Nepochybujme: sebedefinovaná rasistka, senátorka Liana Janáčková, říká
bohužel jen to, co si myslí drtivá většina jejích ostravských voličů. A jen o
málo menší část celé společnosti. Až potud je její přítomnost v Senátu
pochopitelná. Jak ale běží dny, stává se skoro vážnějším problémem opatrná
shovívavost, kterou k jejím slovům o dynamitu na »odstřel cikánů« projevují
ostatní členové ctihodné horní komory.
Janáčkové vychází její taktika: tak trochu se omluvit za »hloupost«, která jí
ujela v nervozitě, zbytek svých slov ale nechat dál páchnout ve vzduchu s
nevyřčeným vzkazem: Všichni přece víme, jak to s těmi cikány je. Funguje to.
Senátorský klub SNK-ED ji včera beze zbytku podržel – ani předsedovi klubu,
jindy zapálenému bojovníkovi za všeobecné dobro a mravnost Josefu Novotnému
zjevně nevadí sedět s tou dámou v jedné místnosti. Ještě tak týden, během nějž
se Janáčková plačtivě vyzná z obdivu k romské kapele Gipsy.cz, a možná z ní klub
SNK-ED udělá rovnou kandidátku na předsedkyni výboru pro lidská práva.
»Případ Janáčková« se v jistém ohledu začíná podobat kauze vicepremiéra
Jiřího Čunka. Tak dlouho tu budeme opakovat, že se »něco má stát«, že
vicepremiér obviněný z korupce nesmí být členem vlády a že s rasistkou
Janáčkovou se nemluví, až se z toho stane směšná a později únavná banalita:
senátorce stačí vydržet.
Přesto ještě jednou. Slova Janáčkové byla promyšlená a odporná. Na počátku
90. let ve federálním parlamentu opouštěli pravicoví delegáti sál vždy, když k
mikrofonu přistoupil pozitivně lustrovaný poslanec. Senátoři by tenhle zvyk měli
teď u Liany Janáčkové obnovit. Čunek může zůstat sedět.
