Miroslav Kováč: Kozel zahradníkem aneb Česko, OSN a lidská práva

Česká republika získala na příští tříleté volební období členství v Radě
Organizace spojených národů. V tajném hlasování uspěla 148 hlasy ze 191
přítomných, a tak 18 června tohoto roku usedne v radě OSN pro lidská práva.

Rada OSN vznikla 15.3.2006 jako nástupnice Komise pro lidská práva a přímo
podléhá Valenému shromáždění, čímž má vyšší status. (Třeba postoj rady otevřel
cestu k rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která umožnila letecký zásah v Libyi.)
Funkční období v radě je tříleté a jeden členský stát může být zvolen maximálně
na dvě po sobě následující funkční období. Hlavním cílem rady je prosazování a
ochrana lidských práv ve světě.

Hlavním nástrojem k ochraně lidských práv je Mezinárodní listina lidských
práv. Tento dokument v současnosti oproti minulé Všeobecné deklaraci z 10.12
1948 obsahuje i ochranu žen, dětí, tělesně či duševně postižených, menšin,
migrujících pracovníků a dalších ohrožených skupin. Základním pilířem obsahu
tohoto dokumentu je víra v základní lidská práva, důstojnost a jedinečnost
lidských bytostí, rovnost práv žen a mužů, malých i velkých národů, respektování
lidských práv a základních svobod všech lidí bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka
či vyznání.

Česká republika klade ve své zahraniční politice velký důraz na dodržování
lidských práv. Mezi své priority zařadila snahu o vyloučení nebo vytvoření
norem, které by znemožnili vstup do rady OSN krajinám, které porušují lidská
práva a naopak, aby přísněji reagovala na případy porušování lidských práv. Dnes
je v radě OSN pro lidská práva třeba komunistická Kuba.

Česká diplomacie si opravdu zaslouží dík, že dokázala takovým farizejským
způsobem obelhat všechny krajiny hlasující pro vstup ČR do rady OSN. Na jedné
straně mluví o krajinách, které nedodržují lidská práva a na straně druhé je
konfrontována komisařem pro lidská práva Rady Evropy Thomasem Hammarbergem,
který českou vládu a prakticky celou společnost podrobil tvrdé kritice právě
z nedodržování lidských práv vůči minoritám, přesněji Romům.

Vláda ČR a potažmo celá společnost si například do dnešní doby nepřipustila
svůj díl viny, nebo se nedokázala nějakým způsobem vypořádat s důsledky násilí,
které páchala na Romech v minulosti. Důkazem neúcty k Romům je i vepřín na místě
Romského utrpení v Letech u Písku. Tohle je jeden z příkladů hlubokého projevu
netolerance a opovržení společnosti k Romům a jejich v té době zavražděným
mužům, ženám, dětem a starcům. Počet zavražděných Romů za druhé světové války se
odhaduje na 1 500 000. V České republice jich pak přežilo genocidu přibližně
600.

V dnešní době se postavení Romů výrazně zhoršilo, což dokazují různé studie a
průzkumy. Anticiganismem a antipatii vůči Romům je zasažena drtivá většina
společnosti a dosahuje vládních struktur, včetně nejvyšších postů. Pravicová
vláda odmítá jakoukoliv komunikaci z Romy, čehož důkazem je i rezignace Karla
Holomka na funkci člena Rady vlády pro záležitosti romské komunity. Politici,
jako Jiří Šulc nebo Luděk Kvapil naopak bezostyšně veřejně šíří rasistické
příspěvky na svých zdech prostřednictvím sociální sítě Facebook, nebo se do
legislativní podoby vkládají návrhy zákonů, které mají postihovat sociálně
nejslabší skupiny společnosti, především Romy, lidi s příjmy na hranici
minimální mzdy, důchodce, tělesně či duševně postižené, matky na mateřské a
v konečném důsledku bezbranné děti.

Takovéto projevy politiků jen utvrzují veřejnost o tom, že dnes je legální
mluvit o menšinách, o Romech s pejorativním nádechem a jelikož se to týká Romů,
vláda zaručuje BEZTRESTNOST všem občanům majoritní společnosti, kteří jakkoliv
porušují lidská práva, důstojnost a jedinečnost lidských bytostí, protože je
sami nedodržují.

Tahle vláda a její politika nedodržuje nejen Ústavní zákony, ale doslova
potírá lidská práva a právo na rovný přístup většině občanům. Například rovný
přístup!? Vláda svým způsobem dělí společnost na chudé a bohaté. Chudí nemají
nárok na kvalitní zdravotní péči, jen proto, že jim nebylo dáno dostat se na
post s vyšší mzdou, tudíž nemají prostředky. Asi jsme celý národ měli sedět
v parlamentě, abychom si pak mohli připlatit. Jenže koho by pak ti mocipáni
sdírali o platy, aby si je oni mohli ukládat na konta? Kdo vytváří hodnoty
tohoto státu? Ano ti, kteří pak nedostanou kvalitní péči, nebo se zedřou a
nedožijí se důchodu, který pak nesmějí pozůstalý zdědit, ačkoliv to že si na něj
připlácí, je nadstandard.

Tato vláda nemá žádnou snahu dodržovat lidská práva ve své krajině,
nezasazuje se zásadním způsobem o integraci Romů do společnosti, nejeví snahu o
rovnoprávnost všech občanů a z tohoto ohledu nemá morální právo diktovat jiným
krajinám v lidsko-právních otázkách na zasedání rady OSN pro lidská práva.
Z globálního hlediska se dá o postavení určité části populace v ČR, v krajině
z jednou z nejvyšších životních úrovní na světě, mluvit jako o lidech na úrovni
z některých afrických států.