Miss Roma 2011 Miroslava Pikolová: Hiphop, to je moje
Narodila se před 17 lety v Berouně. V současnosti bydlí v Praze a má za sebou
první ročník oboru muzikál na tamní Mezinárodní konzervatoři. Řeč je o Miroslavě
Pikolové, která letos v dubnu získala v Hodoníně titul Miss Roma (První vicemiss
se stala Marie Balogová z Brna a druhou vicemiss Renáta Gabčová ze Spišských
Tomašoviec).
Miroslava od malička tancuje hiphop a podobné styly, za hiphop nasbírala v
soutěžích řadu medailí a 2 poháry. Věnovala se ale též latinskoamerickým tancům,
baletu v Národním divadle, gymnastice, ráda si zajde na tenis. Může se pochlubit
i fotografiemi od Jana Saudka.
Odkud přišli vaši rodiče, ze Slovenska? Bylo by možné přiblížit vaši
rodinu?
Táta se narodil v Hradci Králové. Žije v Praze a není Rom. Mamka pochází z
Rychnova nad Kněžnou a nyní žije v Praze. Je napůl Romka, jelikož tátu měla
Čecha a mamku Romku. Naše babička pochází ze Slovenska z rodu Fečových. Žije s
námi. Moji rodiče jsou rozvedení a já bydlím dohromady s mými bratry u mamky. Ty
bratry mám tři – je jim 23, 7 a 3 roky. Moje matka je nyní na mateřské a jinak
má penzion v domě, kde s ní bydlíme, a hotelovou školu. Otec pracuje jako
advokát a učitel na vysoké škole.
Na které škole a co učí?
Jde o Vysokou školu zemědělskou, učí zde právo.
Používáte doma romštinu, mluvili na vás tak rodiče?
Doma romštinu nepoužíváme, jelikož nás k tomu nikdy nevedli, táta by nám asi
nerozuměl (smích). Ale teď na konzervatoři se romštině přiučuju. V mojí rodině
se ale romština používá.
Mohla byste popsat vaše dětství, tj. kamarádi, škola, okolí atd.? Zažila
jste někdy diskriminaci? Od koho? Máte teď víc přátel mezi Romy nebo Neromy?
Ráno mě jednoduše mamka odvezla do školy, pak pro mě přijela a jely jsme na
všechny kroužky a domů se vracely až k večeru. Tak to bylo každý den. A víkendy?
To prostě byly samé soutěže. Pořád v jednom kole, dřina, dřina… Kamarády jsem
měla ve škole a kroužcích, jinak jsem ale na ně čas moc neměla.
Ano, ve škole mi pár lidí do Cikánů nadávalo, ale jinak s diskriminací nemám
problém, většinou si lidi myslí, že jsem cizinka.
Pokud jde o přátele, na základní škole jsem s Romy nebyla ve styku, ale od
prváku na střední škole už mám kamarády Romy.
Cítíte se při vystoupeních v zahraničí spíš jak Češka nebo Romka nebo
prostě obojí dohromady?
Vystupovala jsem už jako malá v Německu na romském večeru se skupinou mojí
tety Aničky Fečové, která je zpěvačka a žije v Berlíně. Cítím se jako Romka.
Ano, vaše matka mi do telefonu říkala že jste tuším nějak spřízněni s
Fečovými…
Moje babička pochází z rodiny Fečových, její bratr a sestra Jožko a Anička
Fečovy už od 14 let vydávali gramofonové desky. Babička dodnes zpívá. Její dcera
Annie Fečová od malička tancovala s její skupinou, zúčastnila se soutěže Miss
Berlín, dělala modeling. Dneska je jí 25 let a letos se provdala za fotbalového
reprezentanta Malika Fathiho. Moje rodina má umělecké zaměření – Jožka Fečo je
skladatel, Erička Fečová mladší má svoji skupinu Navigators, kde zpívá. Její
bratr Pepa Fečo má také svojí skupinu Connection, oba vystudovali konzervatoř.
Martin Fečo je muzikant a jeho manželka Erika Fečová zpěvačka.
Kdo vás přivedl k zájmu o tanec? Věnovali se tomu nějak rodiče nebo
sourozenci?
Od mala mě k tanci vedla máma a všude se mnou jezdila. Ona sama, také už jako
malá, dělala tanec, gymnastiku, artistiku, černé divadlo a věnovala se módě.
Proto mě vedla k umělecké dráze. Chtěla abych v tom pokračovala i já. Samozřejmě
mě podporoval i otec.
Jak se jmenuje ta vaše hiphopová skupina a kteří další lidi tam působí?
Taneční skupina se jmenuje B.D.S academy. Působí pod vedením Dany Klasové,
dál tam jsou Miro Olšavský, Dalibor Stano a Fero Bodnár. A pokud vás zajímají
nějaké trofeje, tak třeba na mistrovství Evropy v Dánsku jsem se umístila z 200
soupeřů jako jediná Češka na 5 místě v roce 2007. A ještě trochu se pochlubím –
v roce 2008/2009 jsem byla nejlepší v ČR v sólech junior hiphop a dua junior. V
hiphopu jsme jako skupina byli v letech 2005/2006 mistři světa v Německu. Hiphop,to
je moje. Díky téhle zálibě jsem projela hodně států – Slovensko, Polsko,
Rakousko, Slovinsko, Německo, Dánsko, Holandsko a jiné.
Na koho a na co ze všech těch tanečních soutěží vzpomínáte nejvíc?
