Média o průběhu soudu neinformovala.

Soudní jednání bylo neveřejné, jelikož některým z obžalovaných v době činů ještě
nebylo osmnáct let. Proto se také média ani nepokusila sledovat soudní jednání.
Ani jeden novinář u soudu nebyl. Veřejnost se tedy o konání soudu a jeho průběhu
ani nedozvěděla. Jedině server Romea zveřejnil stručné avízo.

Navenek to působí tak, že ze zákona se chrání hlavně práva obžalovaných.
Poškození pak musejí bez doprovodu vypovídat před velkým počtem obžalovaných a
jejich advokátů. Ti z nedostatku místa v soudní síni obsadili dokonce i lavice
pro veřejnost. Jakoby poškozený neměl žádnou právní ochranu a jakoby se o
současném stupni nebezpečí neonacismu v této zemi raději nemělo moc vědět a
mluvit.

Před okresním soudem v Benešově stojí 12 obžalovaných, kterým bylo v době činu
od 16 do 22 let. Mezi nimi je několik osob, kteří se podle MF Dnes v minulosti
zúčastnili výcvikových táborů na boj zblízka pro zájemce o nacismus. Jako
například 24-letý Filip Stránský z Tábora, údajný zakladatel neonacistické
skupiny White justice. Už v roce 2007 byl Okresním soudem v Táboře odsouzen za
ublížení na zdraví s ideologickým motivem i za podporu a propagaci hnutí
směřujících k potlačení práv a svobod člověka. V současné době je stihán i za
další trestní činy, o kterých ale příslušné soudy z důvodů ochrany osobních dat
neinformují.

Co se tedy začátkem října roku 2008 v Benešově stalo? Patnácti až dvacetičlenná
skupina neonacistů napadla v Benešově osmnáctiletého mladíka, kterého si
útočníci podle jeho mínění vybrali náhodně. Brutálním útokem mu způsobili těžké
zranění s trvalými následky.

Krátce poté pokračovali ve svém zběsilém honu na lidi po městě. Napadli dalšího
mladíka, přičemž na ně vykřikovali rasistická hesla. I tento mladík byl
ošetřován v nemocnici. Naštěstí vyvázl s lehkými zraněními. Ve špitálu potkal
prvního napadeného, který dopadl mnohem hůř.

Těžce zraněná oběť bez účinného poučení o jeho právech

„K fyzickému napadení muže došlo v pátek 10. října ve 20.30 hodin, kdy skupina
zhruba dvacetiletých mužů oblečených v černobílých maskáčových i černých a
modrých kalhotách a vojenských bomberech na muže zaútočila teleskopickými
tyčemi, boxery a kopali do něho. Maskovaní byli šátky. Napadený je
hospitalizovaný s těžkým zraněním v nemocnici,“ uvedla krátce po činu policejní
mluvčí Zuzana Stránská.

Hlavní poškozený v případě cíleného útoku z Benešova byl v akutním ohrožení
života. Utrpěl kromě podlitin po celém těle vážné poškození sleziny, o kterou
nakonec přišel, a odražení ledviny. Skoro tří týdny byl hospitalizován, léčba
pak pokračovala v domácí péči. Musel přerušit studium a kvůli trvalým následkům
není jeho pozice na pracovním trhu zrovna příznivá.

Ze strany policie nebyl poučen o tom, že a jak si může zažádat o odškodnění pro
oběti trestných činů ze strany státu. Anebo alespoň ne takovým způsobem, aby si
byl vědom svých práv. Jelikož zákon stanoví lhůtu na podaní žádosti v délce roku
od spáchání trestného činu, zřejmě přišel minimálně o sto tisíc korun.

Jeho rodina se až krátce před druhým soudním stáním obrátila na zmocněnce obětí
žhářského útoku ve Vítkově s prosbou o pomoc. Proto případný jeho zmocněnec ani
nemohl připravit návrh na odškodnění, který se ze zákona musí podat před
zahájením soudního jednání. Tehdy ale ještě neměl kontakt na poškozeného.

Benešovskému deníku událost hlavní poškozený líčil takto: „Šel jsem v půl deváté
večer za kamarádem na Spořilov a procházel pod kulturním centrem okolo
židovského hřbitova. U garáží pod Klášterskou jsem si všiml bandy asi dvaceti
maskujících se lidí. Přede mnou šly dvě holky, které banda nechala bez problémů
projít. Najednou jsem měl divný pocit. Poslouchal jsem MP3 a myslel, že snad
projdu také. Nestačil jsem ale nic. Jeden z útočníků do mě strčil a už jsem
ležel na zemi. Ostatní do mě nelítostně kopali. Nenadávali mi, ale jeden z nich,
když odcházeli, posměšně řekl – bolí to co? Zkopali mě jako psa a šli pryč.“

Zmíněné dívky zdálky sledovaly útok, nepokusily se ale napadení zabránit ze
strachu, že by komando mohlo napadnout i je. Až když se skupina útočníků
oddálila, šly k napadenému a pomohly mu dojít k blízké večerce. Prodavačky pak
přivolaly záchranku, která ho následně odvezla do benešovské nemocnice.

Skupina podezřelých byla koncem loňského prosince obžalována z trestných činů
těžkého ublížení na zdraví (pět z nich), pokusu o těžké ublížení na zdraví s
rasistickým motivem (šest z nich), z výtržnictví a rasistického násilí proti
skupině obyvatel (všichni). Podle tehdy platného trestního zákona jim hrozí
trest odnětí svobody v délce dvou až osm let. Těm, kteří se prokazatelně
nepodíleli na těžkém ublížení z rasistických důvodů, hrozí maximálně tříletý
pobyt ve vězení.

