Na Slovensku se zvedá odpor proti neonacismu, zatím ale jen pomalu

Den 71. výročí vyhlášení prvního slovenského státu, který vznikl na popud a
pod ochranou nacistického vůdce Německa Adolfa Hitlera, poznamenaly dvě události
v hlavním městě Slovenska. V Bratislavě se 14. března 2010 poprvé sešel větší
počet lidí, aby rázně protestovali proti neonacistům. Nedokázali ale zabránit
tomu, že krátce na to na stejném místě slovenští neonacisté oslavovali vazalský
fašistický stát, kterému padly za oběť desetitisíce slovenských občanů. Zastánců
fašismu, kterých bylo více než odpůrců, pak mohli pokojně pochodovat k
martinskému hřbitovu, kde je pochován v roce 1946 popravený Jozef Tiso,
prezident prvního slovenského státu.

NEPŘEHLÉDNĚTE


Neonacisté si připomněli výročí vzniku válečného Slovenska

Iniciativa „Dost bylo ticha“ zorganizovala několik kulturních protiakcí, včetně
výstav, koncertů, veřejných diskusí i protestní shromáždění před prezidentským
palácem. Hlavním poselstvím a požadavkem bylo heslo „Fašismus na Slovensku
nepatří“. Už v předvečer demonstrací se v klubu „Intergalaktická obluda“ konala
diskuse pod názvem „Antifašizmus tady a dnes“. Účastník slovenského národního
povstání Oto Wagner přitom popsal své zkušenosti s lágrem, do kterého byl po
potlačení povstání deportován: „Člověk nebyl člověkem, ale předmětem.“ Historik
Ivan Kamenec ze slovenské akademie věd poukázal na širší historický kontext
vzniku slovenského státu. „Samotný čtrnáctý březen není to nejdůležitější.
Důležité je to, co se tu odehrávalo potom,“ konstatoval Kamenec. Za nejlepší
způsob boje proti fašismu označil dávání důrazu na pravdu. „Je třeba o tom
mluvit racionálně, každý umí rozlišit dobro a zlo,“ dodal Kamenec.

V den výročí na Hodžově náměstí před prezidentským palácem poukazovalo hodinu
před nástupem neonacistů zhruba dvě stě jejich odpůrců na nebezpečí nové vlny
neonacismu. „Jsem tu proto, že jako občanka této země odmítám velebení hlavní
myšlenky prvého slovenského státu, který byl vysloveně totalitní a který
likvidoval nejzákladnější lidská práva těch, kteří nebyli Slováky,“ uvedla jedna
z účastnic shromáždění Katarína Hradská. „Fašismus nepatří do Evropy, fašismus
nepatří na Slovensko, fašismus neprojde,“ řekl za bouřlivého potlesku
shromáždění Grigorij Mesežnikov z Institutu pro veřejné otázky. Podle Ladislava
Oravca z Nadace Milana Šimečky byl čtrnáctý březen tragickým dnem slovenských
dějin. „Za chvíli se na tomto místě sejdou ti, kteří chtějí vznik prvého
slovenského státu oslavovat. Poselství, které chceme vyslat, je, že dnešní den
není co oslavovat,“ dodal Oravec.

Sociolog a bývalý slovenský politik Fedor Gál připomněl, že fašismus nemá žádné
hranice. Upozornil i na situaci v České republice, kam se odstěhoval poté, co se
jeho rodina na začátku devadesátých let stala obětí několika násilných útoku
ultranacionalistů. „Jsem tu kvůli svým dětem a vnukům, jsem tu i kvůli Natálce,"
prohlásil Gál. Dvouletá Natálka byla v loňském dubnu málem upálena během
žhářského útoku ve slezském Vítkově. V květnu začne v Ostravě soud se čtyřmi
neonacisty, kteří jsou obžalováni z rasistického pokusu o vraždu.

Po skončení shromáždění kordony městských policistů vytlačily demonstranty z
náměstí, aby uvolnily místo pro manifestaci ultranacionalistů. Těch se
shromáždilo kolem pěti set, mezi nimi i zástupce neonacistických spolků
sousedních státu: Nacionalisté Slovensko, Slovenská pospolitost, Hlavu Hore,
Slovenská národní jednota, Národní odpor z ČR, Falanga z Polska. Během
manifestace zazněl znovu fašistický pozdrav: „Na stráž!“, kvůli kterému loni
podobné shromáždění ve stejný den a na stejném místě bylo policií násilně
rozpuštěno. Letos policie nezasahovala. Blokáda následujícího pochodu k hrobu
Tisa se kvůli malému počtu lidí nepodařila. Na hřbitově se tedy mohla konat
pietní akce na památku člověka, který Německu zaplatil za každého deportovaného
slovenského Žida pět set marek.

František Šebek, slovenský novinář a spolupracovník Konzervativního institutu,
zhodnotil průběh protestu den po akci: „Zdálo se, že nás přišlo dost. Podle mne
nás ale bylo málo. A to je vážný problém.“ Podle něho není hlavní problémem těch
několik set bláznů, kteří ani nevědí, co oslavují. „Vážné je to, co není vidět.
A to je to, že tolik lidí na Slovensku se stále nechá infikovat touto zrůdnou
ideologií… Máme totiž co do činění s lidmi, kteří by, kdyby měli možnost, klidně
zopakovali holocaust, kteří by opět nakládali své spoluobčany do dobytčích
vagonů a posílali je do plynu a kteří by opět proměnili tuto zemi v zemi zla.“

KAM DÁL?


Neonacisté si připomněli výročí vzniku válečného Slovenska