Na stráž, ohrožení Čechové!
Ví, jak přitáhnout pozornost. O uličce hanby připravené pro příznivce KSČM před pražským Výstavištěm referovala na 1. máje každá tuzemské televize, každý zpravodajský web. Celostátním zprávám přitom Národní strana vévodila už před týdnem.
Partaj označovaná za neofašistickou zájem vyprovokovala nabídkou, že členové její Národní gardy budou bez nároku na honorář hlídat hřbitov obětí holocaustu v Terezíně před zloději kovů. A koncem března se o ní zase všude psalo, protože dala na svůj web protiislámský film Rozvrat nizozemského populisty Geerta Wilderse. Opakovaná a široká mediální odezva těchto akcí navodila dojem, že tu roste a získává vliv nebezpečná politická formace. Ve skutečnosti je to trochu jinak.
Sen o zemi čistých
Žena za pultem recepce má jasno: „Tady? Tady určitě nikdo takový nikdy nebyl.“ A není důvod jí nevěřit. V hotelu na Senovážném náměstí 21 těžko hledat místo, kam by se ten spolek mohl ukrýt. Pizzerie, bowlingový bar, pár turistů v dresech pijáckého týmu. Žádná nepřístupná zákoutí, žádné volné místnosti či byty, kde by mohla mít svoje sídlo současná nejzapálenější bojovnice za české národní zájmy a proti „cikánské tyranii“ – Národní strana.
Přitom sídlo by tady, aspoň podle povinné výroční finanční zprávy za loňský rok, mít měla. Ale paní recepční má pravdu: po sebemenším politickém sekretariátu národovců není v hotelu Junior ani stopa. Nezbývá než vyrazit za nimi do terénu.
„Komunismus je zločin! Hladomory! Mučení! Vraždy!“ skví se na transparentech, které drží dva muži s krátkým sestřihem a povzneseným úsměvem na rtech. Desítky důchodců spěchajících do útrob pražského Výstaviště na oslavy Svátku práce KSČM bez zájmu procházejí kolem, jen málokdo se zastaví či rozčílí. Místopředseda Národní strany Michal Polanecký občas přeruší úderné písně Daniela Landy zaznívající z reproduktorů nedaleké dodávky a asi třicítce novinářů a dvaceti svým soukmenovcům oznámí, že paní předsedkyně Edelmannová má jen drobné zpoždění a každou chvíli bude na místě. V pozvánce slibované rozhovory se členy Národní strany a se zástupcem velitele Národní gardy Reném Langrem končí rychleji, než začaly. „Vše je na našem webu. To nebudu komentovat. Chceme zlepšit situaci v této zemi,“ zaznívá z úst dotázaných národovců stále dokola.
Tiskový mluvčí a neoficiální šéf Národní strany Pavel Sedláček je tu – jak říká – v roli „pouhého organizátora“, na rozhovory podle svých slov nemá čas a „vlastně je ani nedává“. Předsedkyně Edelmannová obklopená čtyřčlennou ochrankou přednáší před shluklými novináři svůj projev na téma „rudé zlo“.
Opodál ruchu, tmavě oblečen a hladce oholen, stojí Leoš Vacek, člen vedení Národní strany kandidující na hejtmana ve Středočeském kraji. „Různým kulturám nedělá dobře, když žijí vedle sebe. Různé kultury mají žít odděleně,“ popisuje svou politickou vizi konstruktér mladoboleslavské automobilky. „Za kriminalitou v Česku stojí především Cikáni, Vietnamci, Poláci, Ukrajinci a Slováci a to je třeba řešit!“ vysvětluje. Kromě drobné kriminality si však nedokáže vzpomenout ani na jeden závažný zločin, který by příslušník zmíněných etnik v poslední době v Česku spáchal.
Řešením by podle Vacka bylo zpřísnění azylové politiky a trestů a vystěhování nepřizpůsobivých do zemí jejich původu. Když se řeč stočí ze světonázoru na konkréta, ztrácí kandidát na středočeského hejtmana paměť. „Opravdu nevím, kolik máme členů. O Národní gardě vůbec nic nevím, to jde mimo mě. Nevím, co tam je za lidi,“ vrtí hlavou. Novináři, předsedkyně Edelmannová i těch pár zvědavců už odešli. Jen z reproduktorů národovecké dodávky se paradoxně ozývá: „Zůstaňte s námi až do jedenácti!“ A přibližně dvacet policistů a dvacet národovců zůstává.
