Do české politiky se vrací rasismus a xenofobie
Když před lety skončila „slavná“ éra Miroslava Sládka a jeho populistické
vyřvávání rasistických výroků začalo být pro společnost nepřijatelné, zdálo se,
že takovým stranám odzvonilo. Zvláště, když obskurní partičky typu Národní
strany Petry Edelmanové využívající Sládkova arsenálu zůstávají na pokraji
zájmu.
Bylo by asi naivní namlouvat si, že si od té doby „bílá“ většina Romy
oblíbila. Všichni ale věděli, že strany s takovými projevy jsou nepřijatelné.
Přihlásit se k nim není považováno za faux pas maximálně tak na koncertech
Daniela Landy.
V posledních týdnech se ale rasismus a xenofobie do politiky vrací. Ovšem
mnohem nebezpečnějším způsobem. Vnášejí ho do ní totiž „seriózní“ politici ze
„seriózních“ stran na základě „seriózních“ argumentů o nutnosti řešení situace s
„nepřizpůsobivými občany“ na obecní úrovni.
A to už je něco jiného, než když vykřikoval „Mr. Bean“ Sládek. Ten totiž
pouze mluvil, zatímco jeho nynější nástupci přece „pracují ve prospěch občanů a
nebojí se říct nahlas to, co přece v jejich obcích všichni dobře vědí“.
Není proto divu, že se z takovýchto komunálních politiků stávají politické
komety, které rychle stoupají vzhůru. Jiří Čunek až do čela KDU-ČSL a do vlády.
Lianě Janáčkové i její názory přinesly funkci místopředsedkyně senátní komise
pro lidská práva. A Bůh ví, kam bude chtít vystoupat břeclavský zastupitel Tomáš
Nepraš (Volba pro město).
Ti všichni své xenofobní výroky nejprve relativizovali, zapírali s obratností
kapybar, poté mluvili o vytržení z kontextu. Ale když zjistili, že je sice
kritizují média, ale jinak se nestalo nic a naopak jim roste popularita u
voličů, nezřídka přitvrzují. Nepraš nejprve tvrdil, že při výroku „černé ludry“
neměl na mysli Romy, ale vydry. Včera už ale pro Aktuálně.cz mluvil o Romech
jako o „černé šepleti, sebrance hajzlů, lůze“. Asi předtím dostal pár podpůrných
dopisů.
Takové chování bohužel dává návod kdejakému bezvýznamnému komunálnímu
kašpárkovi, jak na sebe strhnout pozornost. Zde se naskýtá příležitost stranám,
které politika nominovaly, aby dotyčnému naznačily, že pro takové způsoby v
demokratické politice není místo.
