Mám dost špatný pocit a cítím jistou povinnost vůči čtenářům mého blogu.
Nechci na přímé otázky odpovídat vyhýbavě. Má současná životní etapa je bez
poskvrny a vize budoucnosti je bez mráčků. O své dávné minulosti a době divokých
90. let to však říct nemohu. Takže jsem se rozhodl napsat, kdo jsem kdysi dávno
byl, když neustále dávám najevo, kdo jsem právě teď.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORA NA iDNES.cz
Svého času jsem byl jedním z prvních Romů zaměstnaných v neziskovém sektoru, a
to v K-Centru pro drogově závislé. Během těch tří let, co jsem tam pracoval, jsem
nehorázně vnitřně vyhořel, a to z důvodů nízkého počtu dlouhodobě abstinujících
klientů. Počty nebyly v procentech, ale v promilech, a to mě deprimovalo. Upnul
jsem své síly na jednu klientku, avšak vymklo se mi to z rukou, a udržoval s ní
poměr. Byl jsem odejit a nadále se snažil ji z toho vytáhnout. Nikoho
nepřekvapilo, že jsem ji nespasil, ale sám do toho zapadl. Následovali
standardní očekávané situace….drobné krádeže….držení drogy v množství větším
jak malém…..policejní výslechy…..trestní řízení…..VTOS….vykonání trestu.
Po propuštění jsem byl opět na životní křižovatce a před rozhodnutím co dál.
90. léta byla na svém sklonku a doba bilancování mne naplnila. Morální hodnoty
vštípené rodiči začali vystrkovat růžky a já se šel úřad práce zeptat na
možnosti rekvalifikace, obnovil jsem si propadlou "Lodní knížku" a udělal
svářečský kurz. Pár let jsem jezdil jako lodník pro říční dopravu a svou
minulost hodil za hlavu. Potkal jsem slečnu, kterou jsem požádal o ruku a řekl
jí o své minulosti vše. Ona mi dala krásnou zdravou dceru a život nabral
naprosto jiný kurz. Nyní pracuji v loděnici a minulost mi žádné problémy nedělá.
Každý, kdo se zeptá, dostane jasnou odpověď. Vzhledem k tomu, že patřím do
významné romské rodiny, kde žádní zločinci nejsou a většina z příbuzenstva jsou
středoškolsky vzdělaní a zaměstnaní lidé, tak se cítím provinile jen vůči nim.
Společnosti jsem svůj dluh splatil již před dávnými lety.
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORA NA iDNES.cz
Nyní k současné aktivitě. Dostal jsem několik nabídek ke vstupu do jistých
zájmových organizací a dokonce i do jedné politické strany. Každému jsem
vysvětlil situaci a nalil čistého vína. Nechci, aby má minulost diskreditovala
jakoukoliv skupinu. Svůj web vedu sám, info a osvěta jde z mé klávesnice a do
pozice arbitra morálky se mohu směle postavit již vzhledem k tomu, co jsem prožil
a jak jsem se svým životem naložil.
Mě nemůže žádný člověk tvrdit, že resocializace není možná, nikdo mi nemůže
tvrdit, že hříchy minulosti vás vyautují navěky. Mnoho Romů mi již napsalo,
abych nepoučoval, jelikož mám máslo na hlavě. Mé názory na současnou situaci, ve
které se národ nachází, nemají žádnou spojitost s mou minulostí. Jde spíše o to,
že vyjádřit se může každý, plánovači a teoretici od mahagonových stolů, stejně
tak jako člověk z ulice, který je v epicentru dění a má oči otevřené. Praktické
zkušenosti lidi versus plytké nic neříkající teze romských reprezentantů… Mohu
kdykoliv a kdekoliv své teze obhajovat a demonstrovat právě na svém příkladu, že
když se chce, tak to jde. Věřím, že propuštěný vězeň se může znovu začlenit do
společnosti! Věřím, že prostitutka ve výslužbě může být skvělou matkou! Věřím,
že Romové ve vyloučených lokalitách dokážou jednat v obecním zájmu a podílet se
na zlepšení soužití s majoritou! Věřím, že člověk je ve svém nitru dobrý, jen
musí toto v sobě najít a podporovat to!
>>> ČTĚTE ČLÁNEK NA BLOGU AUTORA NA iDNES.cz
Jak to říkal ten Obama? "Yes we can!"…Ano my můžeme. Kdokoliv může usilovat
o změnu a té změny docílit. Chtít se změnit!
Omluva všem čitatelům, které šokovala tato upřímná zpověď, ale nemohl bych
dále psát a vědět, že k vám, lidi, nejsem dostatečně otevřený. Mé ambice nejsou
politické, ani neusiluji o teplé místečko někde nahoře. Mám co říct, svá slova
mohu demonstrovat na praktických zkušenostech a zejména: "Já to dokázal, a tak
proč byste to, bratři, nemohli dokázat i vy!"
Takže páni odpůrci mého psaní, nyní jste dostali do ruky kvalitní hůl a
můžete v klidu psát s pocitem, že D.H.R. spáchal politickou sebevraždu. Možná, že
si konečně mí romští odpůrci uvědomí, že píšu v zájmu národního obrození naší
komunity, a nikoliv pro obdiv etnického Čecha. Po tomto blogu mne naprostá
většina bílých příznivců odsoudí a zavrhne jako lháře a pokrytce…
P.S.: Jsem zvědavý, kolik Facebook-přátel mě vymaže ze seznamu…, ale musel
jsem to napsat již také pro vás. Já se koukám do očí zpříma. Tak mi promiňte,
jestli jsem někoho zklamal.
