Miroslav Kováč: Romové se snaží, chyba je i v majoritní části společnosti

V tomto článku reaguji na některé zažité stereotypy a výmysly, jimiž se
například v internetových diskusích ohánějí někteří členové majority vůči nám,
Romům.

Chtěl bych všechny ujistit, že Romové se sami distancují od Romů, kteří
jednají nesprávně či dokonce rasisticky. Distancují se dokonce veřejně. Stačí
poslouchat vyjádření některých romských osobností, nebo si přečíst internetové
diskuse apod. Například Čeněk Růžička, předseda Výboru pro odškodnění romského
holocaustu, k případu v Novém Bydžovu serveru Romea.cz řekl:
„To, co v Novém Bydžově dělají ti romští kluci je odsouzeníhodné, jako každá
kriminalita. Takoví lidé po právu končí před soudem. Navíc: pro nás Romy je něco
takového naprosto nepřijatelné. Znásilnění a podobné zločiny Romové tradičně
chápou jako zvěrstvo a jsou u nás na tom nejnižším možném stupni, mezi činy,
které odsuzujeme ze všeho nejvíc.“

Romové odsuzují jakoukoliv formu násilí a mají, stejně jako lidé z majoritní
části společnosti, vřelé city ke své vlasti. Ta je bezpochyby i naše, minimálně
500 let. Máme tady kořeny a předky, stejně jako lidé z majority, kteří často
uměle vytvářejí nálady, že tahle zem patří jenom jim.

Romským organizacím je vyčítáno, že se bez ohledu na cokoli, staví za Romy.
Jsou tady však i pro snazší integraci Romů a tím i zmírňování dopadu mezi
majoritou a minoritou, způsobeného rasismem, předsudky a nevůli majority zžít se
s někým, kdo je trochu odlišný. Tím nechci říci, že se majorita má přizpůsobit
Romům. Mám na mysli to, že majorita má Romy mezi sebe přijmout. Ano Romové se
snaží být lepšími, odpovědnějšími a prospěšnými, protože jedině tak si zvednou
životní úroveň. Chce to ale součinnost všech zúčastněných.

Mezi hlavní problémy Romů patří jejich koncentrace. Když bydlí pohromadě více
rodin (viz například ghetta), mnoho se toho nenadělá, protože na ně působí
vnější i vnitřní tlaky. Na jedné straně jsou tu tlaky zevnitř komunity, často
obranné vůči odporu zvenčí, a na straně druhé snaha se přizpůsobit. Romové na
tlaky spojené s nevraživostí narážejí, takže mnohdy rezignují. A zde začíná role
proromských organizací, které by měly krom jiného napomáhat v prolomení vzájemné
nedůvěry. Pomoci by v tomto smyslu mohly obce i stát.

V romské komunitě se na základě výše zmíněného utváří rozvrstvení na aktivní
a pasivní, kteří rezignovali či jsou neprůbojní. Lidé z těchto „skupin“ se
mnohdy přestávají navzájem stýkat, jelikož ti pasivní se ve své bídě spojují a
ativní na ně přestávají mít vliv, protože jsou považováni spíše za gádže. (Jen
málokdy se jim někdo z pasivních snaží vyrovnat, nebo je napodobovat). Chci
podotknout, že těch aktivních je hodně a dokonce i více, než pasivních. Otázka
je, nakolik jsou viditelní. Ti první sedí doma, věnují se dětem, práci,
koníčkům. A ti druzí posedávají venku a vyhledávají společnost sobě rovných.
Takže to jsou ti viditelnější.

Je však také třeba vidět a nepopírat, že Romové velmi často nemají možnost
sehnat práci, hlavně kvůli špatnému vzdělání, ale i proto, že zaměstnavatelé
nechtějí Romy zaměstnávat. (Za komunistů Romové ve většině pracovali, takže
práce se evidentně nebojí.) Lze samozřejmě namítat, že je to vina Romů samých,
že druhým nikdo „zadarmo“ vzdělání nedal. Jenže po absolvování zvláštní školy,
kam je mnoho romských dětí automaticky posíláno, přestože tam nepatří, je jen
velmi malá šance na další vzdělání. A dnes, na rozdíl od dřívějška, musí mít i
kvalifikovaný dělník v mnoha oborech maturitu.

Co se týče zřizování živnosti, ať se lidé z majority napřed rozhlédnou, kolik
procent z nich se takto živí. Každý dobře ví, co to obnáší, jak vysoké jsou
počáteční náklady a jaká je šance dostat zakázku. Lidé z majority jsou
povětšinou také „jen“ zaměstnanci. Udělat si živnost není, technicky vzato,
problém. Problém je uživit se tak – nejen udržet živnost, ale i prosperovat.
Majorita chce, aby toto všechno znali a dělali ti samí Romové, kteří po několik
generací navštěvují pouze zvláštní školy.

Mám proto na lidi z majority prosbu:
Přestaňte na nás, Romy, přehazovat vlastní odpovědnost (viz například již
zmíněné posílání romských dětí automaticky do zvláštních škol). Je to jako byste
svému dítěti říkali: běž si vydělat, a přitom věděli, že s ohledem na jeho věk
ho nikdo nezaměstná. Zkuste se také podívat do vlastních řad a uvidíte, kolik z
vás se vymyká normám slušného chování a pravidlům demokratické společnosti,
kolik z vás zneužívá sociální systém, jaké násilí a jak často páchají lidé z
majority. A nesuďte, prosím, nikoho, pokud nejste sami čistí.