Státní zástupce k tomu prohlásil: „Všichni obvinění se v Benešově setkali a poté
se dohodli, že půjdou přes město a pokud potkají lidí odlišného vzhledu,
smyšlení či příslušnosti k jiné etnické skupině či rase, toho fyzicky napadnou.
Pak šli přes město v průvodu vytvořeném v podstatě ze dvou po sobě blízko
následujících skupin“ – a jednotlivé skupiny na různých místech útočily.

Kvůli průtahům hrozí, že případ skončí po letech v autu

Jak je možné, že trestní stihání takového závažného zločinu provází takové
průtahy? Policie si od začátku nechala záležet na tom, vypátrat co největší
počet podezřelých a nasbírat dostatečný důkazný materiál k jejich obvinění. Což
vůbec nebývá jednoduché, když pachatelé utočili pod ochranou tmy a s kuklami na
hlavě. Nakonec se někteří z podezřelých přiznali k účasti na této trestné
činnosti a prozradili jména dalších. V loňském květnu, tedy více než půl roku po
činu, pak bylo obviněno dvanáct osob.

Benešovský státní zástupce Stanislav Novák si následně vyžádal od politologa
Zdeňka Zbořila analýzu propagandistického materiálu, který policie našla v rámci
domovních prohlídek. Množství nalezeného materiálu bylo tak obrovské, že znalec
musel několikrát jet z Prahy do Benešova, ani to mu však nestačilo k důkladnému
vypracování posudku. Až po měsících mu státní zástupce předal harddisk, do
kterého uložil celý materiál. Sepsaná analýza nyní má prokázat ideologický motiv
žalovaných činů.

Podle znalce měli někteří z obžalovaných doma ukázky nejtvrdší propagandy
nacismu, například nahrávky neonacistické kapely Judenmord. Člen organizace
Antifašistické akce tvrdí, že policie prohlédla pouze byt matky Filipa
Stránského, kde v době domovní prohlídky už vůbec nebydlel. V jeho případě
policie skutečně nenašla skoro žádný materiál, který by mohl sloužit k prokázání
jeho motivu.

Filip Stránský,
jeden z obžalovaných. Za útok s těžkým zraněním, který zřejmě
spoluorganizoval,
mu hrozí maximálně tříleté vězení. Foto:
Antifašistická akce

Další útok
přímo u soudu

V letech 2007 a 2008 skupina White Justice zorganizovala vojenské cvičení v
lesích. Profesionální voják Lukáš Sedláček z táborského útvaru podle police
tehdy učil neonacisty, jak správně útočit na „živé cíle". Proto před časem musel
opustit českou armádu. Ministr obrany Martin Barták k tomu v loňském listopadu
prohlásil: „Dal jsem osobní pokyn k zahájení příslušných kroků, které povedou k
okamžitému ukončení služebního poměru."

„Jsem jedním ze zakladatelů této organizace. Se mnou ji zakládal Filip
Stránský a osoba jménem Jany," řekl podle MF Dnes při policejních výsleších
Sedláček. Profesionální voják tehdy přiznal, že v táborech vycvičil asi 30 lidí.
Naučil je boji zblízka, se zbraní i beze zbraně, útoku na živé i neživé cíle.
Proškolil je v technice podpalování aut a likvidaci majetku. Sedláček svoji
účast na činnosti skupiny ale popírá, tvrdí, že s neonacismem už dávno skončil.
Policii se nepodařilo prokázat souvislost mezi výcvikem a útokem v Benešově, i
když je více než pravděpodobné, že útok byl součástí cvičení.

Letos se Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pokusil obvinit
některé neonacisty z trestného činu terorismu právě kvůli jejich údajně přípravě
únosů policistů a politiků. Nakonec to státní zástupce smetl ze stolu – z
údajného nedostatku důkazů.

Proč soud předem neinformoval média o konání soudu? Zřejmě určitou roli hrálo
i to, že svědci by mohli dostat strach z možných následků jejich svědectví. A
skutečně, většina šla svědků téměř bez obav koncem dubna svědčit. Výsledkem
toho, že veřejnost nebyla dostatečně upozorněna na stupeň nebezpečí, ale byl
další útok. Neznámý člověk, zřejmě příznivce neonacismu, během soudního řízení
hlídal před budovou soudu. Když jeden z hlavních svědků a jeho zmocněnec byli v
soudní budově, propíchl jim pneumatiky jejich aut. Spáchání trestného činu se
bude těžko prokazovat, poněvadž policie prostor před budovou soudu nehlídala.

Jakub Polák, zmocněnec poškozených, k tomu řekl: „Tak oni si myslí, že někoho
můžou jen tak zastrašit. Teď do toho jdu s ještě větší chuti.“ Polák v minulosti
zastupoval například romského mladíka, který po útoku neonacistů zahynul za
bílého dne v centru jihočeského města Písek. Ten utonul v řece poté, co mu
útočníci zabránili z vody vylézt. Zmocněnec dokázal dlouholetou a mravenčí prací
přesvědčit státního zástupce, aby změnil klasifikaci činu z výtržnictví na
rasistickou vraždu. Tří mladí neonacisté byli nakonec pět let po činu pravomocně
odsouzení k dlouholetým trestům vězení.