Napínavé byly všechny soutěže. Nejvíc se mi zapsaly do paměti situace, když
hlásili kdo postupuje do dalšího kola. A stejně tak, když jsem se radovala, že
jsem postoupila až do finále. Nejlepší bylo, když ve finále má každý parket jen
sám pro sebe a musí ze sebe vydat to nejlepší.
Vzpomněla byste si třeba na nějaké čtenářsky zajímavé storky? Kde jste
zažila nejvíc legrace? Prostě zábava, ale i průšvihy, trapasy…
(Smích). Těch historek je hodně, kde jsme se smáli. Například tahle se stala
už dávno, ale nikdy na ni nezapomenu. Jednou na tréninku se mě holky zeptaly,
jestli vím jak spadly dvojčata v New Yorku. A já říkám – jaký dvojčata? A holky
– no přeci dvojčata! A já říkám – a to byla holka a kluk nebo dvě holky a
všichni jsme se začali smát. Nebo když s mým nejlepším kamarádem Honzou Bendigem
na sebe mluvíme čínsky, to je takový náš slovník, tak se tomu moc smějem. Žádný
trapasy si ale nepamatuju, a průšvihy? Žádný.
Kde bylo třeba nejvíc trémy a napětí?
Při soutěžích a zkouškách v škole.
Hodně romských holek – mám dojem – po pár letech strávených v různých
souborech najednou mizí, mají početnou rodinu a už se ke svému hobby nevracejí.
Jakou představu máte vy, jak byste si to nejraději naplánovala?
Určitě chci dodělat školu a pohybovat se v umělecké sféře, kde potkám
fotomodelky, tanečnice, zpěvačky, herečky. Také bych chtěla odjet do ciziny za
zkušenostmi v oboru.
A vyloženě jenom romským tancům jste se někdy věnovala?
Dříve ne. Ale teď na Miss mě to víc naučili a moc ráda si je zatancuju.
Vaše focení s Janem Saudkem, to už je úspěch. Dalo by se to více
přiblížit? Kde ty fotky pak byly vystavené nebo do jakých časopisů to chce
Saudek dávat?
Bylo to před pár lety, kdy manželka Jožky Feča Olina byla panem Saudkem
oslovená s tím, že potřebuje romská děvčata na focení. Fotky pak byly vystavené
na Staroměstském náměstí a v televizi to bylo vysíláno ve 13. komnatě. A nikde v
časopise nebyly, nebo o tom nevím.
Chtěla byste někdy třeba něco nafotit pro nějaký módní časopis? Měla jste
nabídky?
Fotit pro časopis a vůbec být fotomodelka, to je jeden můj životní sen! Zatím
jsem žádné nabídky neměla, ale věřím že to někdy přijde.
Čekala jste v Hodoníně trochu, že titul Miss získáte vy? Nebo vás to
překvapilo? S čím jste na porotu chtěla zapůsobit, jaká jste si přichystala
překvapení?
Od začátku jsme typovaly na vítězství 2 holky a mě. Ovšem když už stojíte na
pódiu, tak si to přeje asi každá vyhrát. Vyhlásili 3 místo, pak 2. místo a tak
jsem už věděla že pro vítězství si půjdu asi já.
Co jste říkala na konkurenci?
Tak konkurence určitě byla. U některých holek jsem si otypovala jak se
přibližně umístí, a tak to také bylo. Od začátku jsem viděla konkurentku nejvíc
v Renatě Gabčové, která se umístila na 3. místě.
Kdo všechno z rodiny vás přijel podpořit a jak vás rodina povzbuzovala?
Přijela mě podpořit mamka, taťka, teta a babička, všichni mi tleskali. Když
jsem vyšla na pódium, volali „číslo 3, Mirečka“. Mělo přijet více lidi, ale
jelikož to bylo daleko, tak někteří nedorazili. Ale všichni mi fandili i když
tam nemohli být.
Koho to vaše vítězství nejvíc potěšilo? Změnilo nebo změní to nějak více
váš život, vaši práci a ambice?
Nejvíc to potěšilo babičku, která vždycky prožívala moje úspěchy ve všech
mých oblastech, o které se zajímám. Ale jinak se nic moc konkrétního nezměnilo.
Plánuji se účastnit dalších soutěží. Dozvěděla jsem se o Miss Roma v zahraničí a
přemýšlím zkusit Miss ČR. Ale nevím jestli budu splňovat všechny podmínky
kladené na missky. Tak uvidíme jestli se z toho něco povede. Určitě bych se
chtěla někam dostat, když ne v miss, moc ráda bych se prosadila jako
fotomodelka.
Skamarádila jste se na akci v Hodoníně s nějakými dalšími kolegyněmi? Nebo
tam spíš panovala rivalita a nepřátelství?
Ano, skamarádila jsem se se všemi, ale ne s každým jsme si byly sympatičtí.
Byla mezi námi určitě trochu rivalita. Když jsme měli týden trénování a
zkoušení, ze začátku jsme se všichni bavili, a jak se všechno blížilo, tak se
tam trochu objevovalo i nepřátelství. Přiznám se, že já jsem typ co bojuje abych
dosáhla toho nejlepšího výkonu co dovedu a makám na sobě. S ostatníma holkama
jsme se spolu tolik nebavily. Většinou jsem byla s jednou kamarádkou ve které
jsem pak viděla konkurenci a vzájemně jsme se už moc nebavili.
A na závěr z úplně jiného soudku – Které romské a české osobnosti u vás
mají důvěru a sympatie?
Z českých osobností si považuju Karla Gotta a Lucie Bílé, z romských
osobností rodiny Fečových a skupiny Milana Kroky.
Vychází v Romano hangos 8-9 2011 na
www.srnm.cz
